Zabijí i velrybu: U pobřeží USA se údajně objevili obří žraloci, u nichž se mohla projevit genetická mutace způsobená jaderným odpadem

Zabijí i velrybu: U pobřeží USA se údajně objevili obří žraloci, u nichž se mohla projevit genetická mutace způsobená jaderným odpadem

U severovýchodního pobřeží USA už od loňského roku řeší záhadu „obřího žraloka,“ který se objevil v tamních vodách a zanechává za sebou úlovky s obřími kousanci. Podle tvrzení některých výzkumníků nejde o žraloka, který by mohl patřit k jakémukoli známému druhu: i ten největší je stále výrazně menší než toto monstrum.

Podle všeho zatím nebyl tímto údajným žralokem napaden člověk (pokud samozřejmě neskončil jako nezvěstný bezezbytku v jeho žaludku) a ani ho zatím nikdo nespatřil. Opakovaně se však objevují mořští tvorové – od velryb přes tuňáky až po tuleně – s podezřele obrovskými kousnutími.

Tajemný predátor trhá velryby, tuleně a obří tuňáky u pobřeží New Yorku, zanechávaje kousance velikosti talířů a vyvolává teorie o radioaktivní příšeře vzniklé v důsledku úniku jaderného odpadu.

I letos je opět oblast epicentrem dramatu s monstrózními žraloky. Objevil se keporkak s kousnutím dlouhým 24 palců (kolem 60 cm). Šedý tuleň měl 22palcové (56 cm) kousnutí. Byl nalezen 400librový (cca 181 kg) tuňák zcela roztrhaný.

Místní vědec zabývající se žraloky Craig O’Connell, mořský biolog z Montauku, který se zúčastnil více než 40 programů Shark Week, zahájil v září 2025 vyšetřování a ukázal prstem na Hudson Canyon, rozsáhlý podvodní kaňon asi 100 mil (160 km) od pobřeží, který klesá z 900 stop (274 m) do hloubky 4 000 stop (cca 1,2 km).

Kaňon má špinavou historii. Koncem 60. let americká vláda vypustila do těchto hlubin 15 000 barelů jaderného odpadu. O deset let později bylo zjištěno, že sudy vytékají. O’Connell předpokládá, že radiace mohla vyvolat genetické mutace u místních predátorů.

„Radioaktivní úniky by mohly ovlivňovat divokou zvěř, dokonce i ty největší predátory,“ řekl.

„Pokud jsou zvířata vystavena jadernému odpadu, může to způsobit genetické mutace a abnormální růst. Pokud je tento predátor geneticky upravený, mohl by být rychlejší, silnější a smrtelnější než jakýkoli predátor na Zemi. Říkáme tomu Sharkzilla.“

O’Connell a jeho tým měli jen 30 hodin před bouří na to, aby zvíře nalákali a označili. Za soumraku shodili do hloubky více než 600 stop (182 m) pod povrchem kamery s návnadami.

Obrovský bílý žralok se vrhl na čočku. Pak se objevili makos – velmi rychlí, osamělí lovci. Dva z nich se objevili najednou, pak zmizeli, jako by je vyděsilo něco většího. Obrovský stín proletěl kolem a zmizel.

Posádka nasadila falešného delfína jménem Hudson naplněného tuňákem, navrženého tak, aby napodobil praskající velrybí mršinu. Jak světlo pohasínalo, téměř 12 stop (3,6 m) velká samice mako se vrhla na loď.

Tady je Sharkzilla,“ zakřičel O’Connell.

Plaval ven z klece, na druhý pokus ji označil a odebral vzorek tkáně. Sledovací signály ukazovaly, že směřuje stejným směrem jako předchozí útoky. Laboratorní testy později nenašly žádné důkazy o radioaktivní kontaminaci.

Ve skutečnosti našli březí samici žraloka mako, která využívala vody jako hnízdiště a tvrdě lovila, aby nakrmila svá vyvíjející se mláďata. Velké samice se vrátily do oblasti kdysi proslulé monstrózními žraloky, dokud je nadměrný rybolov nevyhubil.

„V minulosti jste sem chodili chytat monstrózní žraloky,“ řekl O’Connell.

Dodal: „Tady u břehů Montauku je tolik záznamů. Všichni tito monstrózní žraloci byli úplně vyloveni. Jsou pryč. Ale všechny důkazy, které vidíme, mi říkají, že se ti velcí žraloci možná vrátí. Vím, že ti velcí žraloci jsou tam venku a my je najdeme.“

O’Connell později označil tyto střety za „ohromující“ a poznamenal, že „žralok mako projevoval nejhrozivější postoj… Viděli jste jen zuby.“

Také přiznal, že myšlenka o působení jaderného odpadu byla spekulace: „Mohlo to vytvořit obří žraloky? Lidé to budou muset sledovat a zjistit to. Ale je to možné.“

Takže zatím nebylo dokázáno, že nějaká zářící, mnohooká a radiací vyvolaná zrůda momentálně nežere mořskou megafaunu Long Islandu. Byl objeven jen velmi velký, velmi hladový, velmi březí žralok mako, který dělá to, co všichni vrcholoví predátoři.

Skutečný příběh je, že vláda si kdysi myslela, že je v pořádku potopit tisíce sudů jaderného odpadu do kaňonu, který zásobuje potravní řetězec východního pobřeží a pak nechala odpad unikat.

Příroda je, jako obvykle, odolnější než byrokraté, kteří ji znečišťovali….

 

 

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 10 Průměrně: 4.6]

2 thoughts on “Zabijí i velrybu: U pobřeží USA se údajně objevili obří žraloci, u nichž se mohla projevit genetická mutace způsobená jaderným odpadem

  1. Osobně si myslím, že spíš jde o nějakého žraloka vyrobeného genetickými manipulaceni z nějaké Árei- Tato doba přeje všemu co něco nčí. Přemnožení , chránění vlci, divoké prasata na sídlištích, medvědi žeroucí hospodářské produkty farmářů, sem tam potrhající turistu. A kde s vzalo tu se vzalo, v Česku přímo typické a „známé“ zvíře, otravný medvídek Koala.Američtí raci co vykousali naše, hnědě veverky co vykousaly naše zrzičky, Malé nakažené berušky moctečné, co vkousaly naše krásné, červené sluníčka sedmitčné. Mladí už to dnes neví a vše je pro ně normální i když by jim sem nasadili gorily a budou tvrdit, že tu žily od středověku. Třeba obnovili geneticky žraloka Megalomana. Vždyť i ty příšery jako čupakabra, pochází ze zednářských laboratoří.. Nás dostávají do doby kamenné a sami létají na orbitální stanice a kdo ví kam ještě

    3
    0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *