Švédský zákon o souhlasu se sexem: Odsouzení bez důkazů a lukrativní výdělky pro údajné oběti

Před několika lety byl ve Švédsku schválen zákon, který mnozí právem považovali za bizarní: v případě sexu musí být dán souhlas a ten, kdo byl obviněn ze znásilnění, musí podat důkaz, že s pohlavním stykem žena souhlasila.

Jak se ukazuje, tak v zemi, kde je díky obohacování již tak velký počet skutečných znásilnění, mají snahu „najít“ také dostatek násilníků z řad původního obyvatelstva, aby se statistiky patřičně ohnuly.

Ve Švédsku se tak jako mor šíří případy, kdy si ženy na údajných znásilněních vydělávají. Muže žalují ze znásilnění i bez důkazů, které ostatně soudy ani nepožadují. To muž je povinen přinést důkaz, že žena se sexem souhlasila.

V podstatě ani nemusí k sexu dojít, protože úplně postačí, když žena řekne, že byla znásilněna a sdělí identitu onoho násilníka.

Ten je bez nutnosti jakýchkoli důkazů odsouzen do vězení a k vysokému odškodnému, které musí zaplatit domnělé oběti. Případ, o kterém si můžete přečíst níže, ukazuje, že některé ženy si na tom velmi slušně vydělávají.

Jak upozornila matka mladíka, který byl odsouzen k pokutě a několikaletému vězení, tak žena, která jejího syna očividně zneužila pro svůj finanční prospěch, tímto způsobem již žalovala větší počet mužů.

I přes fakt, že nikdy nepředložila jediný důkaz, se vždy soud postavil na její stranu a muže, na kterého ukázala prstem, odsoudil nejen k vysokému odškodnému, ale také do vězení.

Mladý muž byl odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení za dvě znásilnění – bez technických důkazů, beze svědků a bez přiznání. Verdikt je založen výhradně na příběhu žalobkyně, a to v právním procesu, kde soud posuzoval spíše důvěryhodnost než fakta.

Nyní vystupuje jeho matka, Jeanette Westerlund Lindsjö (viz titulní obrázek), která hovoří o synově zhroucení, o procesu, kde chyběly důkazy, ale kde byl trest příliš brutální.

Její svědectví posiluje obraz, který spisovatelka a debatérka Thérèse Juel vykreslila již dříve: že mladí muži dnes ve Švédsku mohou být odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody – pouze na základě slov.

„Můj syn byl odsouzen bez jakýchkoli důkazů. Vše bylo založeno na jejích slovech,“ říká Jeanette Westerlund Lindsjö.

Je jednou z několika žen, které nyní vystupují na veřejnost v návaznosti na předchozí vyšetřování Samnyttu, ve kterém spisovatelka a debatérka Thérèse Juelová vyprávěla o řadě případů, kdy byli mladí muži odsouzeni za znásilnění – často bez důkazů, právně nejistým procesem a s podezřele silnými podněty, že se jednalo o falešná obvinění.

Syn Jeanette byl odsouzen ke čtyřem letům a šesti měsícům vězení. Žena, která ho obvinila, byla předtím v jejich domě, kde přespala, vrátila se a – podle Jeanette – měla o jejího syna trvalý zájem.

Nebyli žádní svědci. Žádná zranění. Žádná lékařská potvrzení. Žádné textové zprávy, kde je něco vyjádřeno jako zneužití.

Jinými slovy, je to interpretace příběhu – a nic jiného – která posílá dříve nepotrestaného mladého muže na čtyři a půl roku do vězení – a nutí ho zaplatit vypravěčce tohoto příběhu 750 000 švédských korun (asi 1,5 mil. Kč).

Nicméně několik následných kontaktů a dokonce i textová zpráva od ženy: „Mám pocit, že už o tebe nemám zájem“ spíše potvrzují, že si žena vše účelově vymyslela. Nicméně soud tyto indicie nevzal v potaz.

„Kolik dívek takhle píše někomu, kdo je dvakrát znásilnil?“ ptá se Jeanette řečnicky.

V předchozím rozhovoru  Thérèse Juelová zmínila, jak dnes soud rozhoduje bez důkazů a útočí na to, co nazývá důvěryhodností příběhu žalobce. Takto vypadala argumentace soudu:

„V případech sexuálních trestných činů je obvinění z trestného činu často v zásadě založeno na informacích poskytnutých poškozenou stranou.

V mnoha případech neexistují žádné technické důkazy nebo svědci, kteří by provedli svá vlastní pozorování samotné události. Hlavním úkolem okresního soudu při hodnocení důkazů  je tedy posoudit příběh žalobkyně.

Nejvyšší soud v několika rozhodnutích rozhodl, že věrohodná výpověď žalobkyně v kombinaci s tím, co se v případu jinak objevilo, může být dostatečná k odsouzení.

Při posuzování příběhu soud klade důraz především na to, zda je příběh jasný, dlouhý, živý, podrobný, prokázaná pravdivost v důležitých detailech a bez nepřesností, rozporů, přehánění, neoddělitelných prvků, špatného kontextu nebo váhání v klíčových částech.

Svědecké informace o chování a reakcích poškozené po incidentu mohou představovat nepřímou podporu pro výpověď poškozené, a to i v případě, že svědci neučinili žádná pozorování samotné události.“

V podstatě to tedy znamená, že pokud je žena dobrá herečka, má výhru u soudu i bez důkazů v kapse.

A v případě syna Jeanette Westerlund Lindsjö rozsudek okresního soudu v Norrtälje zní:

„NN1 (důvěrný žalobce) podal v závislosti na okolnostech dlouhý a poměrně podrobný popis událostí v projednávané věci. Vyprávěla o tom klidně a zdrženlivě.

Její vyprávění nenese žádné viditelné známky nadsázky, ani neobsahuje žádné přímé rozpory či prokázané nepřesnosti.

Pokud jde o sexuální akty a to, co se kolem nich odehrávalo, poskytla charakteristické detaily, které naznačují, že byla zapojena do toho, o čem vyprávěla. Její příběh se proto zdá být prožitý.“

Jinými slovy, byla to právě tato interpretace příběhu – a nic jiného – která poslala dříve nepotrestaného mladého muže na čtyři a půl roku do vězení – a donutila ho zaplatit vypravěčce 750 000 švédských korun.

Mladíkova matka Jeanette také poukazuje na to, že její syn na sobě bude mít pečeť po zbytek života.

Žena, která jejího syna úspěšně žalovala, byla již dříve zapojena do dvou dalších případů znásilnění. Matka se odvolává na skutečnost, že to řekl bývalý právník jejího syna Erik Eckersund.

Z rozsudku okresního soudu také vyplývá, že v době údajného znásilnění byla žena „zapojena do probíhajícího právního procesu, kde tvrdí, že byla vystavena dalším sexuálním útokům od jiných mužů“

Na sociálních sítích se žalobkyně objevuje také jako aktivistka v souvislosti s organizací Fatta!, která tvrdí, že existuje „za účelem změny společenského diskurzu o sexuálním násilí a souhlasu v praxi a legislativě.“

V obou případech byli žalovaní muži odsouzeni – a podle Jeanette Westerlund Lindsjö bylo ženě přiznáno odškodné ve výši přibližně 400 000 SEK za každý případ (za oba v přepočtu asi 1,7 mil. Kč). Nyní dalších 750 000 SEK v případě Jeanettina syna.

Pokud si tedy sečtete jen tyto tři odsouzené, dělá to v přepočtu více než 3 mil. Kč na odškodném! A to další soudy aktuálně probíhají.

„Myslím, že to zavání účelovostí. Dají se zde vydělat peníze. Není to něco, o čem byste mohli veřejně mluvit, ale musíme o tom mluvit,“ říká Jeanette.

Žena, která pracuje v restauraci rychlého občerstvení, si v době vyplácení odškodného pořídila velký a drahý motocykl.

Jeanette pokračuje:

„Neviděla jsem žádné tendence, že by se cítila hůř den poté, co ji můj syn údajně znásilnil. Seděla u nás v kuchyni a povídala si s námi. Také se ještě jednou vrátila domů k mému synovi.

Bylo to v době, kdy údajně došlo k druhému znásilnění?

„Ano, je to tak.“

A stalo se to ve vašem domě, když jste tam byla?

„Ano, přesně tak.“

Soud se rozhodl odsoudit mladíka navzdory skutečnosti, že žena sama při výslechu uvedla, že si spletla data, že měla halucinace, a že si vzala oxid dusný.

Měla také svědka – ten se nedostavil. Podle její matky Jeanette stejný svědek figuroval také v jednom z předchozích případů, kdy byla žena žalobkyní.

„Neposlouchali ani její slova, že možná viděla mého syna v halucinacích. Jako by měla váhu jen její slova, na ničem jiném už nezáleželo,“ říká Jeanette.

Zmiňuje také tipy na facebookové skupiny, kde ženy diskutují o tom, jak mluvit u soudu, aby vypadaly důvěryhodně.

„Nevím přesně, co je to za skupiny, ale viděla jsem, že takové diskuse probíhají. To je něco, co  musí  prozkoumat více lidí.“

Když o tom Samnytt mluvil s Thérèse Juel, tak ta souhlasila. Juel se dále domnívá, že azylové domy pro ženy často slouží tomuto účelu i pro mladé dívky, které chtějí, aby byli chlapci odsouzeni – a tím by mohly dostat i velké odškodné.

Jeanette uzavírá:

„Nevím, jestli teď můžeme vyhrát u odvolacího soudu, s novým právníkem. Ale vím, že nebudu mlčet.“

Dnes její syn žije v malém městě ve Švédsku, kde studuje a čeká na slyšení u odvolacího soudu. Vztah s jeho bývalou přítelkyní skončil v době, kdy to všechno začalo…