V USA vyhození „dezinformační experti“ nachází útočiště v cenzurní Evropě

V USA se v rámci vysoušení bažin likviduje i celý cenzurní komplex. Tisíce cenzorů si nyní budou muset najít jinou obživu. Část jich má skončit v akademické sféře, avšak většina se podle všeho bude i nadále věnovat „boji proti dezinformacím.“

Ale už ne v USA, kde je to nezákonné; zájem o ně má cenzurní EU. Mohou tak působit buď přímo na cenzurním poli nebo zaučovat nové „bojovníky proti dezinformacím.“

Zvolení prezidenta Trumpa přineslo masové propouštění mezi federálními zaměstnanci a dodavateli, včetně některých, kteří podali žalobu, a jiných, kteří protestovali.

Ale jedna skupina – skupina rádoby amerických cenzorů – šíří svou věc po celém světě.

Během Bidenovy administrativy zapustil kořeny masivní průmysl, který rozházel miliardy z prostředků daňových poplatníků na boj proti těm, kteří jsou obviněni z dezinformací, fake news a „nesprávných informací.“

Ačkoli přesné číslo je nejisté, většina vyškolených cenzorů nyní čelí nezaměstnanosti.

Tito samozvaní „dezinformační experti“ se stali moderním ekvivalentem ronina, japonského samuraje, který se ocitl bez mistra a potuloval se zemí a hledal nové využití svých dovedností.

Přesně toto poslání nacházejí v akademické sféře, neziskových skupinách – a především v Evropě.

Odvětví cenzury, které za Bidena vzkvétalo, za Trumpa zkrachovalo.

Během posledních čtyř let bylo do univerzit, neziskovek a dalších skupin nalito obrovské množství peněz v bezprecedentní alianci vlády, akademické obce a korporací.

Média oslavovala mnoho lidí v cenzurním průmyslu jako „zachraňující demokracii“ tím, že kontrolují, zaměřují se a potlačují politické projevy ostatních.

Federální agentury tyto snahy nejen financovaly, ale také koordinovaly cenzuru skupin a jednotlivců s opačnými názory, a dokonce i protestovaly proti vtipům na internetu.

Univerzity na této štědrosti také vydělaly.

Náhlé uzavření federálního kohoutku je ranou, ale neznamená to, že bojovníci proti dezinformacím jednoduše vymění své cenzorské štíty za lopaty.

Mnozí půjdou ve stopách Niny Jankowiczové, krátce předsedkyně dnes již zaniklé správní rady pro dezinformace. Po protestech nad správní radou Jankowiczová rychle zjistila, že její cenzorské schopnosti jsou v Evropě žádané.

Svoboda projevu je v Evropě v posledním desetiletí stále více potlačována. Německo již dlouho prosazuje robustní systém kriminalizace projevu, který začal nacistickou symbolikou, ale postupně se rozšiřoval tak, aby zahrnoval nenávistné projevy, urážky a pouze „dezinformační“ výroky.

Velká Británie a Francie projevily stejnou neukojitelnou chuť k neúprosnému rozšiřování cenzury a stíhání.

Evropská unie se také stala základnou pro agresivní využívání Aktu o digitálních službách ze strany hnutí proti svobodě projevu, který zakazuje projevy, které jsou považovány za „dezinformace“ nebo „podněcování nenávisti.“

Když návrh prošel přes námitky obhájců svobody projevu, výkonná místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestagerová byla naprosto nadšená a prohlásila, že „už to není slogan, že to, co je nezákonné offline, by mělo být také považováno za nezákonné online.“

A zcela orwellovsky k tomu dodala: „Nyní je to skutečná věc. Demokracie je zpět.“

To je důvod, proč byl nedávný projev viceprezidenta J. D. Vance v Mnichově tak historický. Pro komunitu svobody projevu Vance vstoupil do břicha šelmy a odsoudil hnutí proti svobodě projevu v srdci Evropy.

Reakcí na Vanceův projev nebyla v komunitě bojující proti svobodě projevu nic menšího než panika. Mnozí se shromažďují na konferencích v Evropě, včetně nadcházejícího Světového fóra v Berlíně.

Bill a Hillary Clintonovi budou přítomni. (Na konferenci budu také hovořit.)

Byla to Hillary Clintonová, která poté, co Elon Musk koupil Twitter se závazkem odstranit cenzurní systém, vyzvala EU, aby ho a další donutila cenzurovat její americké spoluobčany.

Clintonová chválila nechvalně známý zákon o digitálních službách, který se snaží zavést globální systém kontroly projevu. Navrhla také zatčení těch, kteří šíří dezinformace.

Bezprostředně po projevu známé evropské a americké hlasy odsoudily Vance a zdvojnásobily potřebu Evropy držet linii proti nebezpečné svobodě projevu.

Pro komunitu zastánců svobody projevu nemůže být lepší místo pro tuto debatu. Německo v průběhu let prokázalo falešná tvrzení komunity bojující proti svobodě projevu. Jejich argumenty byste dokonce mohli nazvat „dezinformacemi.“

Vance a další, kteří zpochybňovali evropské cenzurní systémy, byli napadáni jako sympatizanti nacistů. Mnozí z těch, kteří tento útok podpořili, jsou sami součástí cenzurního komplexu.

Jiní jednoduše opakovali příběh bez přemýšlení nebo podpory.

Vezměme si moderátorku CBS Margaret Brennanovou, která konfrontovala ministra zahraničí Marca Rubia kvůli pobuřujícímu faktu, že Vance podporoval svobodu projevu, zatímco „stál v zemi, kde byla svoboda projevu zneužita jako zbraň k provádění genocidy.“

Toto tvrzení je neuvěřitelně neinformované. První věcí, kterou nacisté udělali, když se dostali k moci, bylo potlačování a kriminalizace svobody projevu – stejně jako to udělali mnozí na levici v evropských zemích.

Někteří trvají na tom, že nacisté byli přivedeni k moci nedostatkem vládní kontroly nad tím, jaké názory mohou být vyjadřovány. Ale ani to není pravda.

Zdrcující ironií je, že článek 118 Výmarské ústavy zaručoval svobodu projevu pouze „v mezích obecných zákonů.“ Nechránil výroky, které vláda považovala za fakticky nepravdivé a projev byl aktivně regulován.

Například Adolfu Hitlerovi bylo zakázáno veřejně vystupovat. Nacisté nepoužívali svobodu projevu, protože ji neměli. Použili však odepření svobody projevu k tvrzení, že vláda se bojí vyjadřovat určité názory na veřejnosti.

Německo zkopírovalo starý systém, který nedokázal zastavit nacisty (a možná jim dokonce pomohl) a zdvojnásobilo kontrolu projevu a kriminalizaci. V historii světa nikdy neexistoval úspěšný cenzurní systém – ani jeden.

Německo je opět mrazivým příkladem skutečného záznamu takových systémů.

Dřívější průzkum mezi německými občany zjistil, že pouze 18 procent se cítí tak, že mohou svobodně vyjadřovat své názory na veřejnosti.

Pouze 17 procent mělo pocit, že se mohou svobodně vyjadřovat na internetu.

Navzdory této historii cenzoři tvrdě pracují na tom, aby vyděsili veřejnost a přiměli ji k financování jejich úsilí.

Odcházející předseda Mnichovské bezpečnostní konference mluvil přes slzy, když vyjádřil své „obavy,“ že by se Vanceova výzva ke svobodě projevu mohla v Evropě uchytit.

Výmluvně dodal: „Je jasné, že náš mezinárodní řád založený na pravidlech je pod tlakem. Je to moje pevné přesvědčení, že tento multipolární svět musí být založen na jediném souboru norem a principů.“

Tento „mezinárodní řád“ se snaží vnutit projevu jednotný soubor norem, zejména prostřednictvím nástrojů, jako je Zákon o digitálních službách. Tato snaha je v rozporu se samotnou podstatou amerického ústavního systému a hodnot.

Nedávné úspěchy v USA na X a v poslední době na Metě jsou skutečné. Vysídlení cenzoři se však nechystají jen tak změnit profesi a naučit se programovat nebo se vyškolit pro práci v pohostinství.

V Evropě, kde „boj proti dezinformacím“ přitvrzuje, je stále o zkušené cenzory zájem. Dokonce i Američané jako Clintonová se spojili s Evropany v boji za cenzuru.

Je čas postavit se na správnou stranu a bojovat za svobodu slova…