Zatímco evropská ekonomika v mezinárodním srovnání stále více propadá, bruselští byrokraté zjevně nemají nic lepšího na práci, než vymýšlet nové formy obtěžování evropských firem.
Nejnovějšími oběťmi jsou zejména výrobci oděvů a zboží všeho druhu. Nyní mají být zodpovědní za něco, co ani nevyrábějí.
Nařízení je obdobou toho, které zakazuje či omezuje používání plastových sadbovačů a květináčů. O tomto nařízení jste si mohli přečíst zde.
Bruselští eurokraté se ve svém klimatickém šílenství zdají být odhodláni podnikům ztížit život ještě více než dosud. Již tak naprosto přehnané „Nařízení o obalech“ (2025/40) – 124stránkové byrokratické monstrum, které platí od roku 2025 – způsobuje firmám tolik zmatku, že EU nyní musí provést úpravy.
Řešení z Bruselu? 57stránková směrnice, která má firmám vysvětlit, jak mají tato nerealistická pravidla implementovat. Tato směrnice je však skutečným průšvihem a představuje frontální útok na malé a střední podniky.
EU plánuje v budoucnu firmám diktovat, kolik recyklovaného plastu mají používat. Jednorázové lahve na pití musí do roku 2030 obsahovat 30 procent recyklovaného materiálu a do roku 2040 už 65 procent.
Od roku 2030 bude na plastové sáčky používané k přepravě oblečení platit povinná kvóta 35 procent. Kdo si ale myslí, že se nařízení týká pouze výrobců sáčků, nepočítal s vynalézavými bruselskými regulátory.
Nové směrnice to jednoznačně říkají: Zodpovědní budou i výrobci zboží!
Slovo „výrobce“ se kompletně předefinovává: Pokud středně velký výrobce oděvů dodává svá trička v plastovém sáčku, bude ho EU od nynějška považovat za výrobce daného obalu. A to jednoduše proto, že na něj natiskne název své značky!
To přesouvá veškerou odpovědnost a hrozící noční můru s rozsáhlou dokumentací na firmy, které ve skutečnosti vyrábějí trička, kalhoty a košile, nikoli plastové obaly.
Když už mluvíme o nočních můrách s dokumentací: Použitý recyklovaný plast musí pocházet z EU. Pokud je vyroben v zahraničí, Brusel požaduje, aby tamní dokumentační standardy přesně odpovídaly standardům EU.
To je zcela nereálný závazek, který pro firmy znamená ještě více byrokracie, více odborných posudků a ještě více nákladů. Navíc od roku 2030 budou povoleny pouze obaly, které jsou recyklovatelné alespoň ze 70 procent.
Míru, do jaké bruselské úřady zasahují do života občanů a maloobchodníků, ilustruje detail, který se zdá být téměř neuvěřitelný: směrnice vážně regulují, kdy plastový květináč představuje obal a kdy ne.
Absurdní pravidlo EU zní: pokud je rostlina zákazníkovi prodána v květináči, je květináč obalem. Pokud je však květináč použit pouze k pěstování rostliny v zahradnictví, není to obal a nařízení se na něj nevztahuje.
Recyklace obalových materiálů se má výrazně rozšířit. Do roku 2030 by mělo být recyklováno nejméně 70 procent veškerého obalového odpadu (včetně 80 procent železných kovů a 50 procent hliníku).
Jakápak buzerace!? V pořádku. Plastů teď stejně chvíli bude nedostatek. Tak snad mezitím výrobci konečně přijdou s nějakými lepšími, Přírodě přátelštějšími materiály (papír, síťovina, netkaná textilie, konopí, atd.).
Aj clá, uvalené od tohto leta na lacný tovar z Číny, možno považovať za jeden z nespočetných zločinov nikým nevolených a všemocných eurobyrokratov proti slušným Európanom. Pripomínam aj kategorický nesúhlas sionistických, promigrantských a politicky korektných pseudovlastencov z frakcie Vlastenci za Európu s vystúpením z EÚ. Aj veľká väčšina ostatných frakcií je orientovaná na absolútnu poslušnosť voči Bruselu.
Skutečný problém, tedy konzumace mikroplastů vlivem plastových obalů dnes v podstatě absolutně všeho, nikdo ale neřeší.
To, co s námi v dlouhodobém měřítku dělají plastové obaly potravin, které následně konzumujeme a není to jen balená voda, jak si někteří myslí, je mnohem větší problém, než složení plastů s ohledem na jejich recyklovatelnost.
Sice tu dobu pamatuji spíše jen okrajově, ale zlaté tekutiny ve skle a maso atd. v papíru. Dnes je v plastu absolutně vše. Jídlo, léky, kosmetika.
V Bruselu pracují na tom, jak dostat Evropu do doby kamenné. O ničem jiném to není.
Sionistické továrny a koncerny nám sebraly skleněné láhve, voskovaný papír a celofán jako obalovinu. Teď nás budou trestat za to, že jejich obaly musíme používat. Bodejď by trestali chemičky, ty patří JIM. Obskáče to malý výrobce textilu, co to do čehosi musí zabalit. Když jsem byla malá, tak jak už jsem stokrát psala. Maso, másla, tuky, vše v papíru nebo paírových kelímcích povoskovaných. Ty hořely v táboráku! Limonády s mechanicým porcelánovým uzávěrem Mléka ve skle. Kupovalo se po kilech, ne po gramech. Stálo to pakatel, jako energie. Ale zbytečně píšu. Dostane se mi napadení a nesouhlas, těch co byli ještě na houbách. Zrovna jako že jsem psala, že fabriky dávaly zdarma stabilzační byty pro novomanžele i ve dvaceti letech. Mladé to nezajímá a nechtějí to vědět. Že svět byl stokrát lepší a vše šlo bez plastových obalů a bez petláhví. No a ty plasty vám jdou do krve HLAVNĚ Z VLÁKEN OBLEČENÍ .Nenajdete jiné. Polypropylen, Polyakrylonitril, Polyester. Nylon, Silon aj. kopolymery plastů. Obchodní názvy PES, PAN, PP, PAD , tesil, terylen terlenka, diolen. I povlečení už je z těch materiálů,. Když je tam napsáno bavlna, tak je obvykle vylepšena vláknem PES. Boty plasty PVC ap. Se změkčovadly. Ponožky též PES. Tak co ti debilové mluví o sáčkách z PE polyetylenu,uchošťourech z novoduru, a kelímcích na majomézy? Komu patří chemické koncerny výroby a zpracování plastických hmot? Nám? Ne. Nosálům jako vše. Ale gojim může za všechno!