Větrné turbíny jako zdravotní riziko: Nový skandál s azbestem

Už dlouhodobě se zde věnuji problematice takzvaných „obnovitelných zdrojů energie,“ které jsou nám podávány jako „zelené a „ekologické.“ Ve skutečnosti jsou však velmi neekologické a neprospívají ani zdraví lidí, kteří v jejich blízkosti bydlí.

To se samozřejmě týká zejména větrníků, které jsou nejen neekonomické a neefektivní, ale podle všeho jsou i velmi neekologické. Dokonce si troufám tvrdit, že proti nim jsou ekologičtější i moderní uhelné elektrárny.

Vzhledem k tomu, že větrná lobby již zasáhla také u nás, považuji za důležité upozorňovat na problémy, které s sebou větrná monstra přináší. Lidé by měli mít možnost se rozhodnout, zda chtějí mít něco podobného nedaleko svého domu.

Z mainstreamu samozřejmě přichází na adresu tzv. „obnovitelných“ druhů energie pouze superlativy, nicméně ve skutečnosti je tato propaganda velmi daleko od pravdy.

Na téma škodlivého vlivu větrných elektráren na životní prostředí i zdraví lidí zde najdete možná až stovku různých článků, dnes se podíváme na nedávno zjištěné problémy týkající se azbestu.

Používání azbestu je nyní celosvětově odsuzováno, protože jeho prach je karcinogenní. Přesto čínský dodavatel použil tento tepelně odolný materiál v dílech pro větrné turbíny. To dokazují zprávy z Austrálie.

Občas se celá prolhanost zeleného energetického průmyslu odhalí v těch nejmenších, ale někdy smrtících detailech. V Tasmánii, na větrné farmě Cattle Hill, technici narazili na azbest v brzdových destičkách výškových turbín.

Čínští výrobci jako Goldwind, kteří už dávno zaplavili celé trhy svou údajně čistou technologií, umožňují dodavatelům po celém světě – jako 3S Industry – používat materiály považované za karcinogenní.

Bílý azbest, jemně rozptýlený, je nebezpečím pro každého technika větrné energie.

Regulátoři v Austrálii se snaží skandál zlehčit. Riziko pro veřejnost je údajně nízké. Ale takové brzdové destičky uvolňují ten nejjemnější prach při každé údržbě a pohybu.

Každý nádech se může stát život ohrožujícím nebezpečím. Celá zelená energetická politika je založena na mýtu o čistotě a udržitelnosti, zatímco ve skutečnosti je založena na levných, nebezpečných komponentech a zahraniční hromadné výrobě.

Goldwind sám se od toho distancuje, odkazuje na dodavatele a certifikace. Ale odpovědnost jasně leží na výrobci, který své produkty propaguje globálně a vědomě používá toxické komponenty.

Dovozní zákazy azbestu v Austrálii platí od roku 2003, a přesto je látka pašována do bezpečnostně relevantních komponent turbín.

Nyní vyvstává otázka, zda byly takové toxické, karcinogenní materiály použity také ve větrných elektrárnách v Evropě.

A kolik techniků, inženýrů a konstruktérů ve větrném průmyslu bylo vystaveno takovým nebezpečným materiálům?

Čínští dodavatelé jsou zastoupeni po celém světě a bez materiálů a komponentů z této země by „energetická transformace“ vůbec nebyla možná…