Německá lékařka bije na poplach: Zejména někteří muslimští lékaři představují velké bezpečnostní riziko!

I když se zprávy o zpackaných operacích, diagnostikách či zákrocích občas objeví asi všude, v posledních letech výskyt takových incidentů – zejména v multikulturně silně obohacovaných zemích – razantně vzrostl.

A často se jedná o případy, které naznačují, že onen „lékař“ se možná naučil číst a psát, ale tím jeho vzdělání skončilo. Nedávno jste si zde mohli přečíst o jednom takovém případu z Norska, dnes se podíváme k našim západním sousedům a připomeneme si slova jisté německé lékařky.

I když nejde o novou zprávu, ve světle toho, že se nyní chystá dovoz dalších „doktorů a inženýrů“ ze zemí třetího světa, je dobré ji opět připomenout.

Právě v Německu se nábor muslimských „doktorů a inženýrů“ hodně podporoval a nyní dokonce hrozí, že se tento nešvar rozšíří po celé Evropě. EU totiž uzavřela dohody na dovoz pracovních sil – včetně odborníků – se zeměmi jako Indie, Maroko, Pákistán či Bangladéš.

A naše vláda chce přijmout 100 000 jedinců z těchto nekompatibilních kultur. Co když i některé z našich nemocnic zaměstnají „lékaře,“ kteří nerozeznají žaludek od plic?

O tom, že lze často o medicínském vzdělání muslimských „lékařů“ pochybovat, vypovídá i následující výrok německé lékařky:

„Můj arabský kolega zavedl žaludeční sondu do plic a centrální žilní katétr do krční tepny. Pacient zemřel.“

Zde je možné jen to, že tento „lékař“ má falešný diplom. Jediným dalším vysvětlením je úmysl, tedy snaha o odstranění dalšího káfira.

Vzhledem ke kritickému nedostatku zdravotnického personálu v Německu je masivní příliv lékařů z jiných zemí často prezentován jako nezbytné řešení.

Realita však ukazuje zcela jiný obraz: příchod špatně vyškolených lékařů nyní vede k masivním diagnostickým chybám a představuje smrtelnou hrozbu pro bezpečnost pacientů.

Tento problém se dotýká zejména odborníků z muslimských zemí, kde technické nedostatky často zhoršují hluboké kulturní propasti. Jak zdůrazňuje jeden německý zkušený lékař:

„Čím více jsou kolegové ovlivněni muslimskou socializací, tím obtížnější se stává každodenní řízení v nemocnici.“ Odmítání kritiky, neopodstatněná obvinění z rasismu v reakci na odborné poznámky a pohrdání zdravotními sestrami vážně komplikují vnitřní spolupráci.

Urychlená integrace těchto „lékařů“ zdaleka neulehčuje systém zdravotní péče, ale nutí nemocniční struktury neustále sledovat své postupy, aby se předešlo dalším tragédiím.

Abychom změřili rozsah této krize, která nadále oslabuje lékařské standardy u našich západních sousedů, podívejme se na odhalení tohoto článku z ledna 2025, který je nyní relevantnější než kdy jindy…

„Zahraniční lékaři nejsou řešením vážného nedostatku zdravotnického personálu v Německu a v mnoha případech dokonce představují hrozbu pro pacienty,“ tvrdí lékařka z Dolního Saska, která poskytla podrobný rozhovor časopisu Cicero.

Volání po přivedení více zahraničních lékařů do Německa sílí, ale dotazovaná lékařka, specialistka na interní lékařství a kardiologii v nemocnici v Dolním Sasku, varuje před výraznými rozdíly ve vzdělávání lékařů v různých zemích.

Hovořila pouze pod podmínkou anonymity, ze strachu z odvetných opatření.

„Jako vedoucí lékařka také dohlížím na zahraniční lékaře s profesní licencí. Z deseti zahraničních lékařů bych svěřila pacienty pouze jednomu. Nejde jen o jazykové bariéry, ale také o do očí bijící rozdíly v lékařském vzdělání.

Podívejte se: pacient s rakovinou plic a pacient s infarktem dostávají stejnou léčbu podle pokynů, bez ohledu na jejich zdravotní pojištění. Z mé zkušenosti většina mých zahraničních kolegů nezná ani tyto standardy,“ říká.

Lékařka má z vlastní zkušenosti řadu příkladů, které ukazují, že zahraniční lékaři nejsou obeznámeni se standardními postupy v Německu. Němečtí politici šíří zavádějící informace o syrských lékařích pracujících v Německu.

Pět tisíc syrských lékařů se může zdát jako velké číslo, ale Německo má 420 000 lékařů. Počet syrských lékařů sotva stačí k pokrytí jednoho milionu Syřanů žijících v zemi.

„Minulý týden jsem pracovala na jednotce intenzivní péče interní medicíny s kolegou, elektrofyziologem z Běloruska. Zjevně měl velké potíže s interpretací EKG. Když pak prováděl ultrazvuk srdce, měla jsem dojem, že je úplně ztracený.

Přitom v naší každodenní lékařské praxi je to naprosto běžný zákrok, “ řekla.

Dodává, že v některých případech je docela možné, že její zahraniční kolegové dokonce přispěli k úmrtí pacientů .

„Musím zmínit i extrémnější příklady: pokud jde o arabského kolegu, státní zástupce již nařídil pitvu. Zavedl žaludeční sondu do plic a centrální žilní katétr do tepny na krku. Pacient zemřel. 

Neznám přesnou příčinu smrti, ale chápete, že někteří z těchto lékařů představují významné bezpečnostní riziko. Toto riziko se netýká jen pacientů, ale také nás, vedoucích lékařů, protože to představuje nadměrnou pracovní zátěž,“ pokračovala.

Pak vysvětluje, že její špatně vyškolení kolegové jsou tak neschopní, že musí chránit pacienta před lékařem. To znamená, že pokaždé, když se vrátí na své místo, musí zkontrolovat všechny postupy provedené jejími zahraničními kolegy, aby byla zajištěna bezpečnost pacientů.

V tomto ohledu uvádí další příklad: 

„Mladý pacient ve věku kolem dvaceti let na tom byl velmi špatně. Jeho stav byl kritický. Začátkem ledna měl pohotovost mladý arabský lékař, který se o něj staral, ale nebyl schopen mu podat intravenózní infuzi. 

To je ten arabský lékař, o kterém jsem se zmínila dříve. Požádala jsem tedy sestry, aby se o mladého pacienta postaraly samy, ne lékař. Jakožto vedoucí lékařka jsem tomuto kolegovi přísně zakázala, aby se pacienta dotýkal.

Před pár lety bych si něco takového nikdy nedokázala představit.“

Lékařka tvrdí, že ne všichni zahraniční lékaři představují v Německu problém a upřesňuje, že má pozitivní zkušenosti s lékaři z jihoevropských zemí. Zdůrazňuje, že italští lékaři přijíždějící do Německa mají „vynikající“ vzdělání a v jinde si mohou vydělat více.

Poznamenává také, že ačkoli některým marockým lékařům občas chybí takt, jejich lékařské vzdělání bylo solidní; situace však byla jiná u syrských a afghánských lékařů.

„ Musím říct, že čím více byli moji kolegové vychováváni v muslimské kultuře, tím obtížnější je s nimi v nemocnici denně spolupracovat,“  říká.

„Mnoho mých muslimských kolegů jen velmi těžko přijímá kritiku. Jejich smysl pro čest je tak silný, že se okamžitě cítí napadeni. Když jsem se pokusila objektivně vysvětlit kolegovi lékaři, jak vyplnit úmrtní list, křičel na mě a obvinil mě z rasismu. 

Také prohlásil, že se nechce zabývat tak jednoduchými úkoly. Jak mohu efektivně pracovat s kolegou, který nesnáší kritiku a cítí se uražen na své cti? Neustálé učení se novým věcem je v naší profesi nezbytné.“

Poukazuje také na to, že mnoho muslimských lékařů chová „sexistické stereotypy.“

„Nedostatek respektu, který někteří lékaři  projevují vůči zdravotním sestrám, je nepřijatelný ,“ říká. „I já, zkušená lékařka, se někdy setkávám s arogancí a nadřazeností, se kterou jsem se ve své nemocniční praxi nikdy předtím nesetkala. 

V týmu máme mladé asistentky, které mi velmi otevřeně říkají, že o víkendech nechtějí pracovat se svými arabskými kolegy. Obtěžují je a ony se jich bojí. Jako žena musím říct, že své mladší kolegyně naprosto chápu.“

Také zdůrazňuje, že není jediná, kdo má neuvěřitelné zkušenosti se zahraničními lékaři. Vypráví, jak u jejího manžela musel skládat státní zkoušku zahraniční lékař. Musel ho však nechat propadnout kvůli jeho zjevnému nedostatku kompetencí.

„Jeden z pacientů měl zarudlý obličej, klasický příznak pásového oparu. Je to velmi snadno rozpoznatelné onemocnění. Jeden ze zahraničních lékařů diagnostikoval nádor v hlavě, který vyžaduje urgentní operaci.

Tento muž byl již kvalifikovaným neurochirurgem v Hesensku. Můj manžel neměl jinou možnost, než ho nechat propadnout. Mnoho členů jeho rodiny a přátel čekalo venku. Když se dozvěděli o jeho selhání, musel být můj manžel vyveden z budovy ochrankou,“ vypráví.

Nejenže jsou lékařské standardy v mnoha zahraničních zemích mnohem nižší, ale zahraniční lékaři se v Německu potýkají i s vážnými jazykovými problémy: téměř polovina z nich neprojde jazykovými testy. 

Vychází ze svých téměř 20letých zkušeností v praxi a tvrdí, že urychlení přijímání zahraničních lékařů do Německa, zejména uvolněním kritérií pro přijetí, by bylo fatální chybou.

„Pravidelně se diskutuje o tom, zda postupně zrušit německé předpisy a více uznat kvalifikaci zahraničních specialistů. Zrychlené uznávání specialistů je jen jedním z příkladů diskusí zaměřených na usnadnění přijímání zahraničních lékařů do našich nemocnic bez složitých postupů.

Před touto vyhlídkou mohu jen důrazně varovat, protože podle mých zkušeností syrský nebo afghánský lékař zdaleka nedosahuje německých standardů. Vzhledem k nárůstu ideologických debat o nedostatku kvalifikovaného personálu v posledních letech jsem tímto vývojem velmi znepokojena,“ uvedla lékařka.

Říká, že ji znepokojuje nedostatek mediálního výzkumu o zahraničních lékařích. Cicero se jí pak ptá, zda je to způsobeno úmyslným opomenutím určitých faktorů nebo jednoduše nedbalou novinářskou prací.

„Myslím, že je to trochu obojí. Mnoho zpráv o nedostatku kvalifikovaného personálu a zahraničních lékařů odhaluje povrchní výzkum a předpojaté názory ovlivněné ideologií,“ odpovídá. 

„Jsem lékařkou od roku 2006 a stále jasněji vidím převahu dominantního názoru v mediální debatě o nedostatku kvalifikovaného personálu: že bychom měli usnadnit uznávání naší profese.“

Tvrdí také, že média prezentují zkreslenou verzi faktů a často hovoří o obrovském počtu zahraničních lékařů, které by Německo mohlo najmout, z nichž mnozí již v Německu pracovali v nízkokvalifikovaných profesích.

„Média neustále šíří tento manipulativní a zkreslený obraz zahraničních profesorů kardiologie, kteří jsou odsouzeni k práci sběrače odpadků. Víte, že ve skutečnosti to prostě neexistuje.

Pochopte mě jasně, je nezbytné řešit nedostatek kvalifikovaného personálu, ale řešením nemůže být svěřování pacientů špatně vyškoleným lékařům.

To by znamenalo vzdát se našich lékařských standardů, které jsou již dlouho charakteristickým znakem německého systému zdravotní péče ,“ uzavírá.