Média jsou po včerejšku plná skandálu kolem e-dokladů, které po předložení volební komisi mnohým nefungovaly a speciálně se upozorňovalo na Pekarovou Adamovou, která kvůli nefunkční aplikaci nemohla volit a musela si jít domů pro kartičku.
Málokdo si však uvědomuje, že tento e-doklad je ve skutečnosti digitální ID, která bude během příštího roku – stejně jako v dalších zemích EU – konvertována na eID, tedy evropskou digitální peněženku.
Všechny země EU v posledních letech postupně zaváděly tyto e-doklady, které jsou prozatím koncipovány na národních platformách. Nicméně od začátku se počítalo s tím, že během roku 2026 všechny e-doklady najedou na jednotný systém v rámci digitální peněženky EU.
Během příštího roku bude mít také každý možnost si zřídit digitální očkovací průkaz EU, který bude integrován do stávajících e-dokladů.
Podstatné je, že ti, kteří se již rozhodli si pořídit – zatím dobrovolný – e-doklad, jsou automaticky zařazeni mezi oddané následovníky budoucí digitální diktatury.
Tito jedinci naletěli na příslib pohodlí a podle všeho nejsou sami, neboť i jinde je zavádění ID na postupu. Co mne šokovalo asi nejvíc, je fakt, že náš hluboce spící národ vůbec netuší, k čemu skutečně e-doklad slouží.
Pro zajímavost jsem nahlédla do diskuzí na několika webech a mezi mnoha příspěvky jsem našla pouze jeden, který dokazoval gramotnost onoho komentujícího.
Byl jediný, kdo dokázal spojit e-doklad s programovatelnou CBDC a systémem sociálních kreditů. Většina jen kritizovala zpackanou digitalizaci, aniž by si uvědomila, jaký je skutečný účel těchto dokladů.
Zatímco ve Velké Británii tedy dochází k hromadným protestům proti ID, u nás si ji už skoro milion lidí nechal zcela dobrovolně zřídit a mnozí další se k tomu podle všeho chystají.
Pokud tedy skandál kolem e-dokladů něco rozkryl, pak je to právě totální neinformovanost mas. Nakonec se ani nedivím, že ve Švýcarsku nedávno v referendu velmi mírně nadpoloviční většina hlasovala pro zavedení digitální ID.
Jsem si jista, že u nás bychom na tom byli mnohem hůř, neboť pro digitální otroctví by hlasovala drtivá většina…
Je to tak, komu není rady, tomu není pomoci,
Jsou-li dosavaddni data kazdeho ulozena v nejakem pocitaci, jsou data ulozena digitalne pomoci jen „0“ a „1“, nebot pocitace to jinak ani neumi. Cela ta nejaka Digitalni akce je jen podvod, urceny ke sledovani osob. Chcete-li novy pas, jsou dnes odebrany otisky prstu a nevim co jeste, kdyz se potom pocitac splete ze mate otisky prstu nejakeho zlocince, tak vas zavrou nebo i zastreli jen proto ze se stala „digitalni chyba“ coz se jiz mnohokrat v USA stalo (pas nemam). Kdo pracuje s pocitacovou plecharnou, bojuje s chybama kazdy den. Sam jsem v roce 1963 delal diplomku na „Statistickou analysu spolehlivost jednoho pocitace“, nebylo to slavne; dnes je to sice daleko lepsi ale ne bez chyb. A co kdyz nebude proud? To bude potom legrace.
Když je většina lidí zabedněná, neznamená to, že musíme být zabednění i my. Když jsou oni spící tupci, my jimi nesmíme být. Je nás málo a vlastními silami na nepřítele nestačíme. Přesto s ním musíme bojovat a dokonce můžeme i zvítězit. Návod najdeme v Bibli v příběhu boje malého pasáčka Davida, vyzbrojeného pouze holí a prakem proti obru Goliášovi, který svým vzrůstem převyšoval každého urostlého muže a disponoval nadlidskou silou a který navíc byl již od útlého dětství cvičen v boji a byl vyzbrojen nejmodernějšími zbraněmi tehdejší doby. Goliáš by Davida rozdrtil holýma rukama. Takovou měl obrovskou sílu.
A přesto v boji proti Davidovi prohrál. David totiž nebojoval ve své vlastní síle, ale obrátil se k Bohu, poslouchal Ho, plně se na Něj spolehl a plně mu důvěřoval. A výsledek byl ohromující. Byl to Goliáš, kdo byl nakonec mrtvý.
To je pro nás poučení, že i my můžeme vzdorovat přesile a zvítězit, pokud se obrátíme k Bohu, budeme Ho poslouchat, plně Mu důvěřovat a plně se na něj spolehneme. Jiná cesta není.
Doufat, že někteří politici to nedovolí a že se lidé včas probudí, je hodně naivní.