V rámci tažení proti bělochům je třeba zavádět kvóty na černochy do všech možných oborů, dokonce i na místa ve vedeních firem. Jenže kde vzít dostatek černochů s patřičným vzděláním? Vždyť i to „vzdělání“ lze uzpůsobit jejich běžným schopnostem. Už dřív se rozhodlo, že je zbytečná matematika a dokonce se už ani nepokládá za exaktní vědu (2+2 tak nemusí být podle progresivistů vždy 4). Ovšem nejen matematika, také gramatika, tedy angličtina, musí být patřičně uzpůsobena novým požadavkům, neboť gramatika je prostě podobně, jako matematika, příliš rasistická…
Některé britské univerzity v poslední době zcela podlehly progresivním snahám o zásadní revizi výuky s údajným cílem zajistit rovnost mezi studenty různého původu, a to i za cenu snížení jejich jazykových dovedností, znalostí hláskování a gramatiky.
Na Univerzitě v Hullu – ale nejen tam – dospěli akademici k závěru, že studenti by se neměli hodnotit z gramatiky a hláskování, stejně jako by se neměla věnovat pozornost „technickým nedokonalostem“ v anglicky psané řeči. V rámci snahy o „dekolonizaci učebních osnov“ se nyní profesorům doporučuje, aby gramatice nedávali větší váhu, než je nutné, protože se jedná o elitářskou, bílou a mužskou formu projevu, jak uvedl the Telegraph.
University of Hull v Anglii vysvětluje, že hodnocení „technické zdatnosti“ studentů v písemné angličtině může znevýhodnit a odradit některé studenty, pro které angličtina není jejich mateřským jazykem, nebo pokud prostě pocházejí z méně kvalitních vzdělávacích institucí.
„Lze tvrdit, že vytvoření akademického hlasu znamená přijetí homogenního severoevropského, bílého, mužského, elitního způsobu projevu závislého na vysoké úrovni technických znalostí písemné a mluvené angličtiny, což je způsob vyjádření, který nebere ohledy na zvláštnost studentů,“ stojí v zásadách v univerzitní politiky. „Naše vzdělávací komunita povzbudí studenty k tomu, aby si vyvinuli autentičtější akademický hlas; hlas, který dokáže komunikovat složité myšlenky s přísností a integritou, který oslavuje, spíše než zakrývá jejich konkrétní zázemí nebo vlastnosti,“ přislíbila dále univerzita.
Podobný nový standard „inkluzivního hodnocení“ zavádí Univerzita ve Worchesteru, která poznamenává, že je spravedlivější zaměřit se na kvalitu myšlenek a znalostí než na jejich pravopis a gramatiku. Univerzita umění v Londýně se ubírá podobnou cestou a říká akademikům, aby akceptovali pravopisné, gramatické nebo jiné jazykové chyby, pokud významně neznemožní komunikaci.
Univerzity nejen ve Spojeném království v poslední době čelí silnému progresivnímu tlaku, aby výrazně revidovaly své osnovy a zároveň zvýšily zastoupení studentů z různých národností, ras a sociálních skupin.
