Německo: Terorista z ISIS byl za 26 pokusů o vraždu odsouzen k psychologické forenzní léčbě a taneční terapii

Kolik důkazů ještě potřebují Evropané na to, aby si uvědomili, že se s nimi hraje nechutná hra? Začíná vám už konečně docházet, že je zde sorta lidí „nadřazených“ a zcela podřadných? A k těm podřadným patří právě původní Evropan. Zatímco se stále více soudů zabývá rozsudky nad lidmi, kteří si dovolili napsat něco drsnějšího proti muslimské invazi nebo muslimům, tak právě muslimové jsou naopak velmi výrazně nadřazováni, neboť od soudu odejdou s přísným trestem jen velmi zřídka. Psychická nemoc je pak u těch, kteří páchají i velmi závažné trestné činy již zcela běžnou diagnózou.

Zajímavý je snad na tomto dalším případu z ranku „psychicky nemocný muslim“ především fakt, že obžalovaný útočil na islámské objekty, neboť zde převládla nenávist Kurda – sympatizanta IS –  vůči Turkům (šlo tedy v prvé řadě o útoky na turecké cíle), ovšem nijak mu při jeho fanatismu nevadilo, že ohrozil i jiné lidi, než Turky (např. obyvatele domu v bytech nad zapáleným tureckým obchodem). Se 100% jistotou jsem přesvědčena, že pokud by tytéž útoky zosnoval etnický Němec – nemuslim, pak by dostal doživotí…

Jen málo mainstreamových médií informuje o pátečním verdiktu mnichovského vrchního krajského soudu proti teroristovi IS Muharremu D., který v roce 2020 spáchal sérii útoků ve Waldkraiburgu v Horním Bavorsku a plánoval smrt nejméně 26 lidí.

Obvinění proti Muharremovi D., který je kurdského a tureckého původu, bylo mimořádně rozsáhlé, ale podle známého vzorce: pokus o mnohonásobnou vraždu, žhářství s přitěžujícími okolnostmi, porušení zákona o výbušninách a příprava závažného činu ohrožujícího stát. Mnichovské státní zastupitelství jako „preventivní opatření“ shledalo, že D. má „výrazně sníženou odpovědnost“ a požadovalo, aby byl údajný pachatel umístěn do psychiatrické léčebny kvůli své schizofrenii na úkor německého daňového poplatníka.

Nyní sedmadvacetiletý kurdský Turek Muharrem D. přiznal, že je zodpovědný za sérii loňských útoků ve Waldkraiburgu, které vyvolaly senzaci v mnoha celostátních médiích. Samozvaný terorista IS mimo jiné zapálil turecký zelinářský obchod a 26 lidí v bytech domu dostal do konkrétního ohrožení života. Mohli se zachránit pouze díky varování od sousedů uprostřed noci.

Muharrem D. také spáchal útoky na kadeřnický salon, kebab snack bar, pizzerii a „mešitu Sultan Ahmed“ ve Waldkraiburgu. Protože se mu tam nepodařilo otevřít dveře, hodil své zápalné zařízení do papírové popelnice hned vedle domu imáma, kde muž spal se svou rodinou. Jen proto, že plameny zhasly, se nic horšího nestalo. Obžaloba to považovala za pokus o vraždu rodiny.

Rychlé zatčení D. 8. května 2020 mohlo zabránit dalším trestným činům. Když policie zasáhla, měl u sebe trubkové bomby a kila výbušnin, které předtím dlouho skladoval ve svém autě na podzemním parkovišti v Garchingu na řece Alz. U soudu obviněný přiznal, že plánoval i další zločiny: útoky na několik mešit islámského sdružení Ditib, na turecký generální konzulát v Mnichově a centrální mešitu Ditib v Kolíně nad Rýnem.

Podle obžaloby se D. od roku 2017 „zdánlivě zčistajasna“ radikalizoval. Naslouchal salafistickým kázáním na internetu a rychle se stal stoupencem teroristické organizace Islámský stát, stejně jako mnoho hostů Merkelové, které si její režim od roku 2015 importoval do německých sociálních systémů ze všech zastaralých kultur světa.

Muharrem si vůči Turkům vypěstoval obrovskou nenávist, i když on sám je tureckého původu. Ovšem jde o Kurda narozeného v Turecku, což jeho nenávist objasňuje. Nenávist k Turkům tak zřejmě ještě poněkud dominuje nad nenávistí k bezvěrcům, k níž ho vede Islámský stát.

Podle soudu je obviněný schizofrenik. „Bez schizofrenie by útoky spáchané obviněnými ve Waldkraiburgu byly nepředstavitelné,“ řekl předseda soudu. Bez islámské džihádistické ideologie však byly stejně nepředstavitelné. Muharrem D. údajně trpí od roku 2019 schizofrenií.

V rozsudku soudce podrobně rozpracoval „dětství a výchovu“ muslima, který se chtěl stát masovým vrahem: Muharrem D. vyrůstal v Garchingu. Jeho malebné okolí v Horním Bavorsku s ním vždy zacházelo slušně a byl vnímán jako zdrženlivý. Vyrostl v dobře integrované, rodině, která nebyla nijak založena nábožensky (tedy ve smyslu islámu šlo o rodinu odpadlíků). Nejpozději v roce 2013 se však obrátil na salafismus.

Zpočátku pouze sympatizoval s ideologiemi IS, ale od roku 2015/16 se s nimi také ztotožnil. Od té doby se viděl jako přísný bojovník IS. Do roku 2018 se radikalizoval výhradně přes internet. Od podzimu 2018 se podle soudce přestěhoval na několik měsíců do Mnichova, aby žil v mešitě Al-Salam, což je mešita se salafistickými sklony. V průběhu let,  si Muharrem D. vytvořil „bizarně vypadající soukromou ideologii“ – s nenávistí ke všem lidem tureckého původu.

Mnichovský vrchní krajský soud analyzoval zejména instagramový účet atentátníka. Odborník potvrdil, že je „jasně islamistický“. Muharrem D. zveřejnil videa poprav. Pravidelně také převáděl peníze rodině bojovníka IS v Turecku. Od roku 2018 byl opakovaně v kontaktu se známými salafisty v Mnichově.

Mnoho nájemníků z Waldkraiburgu, kteří byli uvězněni při nočním požáru, dodnes trpí psychickými problémy. Jeden postižený člověk říká, že měsíce ležel v posteli a myslel si, že cítí kouř a že hoří. Kromě psychických problémů existovaly pro oběti také organizační problémy: 27 lidí muselo po požáru na měsíce opustit své domovy.

Někteří byli ubytováni v městském nouzovém útulku. Helga Ritterspornová, jedna z postižených, uvedla, že žila deset měsíců, částečně se svými dcerami, částečně v hotelu. Teprve poté jí správa nemovitostí umožnila vrátit se do jejího bytu. Ritterspornová vypráví o pětiletém dítěti sousedky: „Když mě vidí, vždycky říká: Helgo, proč byl ten muž tak špatný, proč to ten muž udělal?“

Imám mešity potvrdil, že byl předvolán jako svědek v procesu, ale není známo, co vypověděl. Muharrem D. u soudu vypověděl, že v době útoků už neměl nad sebou kontrolu. Jeho právník, dr. Christian Gerber, financovaný z kapes daňových poplatníků,  předpokládal, že jeho odpovědnost byla značně snížena:

„Krátce po jeho zatčení už byly jasné známky psychózy. To se zlepšilo, ale z jeho prohlášení a rozporů je vidět, že je nemocný a je třeba s ním podle toho zacházet.“

Proto byl tomuto  „velmi milému chlapci“ Muharremovi uložen velmi mírný trest: Devět a půl roku psychologické forenzní léčby a hornobavorská taneční terapie.