BASF otevírá nejmodernější chemický závod na světě v Číně, zatímco v Německu propouští

Politika Green Dealu je výhodná zejména pro Čínu, která netěží pouze z dodávek solárních panelů, komponentů k větrníkům či elektromobilů do Evropy, ale i z toho, že stále více evropských firem stěhuje výrobu právě tam, kde jsou levnější energie i pracovní síla.

Příkladem je i Německo, které má díky své šílené energetické politice nejdražší energie v Evropě, což vede k odchodu stále více firem do zahraničí.

Nejmodernější chemická továrna na světě je podle novin FAZ, stavěna německou společností BASF za 9 miliard eur. Tato továrna se však nestaví v Německu.

Místo toho se moderní kompozitní místo BASF nachází v čínském Zhanjiangu na ostrově Donghai a je tak velké, že se mu říká „vesmírná loď.“ Továrna pokrývá čtyři čtvereční kilometry, což odpovídá pěti až šesti stům fotbalovým hřištím a mnoha rýžovým polím.

Ačkoliv jedním z hlavních faktorů problémů německé chemické výroby jsou vysoké náklady na energii, chemická výroba není zdaleka jediným oborem, ve kterém Německo zaostává.

V oblastech jako obnovitelné zdroje energie, výroba automobilů, humanoidní robotika, mikročipy, umělá inteligence, obráběcí stroje a stavba lodí se asijské země vydávají do budoucnosti, zatímco země jako Německo jsou uvízlé v rostoucím dluhu, nefunkčních školských systémech a rostoucí nejistotě.

To neuniklo ani politickým představitelům v Německu, když spolupředsedkyně AfD Alice Weidel napsala na X:

„BASF investuje miliardy do Číny a otevírá nejmodernější chemickou továrnu na světě, zatímco doma dochází ke snižování pracovních míst. To je varovný signál: Vysoké náklady na energii z katastrofální energetické transformace posouvají deindustrializaci vpřed!“

FAZ poukazuje na neuvěřitelný kontrast, který má nová továrna BASF s okolní krajinou, kde farmáři stále nosí „velké komické bambusové klobouky a pracují na rýžových polích.“

Mnozí z nich jsou starší farmáři pracující způsobem, který nahlíží do starověké Číny. Nový závod BASF ilustruje obrovské skoky, kterých Čína nadále dosahuje, když nejen směřuje k modernizaci, ale nyní stále více inovuje, v čemž je již dál než západní země.

V Číně stála výstavba chemické továrny 9 miliard eur, ale v Evropě by stála o 20 až 40 procent více a ve Spojených státech by vyšla na 25 miliard eur.

Továrna, která byla rychle dokončena, zaměstnává 35 000 pracovníků a má nepřekonatelný rozsah.

Počátky projektu sahají do roku 2018, kdy Angela Merkelová a čínský premiér Li Kche-čchiang dohlíželi na podpis dohody. Od té doby však politická podpora ze strany Německa upadla.

Na nedávném zahájení výroby němečtí politici chyběli a ministryně hospodářství Katherina Reiche poskytla pouze pětiminutovou videozprávu.

Naopak čínská strana projevila silnou místní podporu, přičemž guvernér Guangdongu vyzval k „dalším investicím od BASF.“

Když němečtí novináři vyjádřili obavy týkající se deindustrializace a nárůstu závislosti na Číně, generální ředitel BASF Markus Kamieth jim řekl, že slovo „závislost“ je mylné a argumentoval, že „v Číně jsou využívány příležitosti.“

Článek také uvádí, že Zhanjiang je podle čínských měřítek malý, s populací 440 000, ale plně podporuje BASF.

Kamieth vyjádřil vděčnost za podporu čínské vlády a ocenil spolupráci s místními úřady, přičemž poznamenal, že byly najaty celé třídy z odborných škol.

Generální ředitel BASF žasl, jak rychle se region vyvíjí. Vzpomínal na rané fáze projektu a poznamenal: „V roce 2020 to byla stále jen vize.“ Konkrétně se zmínil o „infrastruktuře, která mu byla tehdy slíbena, jako je nové letiště a rozšíření přístavu.“

Když zjistil, že je vše dokončené, uzavřel: „A všechno se stalo přesně tak, jak slíbili.“

Je zajímavé, že – na rozdíl od Evropy – Čína neřeší rozvoj průmyslu dovozem cizinců. Zásadně využívá domácí pracovní síly nebo přechází na robotizaci.

Čína je známá svou neuvěřitelně přísnou imigrační politikou, která zajišťuje kulturní a společenskou harmonii, přičemž zdůrazňuje využití vlastního lidského kapitálu a lidí k pohonu své ekonomiky.

Ve skutečnosti má Čína méně cizinců v celé zemi s 1,4 mild. obyvatel než Německo v jediném městě, Berlíně. Přesto je to právě Evropa, která míří do Číny na kolenou a žádá o ekonomickou pomoc.

Aby toho nebylo málo, vzdělávací systémy většiny západních zemí jsou v troskách, z velké části právě kvůli výměně obyvatel. To znamená, že zatímco Asie investuje do své budoucnosti, i když ta zahrnuje zmenšující se populaci, země jako Německo investují miliardy do neúspěšné ideologie a islamizace, která jen zhoršuje ekonomický úpadek.

Nakonec může Západ dovážet miliony lidí z Afriky a Blízkého východu, ale tyto oblasti světa mají neuvěřitelně nízkou patentovou aktivitu,  nízkou inovaci  a jen velmi málo příkladů úspěšné špičkové výroby.

BASF ukazuje, že největší německé firmy investují v Asii, navzdory tvrzením politiků, že masová imigrace podpoří ekonomický boom a zaplatí důchodce v zemi.

Ve skutečnosti je však většina „nových občanů“ na dávkách nebo vykonává nekvalifikované práce. A pokud většina firem odejde z Německa, nakonec nebude práce ani pro samotné Němce.

Otázka je, kdo bude za čas živit ty, kteří přijeli zejména proto, aby vyždímali štědrý sociální systém…