Přední onkolog upozorňuje na injekce mRNA a turbo rakovinu: Toto je materiál pro nový norimberský tribunál (video)

Injekce mRNA a turbo rakovina: toto je souvislost, na kterou se profesor Angus Dalgleish, jeden z nejzkušenějších britských onkologických specialistů, snaží už nějakou dobu upozornit vlády a zdravotnické instituce, které se zdají být k jeho zjištěním hluché.

Dalgleish, který má za sebou více než čtyřicet let výzkumu a léčby rakoviny, otevřeně hovoří o tom, co označuje za jeden z největších lékařských skandálů moderní historie.

Dalgleish není okrajová postava. Vyučuje jako profesor onkologie na University of London, byl mnoho let členem poradního výboru NHS (britská Národní zdravotní služba) a v minulosti spolupracoval na vývoji vakcín proti HIV.

Právě toto pozadí činí jeho kritiku tak těžko ignorovatelnou, i když establishmentu se jeho varování rozhodně nelíbí.

Dalgleish popisuje, jak během Covidu začal zpochybňovat jak prosazovanou politiku, tak agresivní zavádění injekcí mRNA po celém světě.

Jedním z nejznepokojivějších pozorování, které Dalgleish sdílel, je nárůst tzv. turbo rakoviny: agresivních nádorů, které se rychle rozvíjejí u lidí, kteří byli dříve v remisi nebo neměli vůbec žádnou identifikovatelnou nemoc.

Tento vzorec nyní pravidelně pozoruje ve své práci i u kolegů a v počtech, které nemohou být statisticky náhodné. Poukazuje na to, jak mohou injekce mRNA narušovat imunitní systém, což vede k urychlenému růstu nádoru u některých pacientů.

Kombinace injekcí mRNA a turbo-rakoviny je oficiální medicínou běžně odmítána jako nepodložené tvrzení, ale Dalgleish poukazuje na hlášené vedlejší účinky v oficiálních systémech, jako je systém MHRA Yellow Card ve Velké Británii, který zaznamenal tisíce vážných vedlejších účinků.

Média a politici se však těmto tématům záměrně téměř vůbec nevěnují.

Přetrvávající nadměrná úmrtnost v Evropě a Spojeném království je fenomén, který již nelze skrývat oficiálními orgány jako ONS a Euromomo.

Nicméně otázka, proč je úmrtnost ve většině proočkovaných zemí výrazně nad historickým průměrem, zůstává systematicky nezodpovězena.

Dalgleish přímo říká, že to není náhoda, a že je třeba dále zkoumat souvislost s masovými očkovacími kampaněmi, což je něco, pro co v zavedeném lékařském světě není téměř žádné místo.

Kromě kritiky injekcí mRNA Dalgleish také kritizuje způsob, jakým jsou systematicky blokovány slibné alternativní léčby rakoviny.

Jeho vysvětlení je stejně jednoduché jako znepokojující: patenty na dané léky vypršely, takže už k nim není připojen žádný ziskový model pro farmaceutický průmysl.

V důsledku toho se léky, které by mohly být účinné proti rakovině, nikdy nedostanou do klinické praxe. Dalgleish to neoznačuje za nedbalost, ale za vědomou volbu tohoto odvětví, které upřednostňuje ziskovost před veřejným zdravím.

Dalgleish přirovnává vše, co se dělo kolem mRNA injekcí, k válečným zločinům, které byly souzeny v rámci Norimberského procesu. Jeho pointa je, že informovaný souhlas — základní právo pacientů dát souhlas s lékařskou léčbou na základě úplných informací — byl masivně porušen.

Lidé byli vystaveni obrovskému sociálnímu a institucionálnímu tlaku, aby si nechali aplikovat experimentální injekce, zatímco dlouhodobá data prostě chyběla.

Dalgleish vyzývá k nezávislému mezinárodnímu tribunálu, ve kterém by byly souzeny odpovědné vlády, farmaceutické společnosti a regulátoři. Zda bude tento hlas někdy slyšet v systému, který je sám o sobě zvrácený, zůstává otevřenou otázkou.

Dalgleishův příběh je víc než jen příběh jednoho vědce, který pluje proti proudu. Vyvolává také otázky.

Do jaké míry mohou vlády a farmaceutické nadnárodní společnosti vnucovat občanům lékařská rozhodnutí? Kdo na tyto společnosti ve skutečnosti dohlíží, když jsou regulátoři spojeni s odvětvím, které mají ovládat?

Spojení mezi injekcemi mRNA a turbo rakovinou možná ještě není oficiálně uznáno, ale otázky, které Dalgleish klade, si zaslouží upřímnou a nezávislou odpověď.