Soud EU: Covid „vakcíny“ se měly podávat na předpis a lékaři měli právo před nimi varovat

Za nezájmu médií nedávno proběhl soud, ve kterém se žalobce domáhal zamítnutí předchozího schválení takzvaných „Covid vakcín,“ které bylo podle jeho názoru nezákonné.

Bylo by velmi naivní očekávat, že v současné době podobnou žalobu soud EU nesmete ze stolu. A to obzvlášť poté, co belgický soud zamítl proces proti zkorumpované šéfce EU za její neprůhledné nákupy „vakcín,“ dojednávané formou utajovaných SMS.

Ovšem i přes zamítnutí žaloby podané italským profesorem přišel soud se dvěma zajímavými závěry. Genové injekce by podle něj měly být na předpis a lékaři  měli mít možnost před nimi pacienty varovat.

Nedá mi v kontextu s oním „podáváním na předpis“ nevzpomenout, jak se injekce aplikovaly komukoli na potkání na nádražích a v obchodních centrech.

Paradoxně tak nyní ti, kteří takto podávali injekce „padni komu padni,“ by mohli být obžalováni, zatímco ti, kteří byli potrestáni za to, že genové injekce odmítli podávat nebo před nimi varovali, by mohli být na základě tohoto rozsudku rehabilitováni…

Giovanni Frajese, endokrinolog a profesor na univerzitě Foro Italico v Římě, podal žalobu u Všeobecného soudu EU (SDEU) se žádostí o odebrání schválení pro „vakcíny Covid“ od společností Pfizer a Moderna.

Po zamítnutí žaloby se Frajese odvolal k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). Dne 30. ledna Soudní dvůr EU potvrdil rozhodnutí Tribunálu.

Soudní dvůr Evropské unie rovněž konstatoval, že lékař neměl na odebrání schválení žádný bezprostřední a aktuální zájem a neměl legitimitu k podání žaloby, protože povolení neukládají žádné zvláštní povinnosti lékařům, kteří „očkují.“

Soud však překvapivě jasně řekl, že vakcíny formálně vyžadují lékařský předpis. Tento požadavek je však v zemích EU řešen odlišně. Například v Německu a Itálii (a mnoha dalších zemích) jsou injekce podávány v rámci veřejných kampaní bez individuálního předpisu.

O tom, zda vakcíny podat či nikoliv, mohli podle soudu rozhodnout i lékaři. Mohli před nimi dokonce i varovat, takže případná občanskoprávní a trestní odpovědnost lékařů závisí na konkrétním případu. 

Komentáře BuongiornoSüdtirol ( BGS News ):

„Úvaha soudu by mohla podkopat disciplinární a trestní řízení zahájená proti lékařům, kteří se vyslovili proti očkování, ale místo toho může připsat vážnou odpovědnost lékařům, kteří očkovali bez jakýchkoliv „kdyby“ a „ale,“ čímž se také zvýšilo riziko incidentů.“

BGS News o tom hovořila s Frajeseho právničkou Olgou Milanese:

BGS News : Paní, soud prohlásil, že profesor Frajese nemůže podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, aby byla schválení pro vakcíny Covid prohlášena za neplatná. Můžete stručně vysvětlit důvody tohoto rozsudku?

Olga Milanese: Hned na úvod musím říct, že jsme si byli plně vědomi toho, že nám soud pravděpodobně nedovolí překonat překážku přípustnosti dovolání.

Rozhodli jsme se to však přesto zkusit, protože naše argumenty byly velmi přesvědčivé, a protože jakmile vypršela lhůta pro napadení povolení, nebylo by již možné domáhat se zrušení.

Na žaloby u soudu EU platí velmi přísné filtry. K napadení právního aktu Evropské komise je nutné prokázat existenci kvalifikovaného právního zájmu, tedy konkrétního postavení odůvodňujícího zájem na zrušení právního aktu.

Co to znamená?

Jinými slovy, je třeba prokázat, že zrušení právního úkonu může mít pro žalobce právní následky, a že úspěch v řízení může být pro něj přínosem. Žalobu na neplatnost schválení vakcín proti Covid-19 by tedy podle našeho názoru mohl podat pouze lékař.

Lékařský akt očkování je ve skutečnosti přímým důsledkem napadených povolení. Vlastním účelem autorizačního zákona je umožnit používání registrovaných přípravků na území Evropské unie v souladu s pravidly v nich obsaženými, a tedy v tomto případě podávání léčivého přípravku.

I přílohy prováděcích rozhodnutí vyžadují lékařský předpis pro podání povoleného přípravku, což je činnost, která je svěřena výlučně očkovatelům.

Abychom Soudní dvůr přesvědčili, aby se neomezoval na filtr přípustnosti a přezkoumal opodstatněnost vznesených otázek, poukázali jsme na to, že napadená rozhodnutí Komise, a v důsledku toho uvedení vakcín Covid na trh, s sebou nese povinnost všech očkovačů zvážit rizika a přínosy léčivého přípravku při výkonu konkrétní činnosti.

V případě zrušení schvalovacího aktu a následného stažení výrobku z trhu by však toto posouzení nemuseli provádět.

Z toho plyne zájem Frajese předložit věc Soudnímu dvoru EU, jelikož napadená rozhodnutí mají přímý dopad na činnost lékařů a jejich profesní volbu.

Soudnímu dvoru jsme také připomněli hlavní problém nedostatku nástrojů, které by přiměly regulační orgány, aby prováděly účinné, nikoli pouze formální ověřování bezpečnosti přípravků, které jsou lékaři povinni posuzovat a podávat.

Zdůraznili jsme také neméně důležitý problém nedostatku soudních opravných prostředků – jiných než těch, které jsme zvolili –, které lze použít k napadení aktů povolujících uvádění léčivých přípravků Covid-19 na trh.

Soudní dvůr odmítl uznat, že by lékařská profese měla zvláštní zájem na zrušení právních aktů povolujících léčivé přípravky. Argumentoval tím, že k podání takové žaloby jsou oprávněni pouze samotní adresáti právních úkonů, tedy farmaceutické společnosti – ty by však takovou žalobu samozřejmě nikdy nepodaly.

Je samozřejmé, že to znamená potvrzení zásadní neškodnosti rozhodnutí Evropské komise ve velmi důležité oblasti, totiž ve zdravotnictví.

To je navíc vystaveno obrovským střetům zájmů, protože se jedná o rozhodnutí, která umožňují uvádění přípravků pro prevenci nebo léčbu osob na trh.

To vše se děje nejen bez třetí strany a nestranné kontroly bezpečnosti produktu, ale bez jakékoli kontroly, a to je prokazatelné.

Navzdory nepříznivému výsledku rozsudku soud konstatoval, že vakcíny proti Covidu musí být podávány na lékařský předpis, přičemž lékař to může nedoporučit. Nezdá se vám to jako vlastní gól soudu?

Skutečně jsme doufali, že naše včasná rekonstrukce důvodů zájmu stěžovatele podat žalobu bude vyžadovat přezkoumání podstaty námi vznesených otázek, což se skutečně stalo.

Existovaly pouze dvě možnosti: buď potvrdit lékařovu neschopnost vyhodnotit vakcíny Covid a rozhodnout, zda a kdy je podat nebo popřít jeho svobodu hodnocení a rozhodování s cílem zpochybnit jeho zájem podat žalobu u Evropského soudního dvora.

V obou případech jsme mohli získat důležitý rozsudek, a to jsme udělali.

Přirozeně jsme doufali, že bude přezkoumána opodstatněnost naší žádosti o zrušení povolení (s tím výsledkem, že dotčené přípravky budou staženy z trhu), a to i s ohledem na nesmírnou práci, která byla vykonána k prokázání, že nebyly splněny podmínky pro udělení povolení, a to shromážděním, překladem, číslováním a porovnáváním všech vědeckých studií prokazujících nedostatek bezpečnosti těchto přípravků.

Ale dosažený „sekundární“ výsledek není v žádném případě zanedbatelný.

Proč si myslíte, že je tak důležité zvýšit povědomí o marketingu produktů proti Covidu?

Podle mého názoru je z oficiálních dokumentů zřejmé, že při povolovacím řízení byla porušena nejen pravidla EU, ale i ta nejbanálnější pravidla opatrnosti a zdravého rozumu.

Podrobně jsem to diskutovala i s prof. Marcem Cosentinem (lékař, profesor farmakologie na Lékařské fakultě University v Insubrii, kde vede Výzkumné centrum lékařské farmakologie) v některých našich předchozích diskusích.

Téma je však natolik technické, že je těžko srozumitelné i pro odborníky, a lze si představit, jak obtížné je učinit jej srozumitelným u soudu nebo pro běžného občana.

Je to však zásadní, protože pokud by bylo možné pochopit, že legislativa Společenství – dokonce i před vnitrostátními právními předpisy, které jsou teoreticky dány do služeb procesu přezkoumávání a povolování léčivých přípravků – není respektována, a nenabízí tedy žádnou záruku kontroly, pak by se i soudnictví začalo odvážněji ubírat jediným možným směrem.

Jaké jsou možné důsledky rozsudku?

Soud musel, byť stručně, potvrdit, že rozhodnutí Komise povolující uvedení na trh „nezakládají lékařům žádnou povinnost předepisovat a podávat takové vakcíny svým pacientům.“

Znovu potvrdil základní princip práva na svobodu léčby a volbu nejvhodnější, bezpečné a nejúčinnější léčby lékařem podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí v konkrétním případě a ve výlučném zájmu zdraví jednotlivého pacienta.

Tato pasáž je nesmírně důležitá, protože definitivně vyvrací obvinění vznesená v Itálii, a to jak u soudu, tak v disciplinárním řízení, proti všem lékařům, kteří svým pacientům nedoporučili očkování proti Covidu nebo je odmítli podat, a vrací lékařům plnou svobodu léčby.

Soud dále potvrzuje, že existuje zvláštní odpovědnost očkujících lékařů a ASL (místních zdravotních úřadů), kteří lék aplikovali, aniž by řádně posoudili jeho vhodnost, rizika a bezpečnost v konkrétním případě léčeného pacienta.

Obecněji Soudní dvůr uvádí, že „ačkoli je udělení registrace pro vakcínu podmínkou pro právo držitele uvést tuto vakcínu na trh v jakémkoli členském státě, toto rozhodnutí o registraci v zásadě nezakládá žádnou povinnost na straně pacientů ani lékařů, kteří vakcíny podávají, ale především potvrzuje, že „z příloh sporných rozhodnutí vyplývá, že pro podání vakcíny je vyžadován lékařský předpis.“

Důsledně jsme to opakovali ve stížnostech na podporu suspendovaných pracovníků. Odmítli se také nechat očkovat, protože neměli konkrétní lékařský předpis, i když si ho v mnoha případech sami vyžádali od svého ošetřujícího lékaře.

Žádná z milionů dávek podaných Italům nebyla nikdy vydána na lékařský předpis, takže všechna tato podání jsou contra legem, což v právní rovině znamená nezákonnost právních předpisů ukládajících povinnost nezákonného „lékařského úkonu“ konkrétní správy.

Promluvme si o „ochraně před trestnou činností“ pro zdravotnické pracovníky. Jaká odpovědnost by mohla být uvalena na očkovací pracovníky?

Rozsudky Soudu mohou mít dopad na občanskoprávní a trestní řízení o náhradu škody (biologické, morální a finanční) způsobené osobám, které podstoupily takové léčebné postupy, které byly podány „v rozporu se zákonem“ – s ohledem na lékařskou odpovědnost za zanedbání povinné péče, kterou nese ASL a vakcinátoři, protože neexistoval žádný předchozí lékařský předpis.

Laicky řečeno, trestněprávní ochrana se uplatní pouze tehdy, je-li lékařská péče poskytnuta v souladu s indikacemi stanovenými v registračních spisech, které byly v tomto případě přehlíženy, a to především z důvodu chybějícího pečlivého a adekvátního lékařského posouzení každého pacienta.

Může být po rozhodnutí soudu zpochybněna celá očkovací kampaň proti Covidu, a to i ze strany vyšetřovací komise?

Domnívám se, že vyšetřovací komise již má dostatek důkazů ke zpochybnění celé očkovací kampaně a upřímně doufám, že bude otevřena seriózní diskuse na toto téma.

Obsah rozsudku je nepochybně užitečný, stejně jako rozbor provedený v našem odvolání s rozsáhlou průvodní dokumentací. Toto jsou dokumenty, které určitě předáme Komisi.

Rozsudky Soudního dvora Evropské unie jsou závazné i pro vnitrostátní soudy, kterým je položena stejná otázka: jaké vyhlídky by mohly mít dosud projednávané případy, včetně těch, které se týkají lékařů pozastavených a/nebo vyloučených během období Covidu?

Jak již bylo zmíněno, principy znovu potvrzené v tomto rozsudku nemohou být vnitrostátními soudy ignorovány, ale je důležité, aby se o ně opíraly správným a relevantním způsobem.

Hodně bude záležet na tom, jak budou formulovány námitky vznesené v rozsudcích a jaké důvody a argumenty budou předloženy na podporu nezákonnosti přijatých opatření. Bude nepochybně klíčové nastolit otázku porušení komunitárního práva a tím prokázat rozpor mezi vnitrostátním a evropským právem.

ESD v několika pasážích rozsudku zopakoval, že je na lékařích, aby v každém konkrétním případě posoudili, zda je podání vakcín proti Covid-19 vhodné či nikoliv.

Potvrdil nezbytnost vhodné preskripce, aby vnitrostátní právní úprava, která je v rozporu s těmito zásadami a ještě dříve s protokoly o podávání obsaženými v povolovacích aktech, dospěla do bodu nepoužitelnosti z důvodu nezákonnosti.

Národní federace řádů chirurgů a zubních lékařů (FNOMCeO) opakovaně prohlásila, a to i v době před Covidem, že lékař má povinnost aktivně podporovat očkovací kampaně a že nesmí „doporučovat“ vakcíny jakéhokoli druhu – pod trestem porušení etického kodexu. Mohla by nyní FNOMCeO změnit svůj postoj?

Měla by! A měla by revidovat svá předchozí rozhodnutí, převzít odpovědnost za „politiku,“ kterou hodlá uplatňovat, a napravit škody způsobené mnoha lékařům, kteří jsou nespravedlivě obětí nesmyslných ustanovení, která jsou zjevně v rozporu se zásadou předběžné opatrnosti a Hippokratovou přísahou.