Jak jsem již slíbila, tak během svátků se budu každý den věnovat nějaké součásti globalistické agendy, kterou je zapotřebí pochopit, abychom byli schopni probouzet spící masy a tím zabránit její realizaci.
Dnes, tedy v den, který lidi spíše spojuje, se budeme věnovat rozdělení společnosti, které mnohé z nás velmi tíží. Jde o rozdělení zcela záměrné, neboť rozdělená společnost se mnohem lépe ovládá.
Zejména my starší jistě velmi dobře vnímáme, že rozdělení společnosti, jaké dnes můžeme vidět po celém světě, je vskutku extrémní. Osobně musím konstatovat, že tak silně rozdělená společnost zde nebyla ani před změnou režimu nebo v jeho úplných začátcích.
Na rozdělení se však nepodílí jen politici, kteří jsou spíš důsledkem tohoto stavu.
Ti, kteří mají za úkol ještě víc a intenzivněji společnost rozdělovat a zároveň udržovat spící masy v nevědomosti, jsou loutky globalistů. Tedy – v „žebříčku,“ který můžete už roky vidět na mých stránkách, jsou to ona 4%.
Kdo k nim patří? Mimo politiků jde o zejména o korporátní média, politické neziskovky, uměleckou frontu a vzdělávací systém. To vše je nastaveno tak, aby se většina lidí „zachytila“ v systémovém myšlení a podporovala předem dané narativy.
Část společnosti se tam skutečně plně „zachytí,“ další jedinci jsou v mase spáčů někde uprostřed a ti myslící směřují k „probuzení.“
Pokud se drtivá většina probudí (nebo bude k probuzení směřovat), rozdělení se postupně naruší. K tomu však může dojít jen tehdy, kdy spolu budou jednotlivé skupiny komunikovat.
Právě konstruktivní komunikace bez invektiv a předsudků může vést k narušení onoho rozdělení.
Abych to lépe osvětlila, dovoluji si nyní přinést příklad přímo „ze života.“
V souvislosti s mými názory jsem byla před časem kontaktována někým, kdo pochází ze zcela opačného myšlenkového spektra.
Podle mého názoru jde o člověka, který patří mezi spáče, ale díky prostředí, ve kterém se pohybuje, inklinuje spíš k oněm 4% nahoře, než k nám „dole.“
Zajímavé je, že tato osoba kontaktovala i mnoho dalších provozovatelů alternativních médií, ale – jak mi sama sdělila – byla jsem nakonec jediná, kdo se s ní bavil.
Nyní budu konkrétní. Kontaktovala mne mladá studentka. Vyrostla v Praze přesně v tom prostředí, které můžeme nazvat „pražskou kavárnou.“
Tedy již jen to samo o sobě ji předurčilo, že se stane jen další podporovatelkou toho, co tu většina z nás nechce a proti čemu bojujeme.
Slečna tak nějak automaticky zamířila – jak typické – na humanitní fakultu. Už to muselo mnohé mé kolegy z jiných médií odradit. Jenže já jsem se nakonec rozhodla, že si se slečnou promluvím. Samozřejmě anonymně.
Proč jsem byla ochotná s ní mluvit? Právě proto, že se mi nelíbí ono rozdělení. Slečna se mnou komunikovala velmi slušně a já jsem neviděla důvod proč s ní nehovořit.
Náš rozhovor proběhl asi před měsícem. Měl trvat hodinu, ale nakonec se prodloužil na tři hodiny, aniž bychom si to obě uvědomovaly. Samotný rozhovor byl velmi příjemný a konstruktivní, bez invektiv a jakýchkoli nálepek.
Přesně tak si představuji narušení tohoto rozdělení. Ona sama nechápala „naši“ stranu, ze které nikoho neznala a o níž věděla jen to, co se dozvěděla z korporátních médií, ze svého jednostranně zaměřeného okolí a ze školy.
Nemyslím si, že bych nějak zásadně změnila její názory. Pokud v něčem dlouhé roky žijete, jen tak ze dne na den se nezměníte. Ale hodně toho, co jsem jí řekla, ji zajímalo a chtěla vědět víc, mnohé další ji šokovalo.
Během rozhovoru jsem pocítila, že se snaží co nejvíc pochopit a sama uznala, že to, co se zde dělo či děje s cenzurou webů, jednostranností médií a politikou, která jde z Bruselu, není úplně v pořádku.
Neodmítla jsem ji a nelituji. Spíš lituji toho, že ji odmítli ostatní a tím jen potvrdili, že rozdělení je natolik hluboké, že spolu ani nemohou dvě různé skupiny mluvit.
Jenže my jsme tu přece od toho, abychom příkopy, které kope „druhá“ strana, zakopávali. Nemyslím si, že by se slečna přímo probudila, ale přinejmenším doufám, že náš rozhovor přispěl k tomu, že systém bude mít o jednoho slouhy méně.
Pořád je lepší, když díky našemu rozhovoru „spadne“ mezi spáče a ne mezi ony 4%. Tedy mezi ty, kteří s námi přímo bojují. Zřejmě právě k tomu ji a jí podobné chce univerzita, kde studuje, přivést.
Proč jsem přišla s tímto příběhem?
Právě proto, abych ukázala, že toto rozdělení často podporujeme i my sami, i když je to na druhou stranu pochopitelné.
Nemusíme hovořit s těmi, kteří nás prvoplánově napadají. Ale pokud má někdo zájem o konstruktivní a slušnou diskuzi, proč se toho zříkat?
Máte-li argumenty – a ty mám – pak není důvod takové debaty odmítat.
Rozhovor, který jsme vedly, byl přínosem i pro mne. Uvědomila jsem si, že je třeba více takových debat. I proto chci sama v budoucnu různé debaty na ožehavá témata iniciovat.
Ale o tom vás budu informovat někdy příště.
Každopádně chci apelovat na vás všechny: pokud vás kdokoli z druhé strany požádá o slušnou a konstruktivní debatu, nevzdávejte to.
Odmítnutím konstruktivní diskuze jen podpoříte ono známé heslo: Rozděl a panuj!
