Dánsko není schopné realizovat plánované deportace, většina obohacovačů zůstává v zemi

Jak sami možná víte, tak Dánsko zatím asi jako jediná země EU, která byla v minulosti vstřícná k výměně vlastních obyvatel, ohlásilo, že začne s deportacemi – zejména Syřanů – a na druhou stranu přestane přijímat žádosti o azyl, přičemž další případní žadatelé budou umístěni v Africe. Ovšem nyní Dánsko zjišťuje, že není tak jednoduché hordy muslimů, kteří jsou na dávkách a odmítli se integrovat, deportovat.

Jeden ze Syřanů se stal symbolem debaty o kontroverzním návratu syrských občanů, kteří mají povolení k přechodnému pobytu, do jejich země. Jeho právník Niels Erik Hansen se proti rozhodnutí imigračního úřadu odvolal. „Nechci se vrátit pro smrt. Zúčastnil jsem se demonstrací proti režimu. Dokud jsem v Dánsku, jsem v bezpečí,“ prosil Syřan před odvolacím orgánem, jemuž předsedal soudce.

Podle jeho právníka hrálo velmi vysoké mediální pokrytí tohoto případu roli v rozhodnutí komise, stejně jako Ayovy negativní komentáře o Asadově režimu. Tohle není ojedinělý případ. Podle ředitele Stiga Torpa Henriksena zrušila odvolací komise asi 40 % spisů o povolení k pobytu, které Syřanům odebrala imigrační komise. Ti všichni mohou nadále v Dánsku zůstat.

Touha vrátit Syřany se nepromítá do reality, právně ji zadržuje odvolací orgán pro uprchlíky. Od roku 2011, kdy začala válka v Sýrii, do 1. ledna 2021 dorazilo do skandinávského království 28 931 Syřanů: dodnes tam žije 26 016 Syřanů. Stejný trend platí pro ostatní velké skupiny přistěhovalců, kteří přišli v období 2011–2017: 94 % Eritrejců, 89 % Íránců, 97 % Afghánců a 65 % Somálců je stále v Dánsku.

Pro Thomase Gammeltofta-Hansena, profesora práva na Kodaňské univerzitě, je to oříšek, který se žádné evropské zemi nepodařilo rozlousknout. V praxi je velmi obtížné zajistit návrat přistěhovalců.

„Jsme nuceni poznamenat, že naše představa dočasného povolení k pobytu v praxi nefunguje,“ připouští ministr pro přistěhovalectví Mattias Tesfaye. Dodal: „Z dlouhodobého horizontu nebude naše společnost schopna nést takové břemeno dočasných obyvatel, kteří se stali trvalými.“

Připomínám, že v první fázi měli být deportováni zejména ti, kdo po celou dobu pouze vysávají sociální dávky a nijak se neintegrovali, většina se ani nenaučila dánsky. Nicméně jak vidíte, tak těmto parazitům stačí tvrdit, že by pro ně návrat domů znamenal smrt a příslušné orgány se už postarají o to, aby mohli zůstat v zemi.

Podobným příkladem je německý institut tzv. „strpění“, kdy žije ilegál, který nedostal azyl, v zemi i nadále legálně, avšak v tzv. „režimu strpění“. I tak ovšem bere nadále dávky (i když menší) a může tímto způsobem strávit v zemi i zbytek života. V některých případech jsou ilegálové, kterým nikdy nebyl přiznán azyl,  v Německu v režimu strpění i déle než 20let, tedy po celou dobu, co tato možnost existuje. Systém tak zcela účelově drží v zemi i recidivisty, zcela zřejmě v zájmu budoucí výměny obyvatel….