Curych v boji za klima: Pouze 330 g masa týdně na každého občana

Švýcarsko sice není v EU, nicméně díky volebním návykům většiny obyvatel je zejména na regionální úrovni patrná politika, která se od té bruselské nijak zásadně neodlišuje a mnohdy je snad ještě ambicióznější.

Podobné projekty ostatně vznikají ve městech po celém světě, takže máte-li skutečně aktivistické zastupitelstvo, můžete se podobných pravidel dočkat i u vás.

Městská vláda v Curychu vytvořila nový plán na záchranu klimatu – a zároveň stravovacích návyků místních obyvatel. Od roku 2040 bude pro občany největšího švýcarského města k dispozici pouze 330 gramů masa týdně.

To znamená: méně než středně velký steak – a to na celých sedm dní. Vítejte v nové éře mikrokontroly jídla!

Člověk by si mohl myslet, že město Curych nemá žádné větší problémy. Protože zatímco na některých místech rostou hory odpadků, byty se stávají cenově nedostupnými a vládne dopravní chaos, curyšský plán ochrany klimatu se zaměřuje na skutečnou hrozbu pro lidstvo: krávu, která prdí.

Na 75 stranách květnaté formulace popisují, jak by se městské farmy měly obejít bez chovu zvířat, „optimalizovat“ cykly a v ideálním případě zrušit veškerý chov hospodářských zvířat.

Zdá se, že curyšští státní úředníci čerpali inspiraci z dystopických románů: Brzy jen občanská práva pro vegetariány?

„Optimalizovaný cyklus hnojení“ zní alespoň jako dokonalý důvod, proč se v dlouhodobém horizontu rozloučit se šťavnatým pečeným telecím masem.

Jak ale Curych vlastně plánuje zavést tuto novou masovou dietu? Bude existovat městská „jídelní policie,“ která  bude neohlášeně kontrolovat třikrát denně talíře místních obyvatel?

Nebo se dokonce zavede digitální monitoring pomocí chytrých ledniček, které hlásí každou zásobu uzenin? A co restaurace – hrozí nějaké pokuty, pokud je podíl masitých pokrmů na jídelním lístku příliš vysoký?

Možná se v budoucnu objeví i vouchery jako „odměna“ za bezmasé týdny – tzv. veganské kupóny.

Nebo se počítá s tím, že do roku 2040 už bude bezhotovostní plně kontrolovaná společnost, kdy každý pozná, kolik masa kupujete a jeho koupě vám bude zablokována ve vaší digitální peněžence?

Problémem by se mohl stát i dovoz masa přes hranice města. Dočkáme se brzy hraničních kontrol pro milovníky steaků? A co grilování? Hrozí policejní zásah každému  občanovi, který tímto způsobem způsobí příliš mnoho metanu i CO2?

Nezbývá než doufat, že tyto otázky nebyly dosud vážně promyšleny, jinak se to stane skutečně nebezpečně absurdním.

Ale zpět k realitě: Curych utrácí půl miliardy franků ročně za opatření na ochranu klimatu. Jaký to ale má smysl, když město chce příkladně šetřit maso, ale v globálním kontextu je to jen zrnko písku v soukolí?

K čemu je klimafanatikům dobré, že se obyvatelé Curychu obejdou bez nedělní pečeně, když je ve stejnou dobu v Číně připojena k síti uhelná elektrárna?

Jakmile si městská vláda vezme právo regulovat stravovací návyky na gramy, červená čára je překročena. To ukazuje především na jednu věc: na zcela odtrženou morální elitu, která se vzdálila daleko od reality lidských životů.

Otázkou také je, zda se celý klimatický podvod a agenda kolem něj podaří do roku 2040 udržet. V USA už nyní tato politika padá a Evropa může jít stejným směrem s menším zpožděním, jako je tomu ostatně vždy.

A pokud se v Evropě – jako poslední výspě klimatického alarmismu – podaří tuto politiku díky volebním návykům indoktrinovaných lidí i nadále udržet?

Pak nezbývá než říct jen jedno: Dobrou chuť – dokud je to ještě povoleno!