Proč je černá smrt tak důležitá pro pandemický průmysl?

Černou smrtí je obvykle nazývána největší epidemie moru, která v polovině 14. století postihla Evropu i Asii. V něco podobného zřejmě zoufale doufají ti, kteří již před šesti lety zjistili, že se na takové pandemii skvěle vydělává, ale také se může lépe ovládat lidstvo, případně lze zavádět politiky, které by se mimo nouzový stav zavádět nedaly.

Pandemický průmysl se spoléhá na strach a naléhavost, aby si udržel trh s mRNA vakcínami, ale pokles infekčních nemocí a absence nedávných pandemií představují výzvu. A tady tedy přicházejí na řadu středověké morové rány.

Mezinárodní organizace veřejného zdraví, jako je Světová zdravotnická organizace, zneužívají středověké mory a historické události masové úmrtnosti k modelování rizika pandemie a k zastrašování vlád, aby financovaly jejich iniciativy.

I když předpokládám, že scénáristé příští pandemie se nejspíš uchýlí k ptačí chřipce, přece jen: proč nemít v záloze i něco z hlubší historie?

A proč takovou kdysi smrtící bakterii nezneužít pro vytváření falešných modelů, které mají naznačovat, že se opět může podobná katastrofa vrátit?

Pandemická agenda, důležitá pro udržení zdravého trhu s mRNA vakcínami, se spoléhá na obecný pocit strachu a naléhavosti k dosažení úspěchu. Proti tomu působí pokles infekčních nemocí a nedostatek nedávných pandemií přirozeného původu.

Vzhledem k tomu, že covid-19 slábne a jeho původ se zdá být znepokojivě nepřirozený, rozvíjí pandemický průmysl stále větší zájem o starověkou historii, kde by se jeho nabídka mohla ukázat jako užitečnější.

Biologická válka a velké události smrti

V roce 1347 armády turkické konfederace pod vedením chána Džani-bega, které útočily na janovskou pevnost Kaffa na Krymu, katapultovaly mrtvá těla přes hradby do města. Nedělaly to jen z estetických důvodů.

Jednalo se o ranou formu biologické války. Těla patřila lidem, kteří zemřeli na nový mor, jenž se rozšířil ze Střední Asie a decimoval i jejich armádu.

Přeživší, kteří zjistili, že jakmile se touto morem nakazí skupina lidí, rozšíří se téměř na všechny, kteří s ní byli v blízkém kontaktu, se rozhodli, že by se o tuto znalost měli podělit i s janovskými obránci.

Metoda s létajícími mrtvolami zabrala.

Brzy poté se někteří obránci plující domů do Itálie zastavili v Syrakusách na Sicílii, aby si nabrali zásoby a strávili trochu času na břehu (nebo možná v zoufalé snaze opustit lodě zasažené morem). Pokusy o jejich karanténu přišly příliš pozdě a černá smrt pronikla do Evropy.

Dostala by se tam i po souši, ale v této době rozšiřujícího se mezinárodního cestování poháněného galejními otroky a zdokonaleného využívání větru se šíření stalo bleskovou rychlostí a do Anglie dorazil mor už následujícího roku.

Dýmějový mor se šířil do měst a do vesnic lidmi a krysami, respektive blechami, které byly všudypřítomné.

Krysy byly všude v otevřených kanálech v ulicích evropských měst, v zatuchlých obchodech s potravinami, které sloužily jako středověké spíže, a v páchnoucích stájích.

Lidé namačkaní v městských slumech, s nohama ohnutýma křivicí a stravou z okoralého chleba a ginu, nebyli schopni vyvinout slušnou imunitní odpověď na bakterie způsobující mor – nebo, koneckonců, na tuberkulózu,  neštovice nebo desítky mikroorganismů, které dnes běžně ignorujeme.

Když spali čtyři v jedné posteli a deset v jednom pokoji, infekce se z jednoho člověka rychle šířila na ostatní.

Černá smrt zabila v některých částech Evropy až každého čtvrtého člověka a pravděpodobně totéž udělala i v Asii. Na různých staveništích se dodnes nacházejí masové hroby.

Pokud jste v tehdejší době přežili dětství, což většina dětí nepřežila, pak byly morové a jiné epidemie běžnou a trvalou hrozbou.

Řešení problému klesající úmrtnosti

Stejně jako u většiny pandemií z minulých dob – kterých historie zaznamenává mnoho – původce černé smrti, bakterie  Yersinia pestis,  již nepředstavuje hrozbu. Pokud nedojde k úplnému rozpadu společnosti a novému věku temna, Y. pestis  už nikdy nezpůsobí pandemii.

Antibiotika se jí zbaví, ale co je nejdůležitější, máme podzemní kanalizaci a čistou vodu, jíme potraviny, které umožňují našemu imunitnímu systému fungovat efektivněji, máme větší a čistší domy bez krys a víme, co takové nemoci způsobuje a jak se jim vyhnout.

Bez ohledu na výše uvedené chtějí přední představitelé mezinárodního veřejného zdraví, abychom my, nebo vlády, věřili, že se všechno zhoršuje. WHO vynalezla  nemoc X, protože skutečné epidemie, se kterými se musí vypořádat, neuvádějí dostatečně děsivé počty úmrtí.

Skupina G20 prostřednictvím svého  nezávislého panelu na vysoké úrovni a  Světová banka od vypuknutí pandemie covidu-19  zkreslovaly   riziko  pandemie   našim vládám, aby je přesvědčily ke zvýšení financování této „existenční hrozby.“

Jejich problémem bylo, že  nedávná historie  neposkytuje  potřebnou úmrtnost v důsledku epidemie a  covid-19 se zdá být stále pravděpodobnější, že vznikl  v  důsledku jednání jejich pandemického průmyslového komplexu, spíše než aby měl přirozený původ, který potřebují k ospravedlnění svých tvrzení (a vyhnutí se obviňování).

Aby se překonal problém  klesající úmrtnosti na infekční nemoci  a  epidemie, mezinárodní veřejné zdravotnictví přijalo nový  modelovací přístup,  který se opírá o středověké mory a další historické události hromadného úmrtí.

Tyto události se poté aplikují na dnešních 9 miliard světové populace, přičemž se ignoruje pokrok ve společnosti a technologiích (či čemkoli jiném). To se pak používá k zastrašování vlád, aby se rozloučily s větším množstvím peněz.

Takové modelování může samozřejmě vést k obrovskému počtu úmrtí. Aplikace těchto modelů na dnešní populaci poskytuje průměrnou roční úmrtnost v důsledku pandemie na respirační viry přibližně  2,5 milionu ročně. 

Najednou vám „věda“ může říct, že v průměru každý rok zemře více lidí na akutní pandemie než na jakékoli běžné infekční nemoci (zdánlivě nudné věci jako tuberkulóza, malárie a HIV/AIDS).

Skutečnost, že téměř všech těchto 2,5 milionu „počítačově upravených lidí“ skutečně zemřelo po experimentu s biologickou zbraní z roku 1347 nebo podobné dávno zapomenuté katastrofě ve světě, který je dnes sotva rozpoznatelný, je zapomenuta. 

Abychom pochopili enormnost zdánlivé lsti, která je zde použita, připomeňme si, že úmrtnost na infekční nemoci   jako příčina úmrtí celkově v posledních několika stoletích  prudce klesla, zejména v bohatých zemích.

K vysoké úmrtnosti úmrtnost (tj. vyšší než jejich vypočítaný průměr 2,5 milionu/rok) nedošlo  od španělské chřipky v předantibiotické éře před více než stoletím. 

Podle WHO dosáhla hlášená úmrtnost na covid-19  téměř průměrné úrovně, tedy něco málo přes 7 milionů úmrtí v letech 2020 až 2022.  Všichni si ještě pamatujeme, co vše bylo udáváno jako „úmrtí s covidem.“

Přesto právě toto bylo velkým tématem na nedávném  setkání G20  v Jižní Africe a  Komise pro investice do zdraví časopisu Lancet   by nás ráda přesvědčila, že s tím souhlasíme. Na této úrovni důslednosti jsou založeny velké peníze investované do globálního zdravotnictví.

Modelování nemocí, když je prováděno tímto způsobem, nás osvobozuje od tyranie dat a reality. Přeludy jako Nemoc X se stávají existenčními hrozbami pro lidstvo, přežitelné pouze tím, že se správným lidem dá hodně peněz a ostatním se naruší životy v rámci „celospolečenských“ přístupů.

To je důležité, protože WHO  a Světová banka  na to požadují celkem přes 30 miliard dolarů a dalších zhruba  10,5 miliardy dolarů  na program Jedno zdraví.

Naproti tomu svět utratí pouze 3,5 miliardy dolarů za malárii, která ve skutečnosti každý rok zabije přes 600 000 skutečných dětí a její stav se zhoršuje. 

Proměna strachu v návratnost investic

Přestože reakce na pandemii přichází příliš pozdě na to, aby napravila středověké mory, které ji ospravedlňovaly, zůstává velmi relevantní pro farmaceutické investory, kteří vidí nepřekonatelnou výhodu v přeměně daňových příjmů na rostoucí hodnoty akcií.

Vlády podporující iniciativu CEPI pro 100denní očkování poskytují veřejné peníze na podporu výzkumu a udržování výrobní připravenosti soukromých společností, které pak své produkty prodávají zpět těm samým daňovým poplatníkům, ideálně na základě nařízení těmito vládami.

To se stane v reakci na dohled, kterou ti samí nešťastní daňoví poplatníci financují. 

Celá armáda globálních zdravotnických byrokratů se chystá tohle spustit: potřebují jen teoretické riziko, aby doporučili lockdowny. Stodenní mRNA vakcíny vrátí svobodu. Obchodní argument je zde prostě neodolatelný.

Jak lze přesvědčit celý globální zdravotnický průmysl, aby deprivoval skutečnou zátěž nemocí ve prospěch korporátního zisku? Ještě před zhruba 40 lety byly hlavní  determinanty  zdraví, které umožňují lidem v bohatých zemích žít dvakrát déle než předchozím generacím, dobře přijímány: lepší strava, hygiena, lepší bydlení, antibiotika, méně krys.

Zjistili jsme, že existují bakterie, které způsobují mnoho nemocí a podvyživení lidé (např. s nedostatkem vitamínu D, zinku a různých dalších mikroživin) jsou mnohem hůře schopni jim odolat. 

Měli jsme silný základ pro to, abychom trvali na čisté vodě, odváděli kanalizaci z ulic, včas diagnostikovali a léčili infekce, upřednostňovali čerstvé potraviny a používali vitamínové doplňky.

Většina vakcín přišla  až po těžké práci. Lidstvo vědělo o oddělení latrín od pitné vody a konzumaci čerstvého ovoce po celé věky, ale věda tyto výhody zpřístupnila všem, nejen vzdělané elitě.

Pokud by se španělská chřipka objevila dnes, úmrtnost by byla mnohem nižší. Předpokládá se, že většina obětí zemřela na  sekundární bakteriální infekce,  které lze dnes snadno léčit antibiotiky, nebo dokonce na  předávkování aspirinem.

Zatímco bakterie  Y. pestis  přetrvává v občasných malých ohniskách, podmínky pro to, aby způsobovala masové epidemie, jsou pryč. Největší  epidemie eboly v historii, k níž došlo v západní Africe v roce 2014, se vyrovnala pouhým čtyřdenním  úmrtím na tuberkulózu.

Největší nedávná  epidemie cholery, způsobená tím, že OSN nezajistila základní hygienu ve svém areálu na Haiti, zabila méně lidí než ebola.  

Potřebujeme matematické modely, abychom propagovali připravenost na pandemie, protože v moderním světě je riziko přírodních pandemií většinou pryč. Zvyšování funkčnosti a úniky z laboratoří jsou reálnými hrozbami, ale preventivní opatření pro ně jsou zcela odlišná.

Volba mezi realitou a historickým dramatem

Jinými slovy, mezinárodní odvětví veřejného zdraví se stává podvodem. Obrovská pracovní síla žije ve lži, aby si zajistila další expanzi, a zároveň funguje jako agentura pro rozvoj trhu pro farmaceutické společnosti.

Spoléhá se na středověká data, aby modernímu světu prodávala v podstatě zbytečné, ale velmi drahé talismany. Ve skutečnosti máme dvě možnosti: vrátit se ke středověkému životnímu stylu, aby se toto všechno stalo relevantním nebo přijmout realitu ubývajících infekčních nemocí.

Pokud přijmeme realitu, pak můžeme přímo využít naše zdroje k řešení skutečné zbývající zátěže a k řešení faktorů dobrého zdraví. Bohužel takové přístupy založené na důkazech pomáhají převážně těm, kteří mají nízkou schopnost platit.

Ti, kteří řídí globální zdravotní politiku, nyní musí zvážit korporátní zisky a ukázat, že k dosažení tohoto cíle dokážou vytáhnout z pytle jakýkoli středověký trik.