Klimaalarmisté už roky tvrdí, že většina ostrovních států zmizí. Některé měly zmizet už v současné době, další k tomu měly mít blízko. Nic z toho se však neděje.
Rozvojové země jsou však také nabádány k tomu, aby se vzdaly fosilních paliv a přešly na takzvané „obnovitelné zdroje.“ Tedy aby následovaly agendu, která úspěšně ničí Evropu.
Nicméně politika, která je aplikována na Evropu, může rozvojové země totálně zničit. Odstrašujícím příkladem je třeba Srí Lanka, tedy země, která se před pár lety za podpory WEF prohlásila za první plně udržitelnou zemi na naší planetě.
To, co následovalo, by mělo probudit každého podporovatele nesmyslné klimatické agendy. Země se během pouhých dvou let této politiky dostala na pokraj bankrotu.
Naštvané obyvatelstvo zaútočilo na vládní palác a vrcholní politici byli nuceni narychlo prchnout ze země. Míra devastace, kterou takzvaně „udržitelná“ bezuhlíková politika způsobila, byla nepopsatelná.
Zdá se, že některé rozvojové země si již uvědomují, že tato politika by je dostala do stejné situace. A to včetně těch, jimž klimatičtí šílenci předpovídají totální apokalypsu, neboť za pár desetiletí by údajně měly kvůli nadměrné produkci CO2 skončit pod hladinou moře.
Ostrovní stát Timor-Leste, který se nachází severně od Austrálie na východním okraji Indického oceánu, je požehnán úchvatnými plážemi na členitém horském terénu. Je znám tím, že vyrábí jednu z nejlepších organických káv na světě, pěstovanou ve vysokohorských, zastíněných prostředích, a vytváří jemnou kávu s tóny čokolády, kakaa a koření.
Země s 1,3 miliony obyvatel, která je jen o něco menší než Texas, je v klíčovém okamžiku připravena zpochybnit populární – byť možná slábnoucí – narativ, který paralyzuje některé rozvojové ekonomiky: neopodstatněný strach z klimatické katastrofy způsobené člověkem.
Po léta alarmisté označovali nízko položené ostrovní státy jako symboly blížící se katastrofy, kterou pohltí oteplující se moře. „Řešením“ – prezentovaným jako morální povinnost – bylo opustit používání fosilních paliv, jejichž emise oxidu uhličitého měly údajně být příčinou tání ledovců a zaplavení pobřeží.
Východní Timor-Leste si však zvolil radikálně odlišnou a mnohem upřímnější cestu: nekompromisní ekonomický růst poháněný svými přírodními zdroji, včetně bohatých zásob fosilních paliv.
Dne 26. října vstoupil Timor-Leste do Sdružení národů jihovýchodní Asie jako jedenáctý členský stát během 47. summitu ASEAN v Kuala Lumpuru.
Nyní, s přístupem k 680 milionům potenciálních spotřebitelů v jihovýchodní Asii, má Východní Timor příležitost mnohonásobně zvýšit svých 21 milionů dolarů z neropného exportu a etablovat se jako spolehlivý regionální partner.
Tato příležitost však přinese ovoce pouze tehdy, pokud Východní Timor-Leste dokáže svou ekonomickou transformaci podpořit dostupnou energií. Proto země plánuje investice ve výši 1 miliardy dolarů, které zahrnují právě ty zdroje, které si klimatičtí aktivisté přejí, aby zůstaly v zemi.
Například na rozvoj ložisek zemního plynu a produkci zkapalněného zemního plynu bylo vyčleněno 194 milionů dolarů. „Budeme i nadále využívat naše ropné a nerostné bohatství podporují klíčové projekty,“ řekl premiér Kay Rala Xanana Gusmão.
Země leží na významných zásobách uhlovodíků, které představují její nejlepší šanci na ekonomickou transformaci. Podle Národního úřadu pro ropu a nerosty Východního Timoru má země zásoby ropy ve výši 8,3 miliardy barelů a zásoby 324 miliard kubických metrů zemního plynu.
Současná produkce ropy činí přibližně 60 000 barelů denně, přičemž výrobní kapacita se odhaduje na více než dvojnásobek.
Ropný fond, který držel téměř 19 miliard dolarů ve třetím čtvrtletí roku 2025, ukazuje, čeho může rozvoj zdrojů dosáhnout. Od svého založení v roce 2005 fond generoval celkové tržby přibližně 25 miliard dolarů, přičemž téměř 12 miliard dolarů pochází z ročních investičních výnosů.
Východní Timor-Leste také pokračuje v průzkumu nerostných surovin jako doplněk o svůj ropný sektor.
Cílové minerály zahrnují měď, zlato, mangan, zinek a stříbro, spolu s průmyslovými minerály jako vápenec, mramor, kaolin a potenciálně fosfát. Nedávno byl objeven vysoce kvalitní mangan, který je nezbytný jak pro výrobu oceli, tak pro výrobu baterií.
Diskurz klimatické ideologie vykresluje malé ostrovní státy jako „oběti“ klimatické změny, s mizící půdou, nuceným přesídlováním a chudobou. Tento příběh je nepravdivý.
Odsuzuje tyto země k trvalému „klimatickému traumatu,“ které jim upírá potenciál být produktivními členy světového společenství.
Samotný Timor-Leste byl označen za oběť v očekávání, ale realita této uměle vytvořené krizi odporuje. Hladina moře stoupá od konce posledního velkého ledového období před 12 000 lety.
A zatímco občasná chladná období tento nárůst hladiny moře zastavila nebo dokonce zvrátila, dlouhodobý trend je vyšší.
Relevantní otázkou je, zda se nárůst zrychluje s moderním oteplováním. Odpověď z celosvětových dat z přílivových ukazatelů je, že tomu tak není.
Ještě škodlivější pro narativ alarmistů je důkaz, že mnoho ostrovů přirozenými procesy vyrostlo, jak moře stoupalo. Například tichomořský ostrov Tuvalu získal během 40 let 180 akrů.
Popírajíc viditelná fakta, klimatická ortodoxie považuje chudobu v Globálním jihu za přijatelnou, pokud slouží ke snížení emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv.
Východní Timor-Leste tuto jedovatou logiku odmítl a místo toho se stal součástí globálního dodavatelského řetězce důležitých paliv a minerálů.
Skutečnou hrozbou pro obyvatele Východního Timoru není o něco teplejší svět ani několik milimetrů rostoucí hladina moře. Je to ekonomický úpadek způsobený nedostatkem dostupné a spolehlivé energie, jako je ta z uhlí, ropy a zemního plynu.
