Molekulární biolog varuje: Modifikovaná mRNA může v těle zůstat déle, než se očekávalo

Již opakovaně bylo zjištěno, že mRNA zůstává v těle mnohem déle, v některých případech byla zjištěna v těle „očkovaného“ i po více než 2 letech od poslední injekce.

Jde o další odhalenou lež výrobců takzvaných mRNA „Covid vakcín,“ kteří tvrdili, že mRNA zůstává v místě vpichu a brzy zmizí.

Molekulární biolog, který se této problematice věnuje již roky, v rozhovoru vysvětluje, proč mRNA zůstává v těle mnohem déle než výrobce tvrdil a varuje před možnými následky…

Modifikovaná mRNA ve „vakcínách“ proti COVIDu se výrazně liší od přirozené mRNA. V rozhovoru s Florianem Machlem vysvětluje molekulární biolog prof. Dr. Klaus Steger biologická rizika této technologie – a nastoluje klíčovou otázku dlouhodobých důsledků.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nejsou nové „vakcíny“ tradiční mRNA, ale spíše tzv. „modRNA“ – uměle modifikovaná forma, která nepodléhá přirozenému procesu degradace v těle.

Podle profesora Stegera právě v tom spočívá významný problém: Tato stabilizovaná mRNA může proniknout téměř do jakékoli buňky a po dlouhou dobu produkovat cizí proteiny – zejména spike protein.

Prof. Dr. Klaus Steger je molekulární biolog a profesor na Univerzitě Justuse Liebiga v Giessenu. Jeho vědecká kariéra zahrnuje několik desetiletí výzkumu v oblasti genové exprese, biologie RNA a reprodukční medicíny.

Mimo jiné vedl výzkumnou skupinu zabývající se regulací genové exprese během spermatogeneze a působí jako recenzent v mezinárodních časopisech. Jako uznávaný odborník na procesy RNA přispívá svými hlubokými znalostmi do veřejné debaty o technologii mRNA.

ModRNA není jako přirozená mRNA

Profesor Steger vysvětluje, že přirozená mRNA má velmi krátkou životnost, což je biologický mechanismus, který slouží regulaci těla. ModRNA byla naopak záměrně modifikována tak, aby měla obzvláště dlouhou životnost a byla obtížně degradovatelná.

Toho je dosaženo mimo jiné začleněním syntetických nukleosidů, jako je modifikovaný pseudouridin.

Důvod spočívá ve strategii očkování: Tělo má produkovat spike proteiny co nejdéle, aby spustilo silnou imunitní odpověď. Ale právě tato uměle prodloužená aktivita může mít následky, které je těžké kontrolovat.

RNA se dostává do všech tělesných buněk – včetně mozku

ModRNA je zabalená v nanočásticích, dokáže procházet biologickými bariérami, jako je hematoencefalická bariéra. Podle profesora Stegera byl spike protein detekován v mozku pacientů po mrtvici až 700 dní po očkování.

Protein byl také detekován ve vzorcích tkání dva a půl roku po injekci.

Profesor je obzvláště kritický k systémové distribuci: Není zcela jasné, kolik bílkovin se produkuje v kterých typech buněk.

Roli by mohly hrát rozdíly mezi jednotlivci, metabolickými typy, věkem a pohlavím – ale již neexistuje regulovaný vztah mezi dávkou a odpovědí, jako tomu bylo u konvenčních vakcín.

Kontaminace DNA v důsledku výrobního procesu

Další kontroverzní bod se týká výrobního procesu: DNA šablona potřebná pro produkci RNA byla amplifikována pomocí bakteriálních kultur. V konečném produktu mohou zůstat zbytky DNA.

Profesor Steger poukazuje na tabulky z oficiálních dokumentů, ve kterých byl obsah DNA deklarován jako pod určitými limity – to se však týká pouze volné DNA. DNA zapouzdřená v lipidových nanočásticích může být výrazně nebezpečnější, protože je aktivně zaváděna do buněk.

Vakcína funguje velmi odlišně v závislosti na šarži.

Steger poukazuje na to, že existovaly velmi rozdílné šarže vakcín – od prakticky neúčinných (placebo) až po ty s vážnými vedlejšími účinky. Původně používané hluboké ochlazování (-70 °C) se časem snižovalo.

Je proto také možné, že nesprávná přeprava nebo změněná manipulace poškodila mnoho lipidových nanočástic, čímž je učinila méně účinnými. Podle Stegera to bylo možná štěstí pro postižené.

Problémy s ribozomy a špatně složené proteiny

Obzvláště alarmující je, že pozměněné stavební bloky RNA mohou narušit funkci ribozomů – buněčných továren na proteiny. Ribozom nemusí vědět, jak reagovat na syntetické kodony.

To může vést k chybnému čtení, defektním proteinům a tím k masivnímu narušení buněčného metabolismu. Mohou také vznikat špatně složené proteiny, což je potenciální spouštěč autoimunitních reakcí nebo neurodegenerativních onemocnění.

Kritické otázky ohledně budoucnosti platformových vakcín

Závěrem profesor Steger naléhavě varuje před bezohledným přenosem platformové technologie do nových vakcín. Dlouhodobé účinky opakovaných injekcí – s neustále novými nanočásticemi a exogenními proteiny – jsou stále zcela neprozkoumané.

Je naléhavě zapotřebí větší transparentnosti a nezávislého výzkumu, zejména s ohledem na tzv. „booster“ kampaně.

Celý rozhovor najdete ve videu níže: