Tajný německý dokument: Hranice mohly být uzavřeny už v roce 2015!

Nedávno to bylo přesně 10 let od momentu, kdy Merkelová s prohlášením „Wir schaffen das“ otevřela hranice komukoli, kdo přišel do země  a tvrdil, že je Syřan.

Dnes má již velká část hostů Merkelové německé občanství, což umožňuje zakrývat skutečný rozsah důsledků této politiky. Tito údajní Syřané byli do značné míry různí džihádisté či podporovatelé Al Káidy a ISIS, avšak částečně ani nešlo o Syřany, ale o Afghánce, Pákistánce, Jemence, Albánce, Severoafričany či jiné národnosti.

Všichni přijeli bez dokladů a tvrdili, že jsou Syřané, přičemž nikoho ani nezaráželo velmi často udávané datum narození 1.1. a nevídaný počet údajně „nezletilých,“ z nichž většina však byla dávno dospělá.

Akceptovalo se však to, co řekli nově příchozí. Nikdo se neptal – a pokud ano, byl umlčen coby „rasista a xenofob.“

Dopady této politiky je možné vidět na každodenních případech útoků nožem, rostoucím počtu znásilnění a dalších deliktů.

Po deseti letech byl odhalen tajný dokument, který dokazuje zásadní vinu ze strany Merkelové, která by měla být v budoucnu vyhodnocena jako jeden z největších politických zločinců v dějinách Evropy.

Její politika totiž nepoškodila jen Německo, ale i další země, kam mnozí z jejích hostů později odešli, často již s povolením k pobytu na území EU či dokonce s občanstvím.

Všechno, čím vláda Merkelové způsobila vážnou újmu vlastnímu obyvatelstvu, bylo ospravedlňováno lží, že „neexistuje žádná alternativa.“ Merkelové heslo „Zvládneme to“ je také často prezentováno tímto způsobem.

Dokument ministerstva vnitra však dokazuje, že „nemožnost odmítnutí žadatelů o azyl na německých hranicích“ byla ve skutečnosti zpochybněna. Hranice mohla být klidně uzavřena…

Dokumenty federálního ministerstva vnitra dokazují, že během vlády Merkelové, která před deseti lety způsobila doslovný převrat, neexistovaly žádné právní námitky proti odmítnutí takzvaných uprchlíků.

Kancléřka Angela Merkelová (CDU), která prosazovala masovou imigraci, také v osudnou noc ze 4. na 5. září 2015 ignorovala veškerá varování šéfů německých tajných služeb.

Na podzim roku 2015 vypracovali vysocí úředníci federálního ministerstva vnitra pod vedením tehdejšího ministra Thomase de Maizièra (CDU) plán na ochranu německých hranic před probíhající nelegální masovou imigrací.

Za tímto účelem bylo vytvořeno několik tzv. „neoficiálních dokumentů“, které nikdy neměly být zveřejněny. Jeden z těchto tajných dokumentů se přesto tehdy dostal do novin „Welt am Sonntag.“

Neoficiální dokument ministerstva vnitra nese název „Možnost odmítnutí žadatelů o azyl na německých hranicích.“ V něm experti diskutovali o právních možnostech uzavření hranic a vyhoštění migrantů, kteří proudili do Německa přes Rakousko.

Společné analytické a strategické centrum pro nelegální migraci, zkráceně GASIM, rovněž provedlo důvěrnou analýzu různých scénářů uzavírání hranic podél balkánské trasy.

Tato jednání měla zůstat před veřejností utajena. Jak je dobře známo, evropské i německé hranice zůstaly otevřené, přestože experti usoudili, že proti jejich uzavření neexistují žádné právní námitky.

To je jasně patrné z utajovaných dokumentů. Zkáza Německa se definitivně udála v noci ze 4. na 5. září 2015, kdy Merkelová hranice neuzavřela a ignorovala všechna naléhavá varování, včetně varování tehdejších šéfů Federální zpravodajské služby (BND), Federálního úřadu pro ochranu ústavy (BfV) a Federálního úřadu kriminální policie (BKA).

Když kancléřka Angela Merkelová v pondělí 31. srpna 2015 v 13:30 zahájila svou každoroční letní tiskovou konferenci, hlavní téma již bylo rozhodnuto – ačkoli se ve skutečnosti mělo týkat něčeho úplně jiného: krize eura a vyloučení Řecka z EU (Grexit), které požadoval tehdejší ministr financí Wolfgang Schäuble (CDU).

Události se ale vyvíjely rychle. Střední Evropu zaplavovalo stále více migrantů. Stále převažovali Makedonci, Albánci, Kosované a Černohorci; balkánskou trasu však stále častěji využívali také Syřané a Iráčané.

Na své letní tiskové konferenci Merkelová pronesla frázi, která se zapíše do historie: „Německo je silná země. Motiv, s nímž k těmto věcem přistupujeme, musí být: Dokázali jsme toho tolik – ZVLÁDNEME TO!“

Toto prohlášení přišlo hned na začátku proslovu Merkelové. Ani kancléřka, ani její tým však nezamýšleli tuto větu jako historický citát. Ve skutečnosti se jednalo spíše o jednu ze standardních prázdných frází Merkelové.

Například ve svém novoročním projevu o globální finanční krizi v roce 2009 řekla: „Chceme z ní vyjít silnější, než jsme do ní vstoupili. Je to možné; společně toho můžeme dosáhnout!“

V noci ze 4. na 5. září 2015 se situace vyhrotila. Merkelová se rozhodla přivést migranty z Maďarska do Německa a neuzavírat hranice.

Tu noc horečně telefonovala: se svou nejbližší poradkyní, šéfkou kanceláře Beate Baumannovou, s ministrem vnitra de Maizièrem a s tehdejším rakouským kancléřem Wernerem Faymannem (SPÖ).

Merkelová formálně argumentovala, že jelikož německo-rakouská hranice jakožto vnitřní evropská hranice v rámci „schengenského systému“ nebyla dříve uzavřena, logicky nemohla být ani otevřena. Proto k žádnému „otevření hranic“ nedošlo.

Debata o tom, zda „otevřít hranice“ nebo „neuzavřít hranice,“ zůstává dodnes pouhým tlacháním. Faktem je, že klíčoví političtí aktéři v té době neustále hovořili o „otevření hranic.“

Několik dní před rozhodnutím Ulla Jelpke, mluvčí Levicové strany pro domácí politiku, ve vnitřním výboru německého Spolkového sněmu argumentovala ve prospěch otevření německých hranic migrantům s ohledem na údajné „nelidské podmínky v Maďarsku.“

Podle zápisu z jednání výboru federální ministr vnitra de Maizière reagoval:

„Otevření německých hranic pro uprchlíky neodpovídá současné právní situaci ani ho nepovažujeme za rozumné, protože by vedlo k počtu příchozích, který by i bohatou a dobře organizovanou zemi, jako je Německo, dotlačil na hranice toho, čeho lze dosáhnout.“ 

Jeho varování však bylo ignorováno.

Od října 2015 se německá vláda začala potýkat i sémanticky: Merkelová měsíce odmítala zřízení „krizového týmu“ na ministerstvu vnitra, protože se chtěla vyhnout dojmu, že se země nachází „v krizi.“ Termín „krize“ se nesměl objevit v žádném oficiálním vládním dokumentu.

Když byly v říjnu konsolidovány odpovědnosti, a to nejen na pracovní úrovni ministerstva, ale i v kabinetu, odpovídající usnesení neslo název: „Řešení situace uprchlíků.“

V té době byl vytvořen tak velký štáb, že si dokonce musel pronajmout vlastní kanceláře naproti kanceláři kancléřství. Oficiálně se orgán nazýval „Štáb pro koordinaci uprchlické politiky.“