Charles Michel byl předsedou Evropské rady v minulém volebním období, tedy mezi lety 2019 – 2024. Často se objevoval po boku šéfky EU Von der Leyenové, která ve své funkci pokračuje již druhé období.
A to i přes mnohé kauzy, které její první mandát doprovázely (mimo jiné kauzy Pfizergate, střet zájmů v případě dotací firmě jejího manžela či korupční kauza Katargate).
Nedotknutelná šéfka EU očividně nebyla trnem v oku pouze mnoha řadovým občanům, ale i těm, kteří jí byli nejblíže.
Charles Michel se po jejím boku vyskytoval velmi často, takže je otázkou, proč se tak náhle rozhodl hovořit proti někomu, komu celých pět let sám pomáhal umetat cestičku.
Pokud si Michela nepamatujete, jistě vám jej připomene nezapomenutelná příhoda, ve které také figuroval. Jde o takzvanou „Sofagate,“ ke které sdělil Michel velmi zajímavé – dosud utajované – informace.
Vše bylo totiž poněkud jinak než jsme se dosud domnívali, neboť celou scénu měla předem připravit právě šéfka EU (viz obrázek):
Charles Michel, který jí byl tak často po boku, nyní v rozhovoru vysvětluje, jak skutečně vedení EU funguje.
Bývalý předseda Evropské rady Charles Michel – který pět let předsedal schůzkám národních lídrů EU – veřejně kritizoval Ursulu von der Leyen, obviňujíc ji z centralizace moci v Bruselu a překročení zakládajících pravidel bloku.
V rozhovoru pro Brussels Times Michel uvedl, že Evropská komise využila řadu krizí – včetně pandemie, války na Ukrajině a energetického šoku – k rozšíření svých pravomocí do oblastí, které podle smluv EU mají zůstat v rukou členských států.
„Dnes se Komise snaží převzít kontrolu. To není v souladu se smlouvou,“ řekl.
Kritika přesahuje osobní rivalitu. Michel tvrdí, že von der Leyen vybudovala politicky stále centralizovanější komisi. „Existuje superautoritářská vláda,“ řekl. „Komisaři už nemají žádnou roli.“
Tvrdí, že Komise postupně zasahovala do oblastí jako zahraniční politika, obrana a mezinárodní zastoupení, kde na papíře mají mít poslední slovo národní vlády.
Tento střet byl veřejně odhalen během tzv. incidentu „Sofagate“ v roce 2021, kdy Michel a von der Leyen cestovali do Ankary, aby se setkali s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem.
Předsedkyně Komise zůstala sedět na pohovce bokem, zatímco Michel si sedl na jedno ze dvou hlavních křesel.
Von der Leyen později naznačila, že byla odsunuta na vedlejší kolej, protože byla žena. A skutečně to všichni dosud považovali za projev toho, že přijela do islámské země, kde nemůže sedět vedle mužů.
Michel nyní říká, že tomu tak ve skutečnosti nebylo. Ve skutečnosti bylo předem dohodnuto, kde kdo bude sedět. Evropská komise údajně využila epizodu ke získání větší institucionální moci.
„Každý ví a viděl, jak Komise tento incident instrumentalizovala,“ řekl.
Za tím okamžikem se skrýval širší nesouhlas. Michel uvedl, že se snažil zorganizovat pravidelná setkání ke koordinaci zahraniční politiky, ale tyto návrhy byly „systematicky“ odmítnuty.
„Nikdy předtím jsem se nesetkal s takovou obtíží při práci s kolegou,“ řekl. „Není to otázka osobnosti. Je to záležitost evropského projektu.“
Obecněji Michel tvrdí, že Evropská komise se vzdálila od své tradiční role technického orgánu zaměřeného na vymáhání pravidel EU a správu jednotného trhu. Namísto toho přijala otevřenější politickou roli.
Jeho kritika odráží dlouhodobé obavy – zejména mezi konzervativními a suverénně smýšlejícími politiky – že Komise rozšířila svou roli za hranice původních smluv.
Michel také obviňuje von der Leyen ze zanedbávání oblastí, které zjevně spadají do působnosti Komise. „Má bránit jednotný trh. Nic pro to neudělala. Má pracovat na finančních trzích. Nic se pro to neudělalo. V tomto oboru je výsledek nulový,“ řekl.
Kritizoval také způsob, jakým byly řešeny nedávné krize. Během jednání o vakcíně podle něj odmítal snahy Evropské komise a některých vlád jednat v malých skupinách bez zapojení všech 27 členských států.
Později tvrdil, že Brusel promarnil měsíce, než reagoval na energetický šok způsobený válkou na Ukrajině.
Tento rozhovor ukazuje na hlubší obavy ohledně směřování Evropské unie. Michel naznačuje, že Komise – původně zřízená k provádění rozhodnutí členských států – přebírá politické pravomoci, které dříve patřily národním vládám.
Význam jeho zásahu nespočívá jen v tom, co říká, ale i v tom, kdo to říká: ne cizinec, ale bývalý držitel jednoho z nejvyšších postů v EU. Někdo, kdo se tohoto předávání moci EU sám účastnil.
Jeho poznámky pravděpodobně podnítí pokračující debatu o tom, jak moc pravomocí již EU převzala.
To lze ostatně poměrně lehce odhadnout. V současné době již asi 85% všeho, co prochází naším parlamentem (i jinde v EU), jsou směrnice, zákony, nařízení či normy vydané EU.
Podle toho by zůstávala suverenita někde na 15%. Do roku 2029, kdy mají proběhnout další eurovolby, už budou mít země EU suverenitu někde kolem nuly…
Ten teploš už nemá čo stratiť, lebo dobre vie, že o pár rokov bude za svoju homosexualitu odsúdený na smrť a popravený.