„Novoněmci“ požadují používání dvojjazyčných cedulí

Německo již mílovými kroky dohání Francii či samotnou EU. Zatímco ve Francii je již arabština prosazena jako další jazyk na školách (zatím jen dobrovolně), EU uznala tento neevropský jazyk za další „jazyk EU.“

A v Německu by se vám již brzy mohlo stát, že při vjezdu do obce spatříte pod německým nápisem i arabský nebo turecký (případně oba).

A organizace, která tuto výraznou změnu navrhuje, zachází ještě dál: nápisy v turečtině a arabštině by měly být všude – na výrobcích, které jsou prodávány v Německu, na obchodech, úřadech, školách, apod…

To je vskutku příkladná integrace, jen by bylo dobré se ptát, kdo se má integrovat s kým – tedy kdo se ve skutečnosti má přizpůsobit.

Zdá se že zatím se přizpůsobují Němci (či jiní Evropané) dobyvatelům.

Iniciativa „Stejná práva pro všechny“ vyzývá k dvojjazyčným vstupním cedulím do měst s vysokým podílem ne-Němců. V Gelsenkirchenu, kde má 37,6 % populace migrační pozadí, se kromě „Gelsenkirchen“ má název města uvádět v arabštině  غيلسننكيرشن (Ghīlsnkīrshn).

Město Wolfsburg by pak mělo mít uveden i turecký název Kurtköy (Wolfsburg = Vlčí hrad, v turečtině „Kurtköy“ – vesnice vlků).

Toto opatření zohledňuje demografickou realitu. Integrace nezačíná v jazykových kurzech, ale při vjezdu do vesnice. Každý, kdo to s integrací  myslí vážně, musí zviditelnit kulturní rozmanitost.

Pohled na Braniborsko a Sasko ukazuje, že dvojjazyčné nápisy jsou v lužickosrbských oblastech již dlouho normou, stejně jako v Jižním Tyrolsku , které bylo kdysi rakouské a dnes patří k Itálii.

Tak proč ne „Wolfsburg / Kurtköy“? Německo je moderní zemí přistěhovalectví – je načase, aby se to odrazilo na městských cedulích.

Iniciativa jde ještě dále a požaduje, aby byly upraveny i názvy ulic: berlínská Sonnenallee se stovkami arabských obchodů dostane podle jejich představ druhou řádku v arabštině: „شارع الشمس“ (Šari‘ al-Šams), Karl-Marx-Allee se stane „Karl-Marx-Caddesi“, Hermannplatz se bude v budoucnu jmenovat také „ساحة هيرمان“ (Sahat Hermann).

Původní Němci se tak brzy zřejmě sami „integrují“ do jazyka a kultury nových občanů.

Je třeba podporovat také „kulinářskou“ integraci, protože láska koneckonců prochází žaludkem. Například i v supermarketu by se měla zviditelnit „rozmanitost.“ Podle myšlenek iniciativy by výrobky měly obsahovat označení i v dalších jazycích nových Němců.

Větší bezpečnost pak zajišťuje i jazyková blízkost, proto by se měla  přizpůsobit i policie: Německý nápis „polizei“ by měl být doplněn o „polis“ (turecky) a „شرطة“ (šurta, arabsky).

A v určitém okamžiku bude možné rušivou německou složku na dvojjazyčných nebo trojjazyčných cedulích úplně vymazat.

Protože jednoho dne už stejně nebude v chalífátu Germanistán nikdo mluvit německy….