Asi si říkáte: „Co je nám po Německu?“ Řekla bych, že vzhledem k záměru EU, která je plně pod „režií“ Německa, hodně. Právě o „solidaritě“ a „přerozdělování“ se nyní v EU hovoří snad každý den. A jedním z nejhlasitějších křiklounů, který tvrdí, že potřebuje svoji nadměrnou zátěž přerozdělit, je právě Německo. A není nic jednoduššího, než odložit své – v Řecku již azylovým řízením prošlé – „obohacení“ u sousedů.
Ve středu přistálo letadlo z ostrova Lesbos v Hannoveru, na palubě bylo 120 muslimů, poslední zbytky z ostrova v Egejském moři. Tito již uznaní „uprchlíci“ byli do země dopraveni v rámci dobrovolného přesídlení do Německa. Tábor Kara Tepe se nyní vyprázdnil, na konci dubna bude uzavřen a oblast bude předána obci Mytilene. Zatímco Řecko se takřka zbavilo 1553 takzvaných „uprchlíků“, Německo se opět značně obohatilo. Tato várka již byla poslední, ale celkově bylo těchto tzv. „uprchlíků“ přijato z Řecka mnohem víc.
Rodiny byly převzaty spolkovými zeměmi Berlín, Braniborsko, Brémy, Hamburk, Hesensko, Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falc a Durynsko.
Od dubna 2020 přijalo Německo z Řecka celkem 2 662 lidí.
K uvedenému jen dodávám, že se jedná o osoby, které již na území Řecka prošly azylovým řízením a dostaly status „uprchlíka“. Tzv. „uprchlíci“ jsou – na rozdíl od tzv. „migrantů“ – všude v EU zcela legální. Podrobně jsem rozdíl mezi „migrantem“ a „uprchlíkem“ vysvětlila v tomto článku.
V Německu pak mohou tito z Řecka importovaní muslimové poměrně brzy získat také občanství, kterým nejen Německo, ale třeba i Švédsko nikterak nešetří. V tomto směru jsou obě země stejně rozdávačné jako v případě sociálních dávek.
Lze se tedy jen dohadovat, jak dlouho potrvá, než se budou chtít Němci o toto obohacení podělit…
