Symbolické je, že píseň, kterou lze chápat jako varování před islamizací Evropy, má zaznít ve Vídni, kterou se kdysi neúspěšně pokusili dobýt Osmané. Jen o několik století později se Vídeň sama rozhodla vzdát muslimům bez boje.
I když píseň nemíří do dnešní doby a upozorňuje na dobývání Balkánu Osmany, je pravděpodobné, že v ní má být jisté poselství i pro současnost. Jenže zatímco tehdy se Evropané nevzdávali bez boje, dnes mohamedánům svoje země odevzdávají zcela dobrovolně.
V Turecku, jehož současný sultán sní o nové velké Osmanské říši, se proti rozhodnutí povolit píseň na festivalu, zvedla zejména v médiích vlna protestů.
Přidají se i další islámské země? Podvolí se organizátoři a píseň zakážou?
Eurovision Song Contest 2026 ve Vídni zatím nezačal, ale politická dramata už začínají být v centru pozornosti. Tentokrát se pobouření soustředilo na Chorvatsko a jeho zástupce, dívčí skupinu LELEK, s jejím příspěvkem „Andromeda.“
V posledních dnech jsou sociální sítě a zpravodajské kanály v Turecku plné obvinění, že chorvatská píseň očerňuje Osmanskou říši a znovu otevírá hluboké historické rány z období turecké nadvlády na Balkáně.
Píseň si můžete poslechnout v následujícím videu:
Le groupe croate Lelek, candidat à l’Eurovision 2026, suscite une polémique en Turquie avec des tatouages inspirés des « sicanje », une tradition catholique de Croatie et de Bosnie-Herzégovine.
Des femmes se faisaient tatouer pour échapper à l’esclavage, aux mariages forcés et… pic.twitter.com/kFcIKFbv7a
— Fdesouche.com est une revue de presse (@F_Desouche) May 11, 2026
Turecký rozruch se mimo jiné zaměřuje na text písně. Uživatelé a mediální organizace v Turecku interpretovali verše jako přímý odkaz na historickou praxi osmanských vojáků, kteří brali otroky a unášeli ženy během své vlády nad chorvatskými a bosenskými územími v 16. a 17. století.
Analýza původních chorvatských textů naznačuje, že turecké rozhořčení má faktický základ, i když kapela zatím oficiálně nepotvrdila úmysl. Text „Andromedy“ je nasáklý bolestivými historickými narážkami, které je těžké oddělit od balkánského kontextu.
Na začátku písně členky kapely zpívají: „Dok pališ svijeću pitaj svoju baku / Zašto je kćeri rađala u strahu“ („Když zapálíš svíčku, zeptej se své babičky / Proč porodila své dcery ze strachu“). Pokračují nejčastěji diskutovanými verši:
„Nisu naše majke iznjedrile roblje“ („Naše matky nerodily otroky“) a „Sinovi naši nejsou podanici“ („Naši synové nejsou poddaní“).
Ke konci písně, kdy kapela oslovuje zrádnou postavu, která způsobila historické utrpení, je slyšet: „Dok peru ruke krvlju naših rana / Vydávajice“ („Zatímco si myjí ruce krví našich ran / Zrádci“).
Používání termínů jako „otroci“, „poddaní“ a „zrádci“ jistě objasňuje zdroj tureckého hněvu. Tyto verše poskytují značný prostor pro politickou interpretaci, což vysvětluje, proč je píseň tam vnímána jako tvrdá kritika minulosti.
Druhým prvkem, který vyvolává kontroverzi, jsou tetování – konkrétně kříže a křesťanské symboly – na tvářích a rukou členů kapely.
V Turecku říkají, že tuto metodu používaly chorvatské a bosenské ženy v minulosti, aby se údajně znetvořily, aby zabránily osmanským vojákům vzít je za konkubíny do svých paláců.
Vzhledem k tomu, že Eurovize je za všech okolností na straně agendy, ke které patří i zákaz jakékoli kritiky islámu, je velmi pravděpodobné, že tato píseň bude nakonec zakázána.
Pro organizátory jsou přijatelné jakékoli zvrácenosti, genderová a trans propaganda či satanismus. To vše už v této soutěži v posledních letech bylo. Ale je jen málo pravděpodobné, že povolí cokoli, co jde přímo proti agendě.
A islamizace Evropy je její velmi důležitou součástí…
