Ať už se jedná o skutečné nebo smyšlené postavy evropských dějin, stále častěji se v jejich prezentaci woke Hollywood uchyluje k zobrazování Evropanů coby černochů. Má to snad vydat našim potomkům poselství, že Evropan byl vždy černoch?
Obsadit černošku Lupitu Nyong’o do role Heleny Trójské v nové adaptaci Odysey není odvážný tvůrčí tah; je to velký kulturní podvod. Obrázek z titulku jasně vypovídá o tom, kam jsme se za více než dvě desetiletí posunuli.
Vlevo můžete vidět představitelku Heleny Trójské z filmu natočeného v roce 2004, vedle je černá Helena Trójská, která hraje v letošní novince. Na tomto příkladu vidíte, jak současní progresivisté záměrně mění historii ve snaze podsunout nám, že různé osobnosti evropské historie byly černé.
Filmový průmysl po léta donekonečna opakuje stejnou mantru: historická autenticita je posvátná, kulturní dědictví musí být chráněno a přivlastňování si příběhu bez respektování kořenů dané komunity je kardinálním hříchem.
Zjevně s výjimkou případů starověkého Řecka či Evropy vůbec. Tam se historie podivným ideologickým trikem stává „pouhou mytologií,“ podléhající velké vizuální náhradě.
Na svou obranu představitelka Heleny Lupita Nyong’o použila oblíbený argument progresivistů: „Naše obsazení reprezentuje svět.“ To je fakticky nepravdivé. Její obsazení reprezentuje současnou woke politiku, ať už z USA nebo Evropy.
Hollywood dohnal povrchní progresivismus do extrému tím, že dokázal zahrnout do řeckého eposu celý svět, snad s výjimkou samotných Řeků. Vyslaný vzkaz je naprostým opovržením: vaše identita neexistuje.
Abychom posoudili rozsah cynismu, stačí se podívat na samotnou kariéru herečky. Lupita Nyong’o byla jednou z ikon filmu Black Panther, který se odehrává ve Wakandě.
Připomeňme si, že Wakanda neexistuje. Je to komiksové království, čistá fikce.
V beletrii se nachází v subsaharské Africe a má dvě hlavní charakteristiky: ultravyspělou technologii a černošskou populaci; je to technologicky a vědecky nejrozvinutější národ na Zemi.
Dokážete si ale představit, že by Hollywood do tohoto filmu z Afriky nasadil bílé nebo asijské herce pod záminkou, že je to fikce a film musí odrážet současný svět? Pobouření by se rozšířilo po celém světě a samotná herečka by se proti tomu vymezila a označila by to za kulturní skandál.
Lupita Nyong’o se tehdy svěřila, jak „terapeutická“ pro ni tato afrocentrická estetika byla.
Kulturní identita imaginární země je tedy posvátná, ale odkaz tři tisíce let staré civilizace, která položila základy západního myšlení, je považován za zaměnitelnou kulisu. Tento dvojí metr je neudržitelný. Kultura nemůže být pro některé chráněným zbožím a pro jiné otevřeným hřištěm.
Kromě toho nikdo ve filmu není řeckého původu. Je opravdu tak těžké najít herce řeckého původu a obsadit je do filmu o ŘECKÉM EPOSU?
Vrcholu absurdity ale herečka dosáhla během svých nedávných rozhovorů. Na otázku, co by řekla Homerovi, kdyby se s ním setkala, absolventka Yale bez mrknutí oka odpověděla: „Takže Homere, co si myslíš o tom, jaký čas se těmto ženám věnuje na obrazovce?“
Už jen toto prohlášení shrnuje katastrofu této inscenace. Soudit básníka z 8. století př. n. l. na základě konceptů „času stráveného na obrazovce,“ kvót a replik ze scénáře Netflixu je projevem hluboké nevědomosti.
Homér by jí mohl odpovědět: Bohužel, jsem příliš zaneprázdněn čtením Odyssey v řečtině, než abych se uráčil reagovat na negramotnost, nevědomost a hloupost.
Jisté je jedno: pokud by Homér věděl, koho obsadili do role Heleny, obracel by se v hrobě…
