Propuštěn z univerzity za narušení narativu: Dánský profesor chtěl provést výzkum, který se nehodí do klimatické agendy

Propagandisté, kteří se neustále odvolávají na pochybný „vědecký konsensus“ o tzv. „globálním oteplování způsobeném člověkem,“ se již nezmiňují, jak dopadne téměř každý, kdo jakkoli tento konsensus popírá či dokonce vědeckými důkazy nabourává.

Většina takových vědců je propuštěna a nemá šanci získat práci v oboru. A pokud nejsou propuštěni, pak mají povoleno provádět výzkum jen v té sféře, která se přímo nedotýká klimatu.

Vědec, který má rodinu a hypotéku, si nemůže takový hazard často dovolit, takže se jednoduše zařadí k masám a pomáhá razit onen údajný „konsensus.“

I to je důvod, proč jsou mezi vědci v tzv. Clintelu (organizace sdružující odpůrce klimatické agendy) především ti, kteří jsou již v důchodu, takže se nemusí obávat trestu ze strany zaměstnavatele.

Případ dánského profesora Henrika Svensmarka nám názorně ukazuje, jak to chodí ve světě „vědy,“ kde není povoleno bádání, jehož výsledek by mohl jakkoli narušit propagovaný narativ.

Vědec již roky upozorňuje na hlavní příčiny teplotních změn, což mu i tak způsobovalo problémy. Když se však rozhodl provést důkladnou studii, jejíž výsledek by zcela jistě ukázal, že celá klimatická agenda je jedna velká lež, byl z univerzity, kde pracoval, propuštěn.

Dánský vědec Henrik Svensmark, známý svým kontroverzním výzkumem kosmického záření a tvorby oblaků, byl po letech vnitřních konfliktů vyhozen z univerzity v Kodani. V rozhovoru pro dánské noviny Berlingske označil toto rozhodnutí za „smrtící ránu“ pro jeho výzkum.

Je jedním z nejuznávanějších dánských výzkumníků – a zároveň jedním z nejkontroverznějších – v Dánsku. Nyní však byl vesmírný a klimatický výzkumník Henrik Svensmark, jak sám řekl, „starým dobrým způsobem propuštěn“ svým zaměstnavatelem, Technickou univerzitou Dánska (DTU) v Lyngby.

Nevylučuje, že za tím stojí politické důvody. Jak sám říká, jednalo se o dlouholetý proces, který vedl k jeho definitivnímu odvolání.

Současně to Henrik Svensmark neváhá nazvat „smrtící ranou“ pro oblast výzkumu, kterou z velké části rozvinul sám a s níž se klimatičtí výzkumníci po celém světě, včetně klimatického panelu OSN (IPCC), museli – často neochotně – ztotožnit.

Je to hlavně proto, že Svensmarkův výzkum poukazuje na to, co považuje za přehlížený přírodní faktor stojící za většinou klimatických změn, kterými Země prošla. Nakonec nevylučuje, že propuštění může souviset s tím, že je vnímán jako kontroverzní výzkumník.

„Na samotném výzkumu není nic kontroverzního. Ale je pravda, že mnozí vnímají můj výzkum jako kontroverzní, i když by neměl být,“ řekl.

DTU se k samotnému propuštění Svensmarka nevyjádřila a označuje to za personální záležitost. Ředitel DTU Space, Henning Skriver, však potvrzuje, že hlavní výzkumná oblast Svensmarku, atmosférická fyzika, bude mít nyní „výrazně nižší prioritu.“

Proč byl skutečně propuštěn?

Svensmark, kterému bylo 68 let, byl dobře známý svou prací na kosmických paprscích a mracích, stále aktivně pracoval a připravoval nový experiment. Jen pár měsíců předtím, jak říká, mu nadřízení řekli, že jeho výzkum je důležitý, a že chtějí, aby pokračoval.

Jenže o něco později náhle otočili a výzkum byl zakázán.  Svensmarkův výzkum se totiž týká vlivu sluneční aktivity a kosmického záření na tvorbu aerosolů, mraků a tím i na klima.

Navrhovaný mechanismus je v zásadě přímočarý. Sluneční aktivita ovlivňuje množství kosmického záření, které dopadá na Zemi. Kosmické záření ionizuje atmosféru. Ionizace může ovlivnit tvorbu a růst aerosolových částic, z nichž některé se stanou jádry kondenzace oblaků.

Mraky naopak silně ovlivňují rovnováhu záření Země. Průzkum by tedy zcela jistě dokázal, že právě to má hlavní vliv na klima, ne člověk.  A to není žádoucí.

Málokdo si uvědomuje, jak drtivý dopad by výsledky výzkumu mohly mít na klimatickou politiku, ať už jde o Green Deal jako takový nebo o jeho součásti: od ukončení spotřeby fosilních paliv, přes energetickou politiku až po různé regulace či uhlíkové odpustky.

Svensmarkův výzkum byl natolik nebezpečný, že ho museli zakázat  a nakonec vědce, který na univerzitě pracoval dlouhé roky, vyhodili.

Právě toto je způsob jak se vytváří onen tak často zmiňovaný vědecký konsensus: nepotvrdíš nám jej, přijdeš o výzkum i práci…