Demokracie v EU? O vedení ECB rozhoduje pouze Francie a Německo

To, že samotná EU vykazuje silně nedemokratické tendence, snad pochopil každý, kdo se hlouběji zabýval touto organizací, jejímž jediným skutečným cílem je zničení Evropy.

I když nejsme v eurozóně, je jisté, že dřív či později k euru tlačeni budeme. Je třeba si uvědomit, že tím nejen ztratíme zásadní část  suverenity, ale také o nás budou již i po této stránce rozhodovat evropští hegemoni.

Málokdo totiž ví, že o vedení ECB rozhodují pouze dvě nejsilnější země EU: Německo a Francie. Ostatní jen drží „hubu a krok.“

To se však očividně nyní stává velkým problémem, protože současná šéfka Lagardeová odchází až koncem roku 2027, jenže prezidentské volby ve Francii budou už v dubnu téhož roku.

A již nyní je takřka jisté, že tím, kdo ve Francii volby vyhraje, nebude žádný tvrdě probruselský progresivista, jakým je Macron.

Lagardeová tak stojí před dilematem: riskovat, že by volba jejího nástupce nebyla „správná“ nebo se raději vzdát koryta o pár měsíců dřív a tím zajistit, že o vedení ECB bude spolu s Merzem rozhodovat Macron?

Opět se nám zde rozkrývá hloubka nedemokratičnosti EU ve všech jejích segmentech. Naštěstí nemáme euro, takže ECB nás zatím  neovlivňuje stejným způsobem jako země eurozóny, nicméně do eura nás jednou nejspíš dotlačí.

Pak je dobré vědět, jak to v těchto strukturách funguje,…

Největší globalistka Christine Lagarde údajně plánuje opustit svou pozici v čele Evropské centrální banky ještě před koncem svého funkčního období příští rok, aby si zajistila liberální vedení dlouho poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron opustí úřad.

Bývalá francouzská ministryně financí působí jako šéfka Evropské centrální banky od roku 2019.

Ačkoliv její osmileté funkční období má skončit v říjnu příštího roku, Financial Times s odkazem na „osobu obeznámenou s jejím myšlením“ uvedly, že Lagardeová zvažuje odstoupit dříve, aby umožnila francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a německému kancléři Friedrichu Merzovi vybrat jejího nástupce.

Pokud Lagardeová zůstane ve funkci až do konce svého funkčního období, rozhodnutí bude silně ovlivněno Macronovým nástupcem, který nastoupí do úřadu po francouzských prezidentských volbách příští duben.

V současnosti průzkumy naznačují, že pravděpodobně vyhraje  Národní shromáždění, přičemž jak Marine Le Penová, tak její zástupce Jordan Bardella vedou žebříčky kandidátů.

Paříž a Brusel se však zdají být odhodlány zabránit těmto politikům v provádění smysluplných změn tím, že před příští volbami dosadí loajální globalisty na klíčové mocenské pozice.

Nicméně Macron, bývalý bankéř Rothschildů, který dohlížel na navýšení francouzského dluhu přes 100 procent HDP, z velké části v důsledku jeho utrácení během covidového lockdownu, se zdá být odhodlán svého nástupce omezit.

Ve skutečnosti je předčasná rezignace francouzského guvernéra centrální banky Françoise Villeroye de Galhaua obecně považována za důsledek tlaku Macrona, který mu umožnil udržet si tuto pozici na dalších šest let.

Plány zahrnují také snahy o jmenování progresivistů na ministerstvu zahraničí, včetně více než 60 velvyslaneckých postů, zejména pak klíčových pozic v Londýně, Berlíně a Washingtonu.

„Vše bude uzavřeno před prezidentskými volbami v květnu 2027,“ řekl francouzský velvyslanec médiím.

Macron se tak snaží i ve Francii zajistit, že těsně před jeho odchodem budou na klíčových postech lidé, kteří jsou v souladu s bruselskou politikou a v opozici proti tomu, kdo bude novým francouzským prezidentem.

Lagardeové případný předčasný odchod pravděpodobně zanechá velkou díru v globalistické mocenské struktuře Evropy.

Lagardeová se dostala k moci v roce 2019 spolu s Ursulou von der Leyen jako předsedkyně Evropské komise po uzavření zákulisní dohody mezi tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkelovou a prezidentem Macronem.

Tito dva – v jejich vlastních zemích velmi neoblíbení – politici tak byli těmi, kdo tuto kriminálnici a tvrdou globalistku na post dosadil.

Tehdejší šéfka Mezinárodního měnového fondu Lagardeová byla v roce 2016 shledána vinnou francouzským soudem z trestní nedbalosti za zneužití vládních prostředků během státního daru 403 milionů eur podnikateli Bernardu Tapiemu v roce 2008, když působila jako francouzská ministryně financí.

Během svého působení v čele ECB byla Lagardeová hlavní zastánkyní masové migrace do Evropy a argumentovala tím, že neustálý příliv levné zahraniční pracovní síly je nezbytný k podpoře evropských ekonomik a zabránění dalšímu růstu inflace.

To tvrdila navzdory přetrvávající dvouciferné nezaměstnanosti mladých po celé západní Evropě během jejího působení ve funkci.

Lagardeová byla také hlavní odpůrkyní brexitu, když jen pár dní před referendem v Británii v roce 2016 kontroverzně zasáhla, aby naznačila, že zastánci odchodu z Evropské unie jsou úzkoprsí, a že Velká Británie přijde o ekonomické výhody, které zaznamenaly země jako Německo a Švédsko poté, co „otevřely svá srdce“ masové migraci.

Tento názor byl z velké části vyvrácen, britská vláda loni zjistila, že nízkokvalifikovaní migranti budou stát daňové poplatníky přibližně 500 000 liber, pokud se dožijí 80 let.

A samozřejmě i zmíněné Německo a Švédsko, jejichž vítací politiku Lagardeová tak hájila, již řeší těžké problémy, které s sebou otevřené hranice přináší.

Každopádně je již v zákulisí vše zřejmě připraveno na to, aby tím, kdo bude s Merzem vybírat nové vedené ECB, byl Macron. A je možné, že už mají i své „želízko v ohni.“

Až tedy Lagardeová třeba za půl roku oznámí, že odchází předčasně (ať už to zdůvodní jakkoli), pak skutečný důvod znáte již nyní…