Proč je EU nereformovatelná?

Tak trochu bych se tímto článkem chtěla vrátit k článku ze včerejška, kde jsem upozornila na snahy některých evropských politických stran o založení jakési „platformy na reformu EU.“ Pokud se podíváte na seznam stran (přiznám se, že několik ani neznám), tak z těch, o nichž mám větší povědomí, má jen  jedna vystoupení z EU v programu. Přitom jediná možnost, jak změnit politiku EU, je právě rozpad celého molocha, který je založen v prvé řadě coby prostředek k likvidaci evropských národních států a národů.

Velmi silně zadlužené země jako Itálie nebo Španělsko ani nenabízí žádný „EXIT“, či spíše není tam na pořadu dne. Například v Itálii existuje přímo strana pro ITALEXIT, ale je zcela mimo parlament a nemá sebemenší šanci se do něj kdy dostat. A tak bychom mohli pokračovat po celé EU. Paradoxně – což možná mnozí z vás netuší – mají největší podporu strany, hlásající EUEXIT v zemích, kde jsou v čele nadšení vítači. Takovým příkladem je třeba Švédsko, kde má jediná strana, podporující EXIT, kolem 20%. Větší podpora odchodu z EU je snad už jen ve Finsku a Francii.

Paradoxně země V4 jsou zcela nepokrytě eurohujerské, jakékoli strany, které požadují odchod z EU, jsou na okraji zájmu voličů a dosahují sotva poloviční podpory, než „exitové“ strany v jiných, výše uvedených zemích. Jednoduše, drtivá většina lidí se opuštění EU bojí, proto volí proti němu. U nás je to dokonce až v takovém extrému, že jsme jedna ze tří zemí EU, které ani podobné referendum nepřipouští a se stávající – ani budoucí – politickou reprezentací zřejmě ani nepřipustí.

Jako poslední příklad bych uvedla již zmíněnou Francii, kde Marine le Pen roky mění názor na EU, který je sice velmi kritický, nicméně nezachází to až k EXITU. Právě to je jeden z důvodů, proč z její strany odešli někteří politici a snaží se do prezidentských voleb nominovat Zemmoura, který je velmi radikální nejen ve vztahu k islámu, ale také k EU. Bude tedy  zajímavé nyní sledovat, jak tento souboj dvou odpůrců islamizace země i EU dopadne. Zvítězí tvrdý FREXIT? U jedné z největších zemí EU by to bylo velmi důležité, odchod Francie by mohl způsobit další rozklad celého molocha.

A nyní zpět k oné proklamované reformě. K té samozřejmě nedojde, neboť už podstata EU je taková, že musí hodnotově uplatňovat tu ideologii, která se prosazuje ze strany jejích tvůrců, tedy globalistů. A pokud se nyní prosazuje BLM, LGBTQ, islám, cenzura a výměna obyvatel Evropy, pak se to jednoduše prosazovat bude i nadále, i kdyby se část politických stran vůči těmto „hodnotám“ vymezila.

A dokonce by nepomohlo ani to, kdyby se stal zázrak a většina lidí v EU by zvolila do EP euroskeptiky. Pominu-li fakt, že to se nikdy nestane (stačí vidět, koho si tam zvolili našinci – z 21 europoslanců je 19 kovaných eurohujerů), pak i kdyby se to teoreticky přihodilo, tak by se do vedení mohli dostat jen představitelé eurohujerských stran.

Ve vedení EK i EP totiž už podle pravidel mohou být jen ti, kdo vyznávají „evropské hodnoty“.  Praxi si uvedeme třeba na příkladu Itálie a Francie, kde v eurovolbách vyhráli euroskeptici. Ani jedna z těchto stran – i přesto, že byly ve svých zemích v jasném vedení – není zastoupena ve vedení EK ani EP. Ovšem jsou tam zastoupeny jiné strany z jejich domovských zemí, které měly mnohem horší volební výsledek. A to ty, které tyto „evropské hodnoty“ otevřeně vyznávají.

Už chápete systém, jímž se obsazuje EK a vedení EP? Do EK nominují vlády své spolehlivé lidi, musí jít opět o ty, kdo vyznávají „hodnoty EU“. Pak tedy máme nejlepší příklad naši vládu. Hnutí ANO, coby strana, která vyznává hodnoty EU, tam vyslalo už 2x Věru Jourovou. To, že právě ona stojí za cenzurou v EU vám snad nemusím připomínat.  Tedy jde o velmi platný kádr, který koná tak, jak si přeje EU. A většina z vás tam podle preferencí chce Jourovou opět. Ovšem tyto příklady si můžeme probrat napříč EU, všude je to jako přes kopírák. Nikde není většinově podpora toho, aby se EU rozpadla a reforma při stávajících pravidlech je z říše sci-fi.

Už před téměř dvěma lety jsem v jednom ze svých prvních článků upozornila na to, že téměř všude vládnou jen ti politici, kteří jsou vybranými loutkami globalistů. Přitom tyto slouhy globalistů lze velmi lehce odhalit, v evropském měřítku jde o jakousi pobočku US Deep state – Aspen institut. Strany, které tam mají zastoupení, jsou přesně těmi stranami, které mají v zadání likvidaci národů i národních států. Aspen nemá v rámci EU jen pražskou pobočku (ta je pod vlivem Albrightové a Bakaly a zaujímá zejména středo- a východoevropské politiky), ale také několik dalších poboček.

Pokud se podíváte do vedení pražské pobočky tohoto globalistického institutu, najdete tam bok po boku zástupce dvou různých stran, které se prezentují jako tvrdě opoziční, přitom mají stejné zadání. Obě tyto strany – STAN a ANO – jsou uváděny na vrcholných příčkách průzkumů (STAN v koalici s Piráty), ovšem ve vedení Asepnu jdou bok po boku. Jiná rétorika či program jsou u většiny globalistických poltických stran záměrné, jak jinak by tyto strany získaly své voliče. Ovšem vždy se perfektně shodnou ohledně pohledu na EU (zásadně odmítají odchod z EU či jen referendum o něm) a totožný postoj mají i k NATO. Hodně u nás prozradil například i stejný postoj ke kauze Vrbětice a několika zpolitizovaným zahraničním kauzám (např. Skripal).

Ovšem v ostatních zemích EU je to obdobné. V mnoha zemích vládnou vyslanci Deep state, kteří jsou navenek prezentováni jako „spasitelé“. I sami globalisté chápou, že voličům je třeba nabídnout nejen různorodý program či názory, ale také nekončící hádky mezi jejich loutkami, které mají vyvolat dojem, že v té které zemi existuje nějaká vzájemná opozice. Nakonec jsou ovšem všichni zastánci EU v zásadě i zastánci likvidace národních států a národů, včetně velmi rychle postupující islamizace.

EU je zcela nereformovatelná. Pokus o její reformu by dopadl podobně, jako jakékoli pokusy o reformu islámu, který zamrzl – a navždy i zůstane – ve středověku. Pokusy o reformu islámu dopadly špatně hlavně pro ty, kdo se o reformy pokoušeli, všichni jsou pod hrozbou fatvy nebo po smrti. Neboť reformovaný islám by nebyl islám a ztratil by svoji podstatu, kterou je de facto kopírování života lžiproroka Mohameda a poslušnost Koránu. Úplně stejné je to s EU. Jakýkoli pokus o její reformu bude globalisty udušen v zárodku.

Zatímco islám má za cíl zavedení všesvětového chalífátu, EU má za cíl globalizaci Evropy cestou likvidace národních států, národů a výměnou obyvatelstva. Oba cíle jsou jasné a nikdo je nezmění, přičemž všichni, kdo na těchto cílech úporně pracují, se svých cílů nikdy nevzdají. A to ani v dalších generacích, které mají tendenci tyto cíle plnit s ještě větší vervou.