V Hannoveru předepisují policejní výcvik a školení deeskalace i pro personál koupališť

V posledních letech nejsou koupaliště v multikulturně obohacovaných zemích  místem, které je vhodné pro rodinnou rekreaci, spíše vás tam mohou potkat poněkud adrenalinové zážitky.

Stejně tak personál koupališť musí mít dostatečně pevné nervy a zřejmě i dobrý fyzický trénink. O tom, jak to vypadá zhruba posledních deset let na německých koupalištích, jste si zde mohli přečíst již mnohokrát.

Hromadné rvačky, častá sexuální napadení, krádeže či fyzické útoky na personál již nejsou něčím výjimečným, ale spíš běžnou záležitostí.

V Berlíně tak například na některých koupalištích zavedli u vchodu turnikety a kontrolu dokladů, přičemž placená ochranka koupaliště je také samozřejmostí.

To v Hannoveru se snaží situaci „řešit“ školením…

Obvyklá klientela německých koupališť již sestává převážně z arabských muslimských mužů, kteří proměnili celý veřejný prostor v džungli.

Zprávy o masových rvačkách, sexuálních útocích, přetížených plavčících a starostech, kteří skrývají pravdu, budou spolehlivě dominovat titulkům v následujících měsících, stejně jako každý rok.

Město Hannover se nyní chce vyzbrojit dalšími ochrannými opatřeními: personál byl vyškolen pod vedením policie poté, co byl loni jeden zaměstnanec napaden.

Během letních prázdnin byli loni na jedno z koupališť nasazeni pouliční pracovníci, aby projevili přítomnost, mluvili s mladými lidmi a brzy identifikovali možné konflikty.

To samozřejmě nevyvolalo odstrašující efekt na obvyklé podezřelé, v nejlepším případě byl reakcí výsměch. Celkem bylo loni vydáno 16 zákazů vstupu na koupaliště.

Přesto město tvrdí, že školení a „povědomí personálu“ už mají dopad, i když i letos už byla zaznamenána první potyčka. Nyní se používá princip „prevence před intervencí.“

Personál proto dostal předepsáno školení na témata jako jsou formy násilí, deeskalace, sociální odstup, varovné systémy a řešení agresivních návštěvníků koupališť.

Kromě toho byly postupy přizpůsobeny různým operačním situacím, jako jsou lékařské nouzové situace, trestné činy, bezpečnostní situace a možné evakuace.

V případě potřeby mají být ve všech venkovních bazénech nasazeny bezpečnostní složky, jejichž počet závisí na potřebách. To platí také pro využívání sociální práce s mládeží.

Podle vedení Hannoveru je potřeba především zlepšit výměnu mezi personálem bazénu, policií a dalšími odděleními. Skutečnost, že předchozí nástroje nepřinesly účinné zlepšení situace, se nezmiňuje.

Za vším se ve skutečnosti skrývá obvyklé popírání reality: V Hannoveru, který řídí zelený starosta Belit Onay, samozřejmě nikdo neuvažuje o řešení příčin každoročních excesů.

Místo toho se zesměšňují naprosto neúčinnými „opatřeními,“ jako je sociální práce a školení personálu.

Nijak se neřeší, že není normální, když musí i personál koupališť projít policejním výcvikem, koncepty deeskalace, evakuačními plány a dalšími nouzovými opatřeními.

Ještě před nějakými dvaceti lety by bylo něco takového nemyslitelné…