CO2 není znečišťující látka: Zpráva o klimatu z USA by měla být budíčkem pro Evropu

Zatímco  Evropa dosud takřka ve všem kopírovala USA, aktuálně se stále drží zajetých kolejí. To se týká mnoha oblastí – od samotného progresivismu, přes migraci až po klima.

Právě posledně zmíněné téma je však zásadní pro budoucnost celé Evropy, neboť ničivá politika EU v podobě Green Dealu využívá jako „mustr“ právě klimatickou agendu založenou na podvodu.

Jejím cílem je zlikvidovat evropskou prosperitu, způsobit deindustrializaci, zlikvidovat zemědělství – a tím i potravinovou nesoběstačnost kontinentu – a zničit životní úroveň většiny lidí likvidačními uhlíkovými odpustky.

A Evropa s touto politikou skutečně zůstává pozadu. Zatímco v USA již prohlásili klimatickou agendu za podvod a v Austrálii se zvedá vlna odporu, která zajistí neudržitelnost této politiky, v zemích EU či ve Velké Británii se nic nemění.

Lid nadále volí původce všeho zla a Brusel místo přibrzdění nadále zvyšuje své „klimatické cíle.“ Německo díky fanatické zelené politice zničilo svoji energetickou bezpečnost – a v závěsu i průmysl.

To si konečně uvědomil i německý expert, který na změny upozornil a varuje před pokračováním současné německé (bruselské) politiky, která je zaměřena na neefektivní – a bez dotací neudržitelnou – solární a větrnou energii, uhlíkové odpustky, regulace a povinná hlášení ESG.

Nedávná zpráva amerického ministerstva energetiky, kterou si objednala Trumpova administrativa a jejímiž autory je pět vědců, vyvolává vlny.

Německý energetický expert profesor Fritz Vahrenholt se přidal a naznačil, že jeho zjištění by mohla být zásadním „budíčkem“ pro Evropu, zejména pro Německo, aby přehodnotila svou současnou klimatickou politiku.

Zpráva s názvem „Kritický přehled dopadů emisí skleníkových plynů na klima USA“ zpochybňuje základní předpoklad mainstreamové klimatologie. Potvrzuje, že negativní dopady CO2 byly zveličovány, zatímco jeho přínosy jsou často přehlíženy.

Podle Vahrenholta zpráva zdůrazňuje, že CO2 není jen znečišťující látka: Je nezbytný pro život a fotosyntézu.

Je to klíčová složka pro „zelenější Zemi“ a přispěla k hlášenému 15% nárůstu globálních výnosů základních potravin, jako je rýže a pšenice. Tato perspektiva je v přímém rozporu s myšlenkou CO2 jako výhradně škodlivé látky.

Modely se příliš přehřívají

Dalším důležitým bodem, na který Vahrenholt poukázal, je zjištění zprávy, že klimatické modely „jsou příliš horké.“

Zpráva naznačuje, že tyto modely se primárně zaměřují na CO2 jako na jedinou hnací sílu oteplování a zanedbávají další významné přírodní faktory.

Vahrenholt poukazuje na měření, která ukazují, že podstatnou část nedávného oteplování lze připsat ztenčování mraků a zvýšenému slunečnímu záření, což je téma, které on a nositel Nobelovy ceny John Clauser zkoumali.

To přináší nový pohled na klimatickou diskusi tím, že zdůrazňuje složitost klimatického systému Země přesahující rámec lidských emisí.

Žádné statistické zvýšení při extrémních událostech

Zpráva se také zaměřuje na společný narativ: zvyšující se frekvenci extrémů počasí. Dochází k závěru, že nedošlo k žádnému statistickému nárůstu událostí, jako jsou sucha, hurikány nebo silné deště.

Toto zjištění, poznamenává Vahrenholt, je v přímém rozporu s tím, co se často tvrdí v mainstreamových médiích, a mohlo by podkopat právní základ pro současnou americkou klimatickou politiku, která označuje CO2 za nebezpečnou znečišťující látku.

Vahrenholt také upozorňuje na to, že by to mohlo spustit reindustrializaci USA, protože levnější energie se stane dostupnou bez jakýchkoli omezení nákladné klimatické politiky.

To způsobí doslovný exodus průmyslu z Evropy do USA, kde jsou firmám nabízeny velmi výhodné podmínky bez klimatické šikany.

„Budíček“ pro Evropu a Německo

Podle Vahrenholta jsou důsledky pro Evropu jasné. Domnívá se, že nákladná klimatická politika kontinentu povede k rychlé deindustrializaci a ztrátě pracovních míst.

Obzvláště kritický je k rozhodnutím Německa opustit jadernou energetiku a postupně vyřadit spalovací motory, které označuje za velké politické chyby. Považuje americkou zprávu za katalyzátor pro Evropu, aby přehodnotila svou cestu.

Politická zaujatost médií

Nakonec Vahrenholt kritizuje mainstreamová média za to, že neinformují o americké energetické zprávě, což naznačuje politickou zaujatost, která jim brání poskytovat vyvážené informace.

Doufá, že se zjištění ze  zprávy nakonec dostanou na veřejnost a vynutí si politický posun, protože lidé začnou pociťovat ekonomické důsledky současné politiky.