Kriminalita a finanční pobídky týkající se úmrtí na COVID v nemocnicích: Proč Faucimu nepomůže Bidenova milost

V USA už nějakou dobu probíhá rozsáhlé vyšetřování, nyní podpořené důkazy, že takzvané „covidové nemocniční protokoly,“ které se používaly i u nás a v mnoha dalších zemích, měly za cíl nejen uměle navýšit počet nakažených „covidem,“ ale zejména počet mrtvých „s covidem“ nebo „na covid.“

Aby tato praxe dobře fungovala, dostávaly nemocnice tučné příplatky nejen za každého hlášeného pacienta „s covidem,“ ale i za každého, na kom budou uplatněny tzv „covidové nemocniční protokoly“ (remdesivir v kombinaci s ventilátorem, někde i midazolamem, což mnoho lidí spolehlivě zabilo).

Šlo tak o vládami legalizované vraždy, za které by měli všichni, kdo je podpořili, sedět po zbytek životů ve vězení. Hlavním iniciátorem této praxe byl samozřejmě Anthony Fauci a jeho tým, který jako poslušné ovce poslouchaly i evropské loutky.

Nicméně zatímco v Evropě je ještě ve většině zemí hodně daleko k tomu, aby se ta doba začala vyšetřovat (a někde o to ani není zájem), v USA již stále více žalob ze strany pozůstalých po obětích covidových protokolů míří právě na Fauciho.

Jak jste si zde mohli přečíst již před pár dny, tak Biden zvažuje, že Faucimu udělí milost, což by ovšem zřejmě právě v jeho případě nemuselo projít, neboť za tak těžké zločiny milost udělit nelze…

Bez ohledu na prezidentskou milost zůstává Dr. Anthony Fauci vystaven možnému stíhání za porušení státních trestních zákonů, kterého se údajně dopustil (a další jmenovaní úředníci) během pandemie COVID-19.

Jménem stovek poškozených rodin zemřelých blízkých během pandemie předložila Vires Law Group, West Palm Beach, FL, generálním prokurátorům na Floridě, Louisianě, Texasu, Oklahomě a Missouri rozsáhlé právní dokumenty požadující trestní vyšetřování státních zločinů. (Texaský dokument si můžete prohlédnout zde.)

Tyto dokumenty identifikují některé z obrovských finančních plateb (bonusů) vyplacených nemocnicím během pandemie.

Dále se má za to, že tyto platby sloužily jako motivace k podpoře rozsáhlého používání toxického léku remdesivir a ventilátorů na konci života u mnoha pacientů s COVID-19.

Dále je popsán nátlak na ošetřující lékaře (a sestry) ze strany správců nemocnic a dalších úředníků, aby „souhlasili“ s toxickou léčbou pacientů s COVID-19.

Pokud jde o remdesivir, nedávné svědectví Dr. Davida Martina před členy zákonodárného sboru státu Oklahoma (krátké video si můžete prohlédnout zde) je přinejmenším skličující.

Jeho svědectví je silnou obžalobou těch, kteří podporovali a podávali remdesivir, lék veřejně známý jako vysoce toxický, způsobující selhání ledvin a dalších orgánů, který přispívá ke konečné smrti pacienta nebo ji způsobuje.

Pokud jde o používání ventilátorů u pacientů s COVID-19, zpráva National Library of Medicine uvádí, že „z 69 studií s více než 57 000 pacienty prokázala úmrtnost 45 procent – se úmrtnost u starších pacientů zvýšila na 84 procent.“

Další zpráva popisuje, jak došlo k „spěchu“ při připojování pacientů s COVID-19 na ventilátory, což způsobilo tisíce zbytečných úmrtí.

Obžalovaní ze svého jednání při podávání remdesiviru budou nepochybně tvrdit, že jejich jednání bylo v souladu se schválením FDA pro nouzové použití (EUA) z října 2020 pro použití remdesiviru při léčbě pacientů s COVIDem.

Ale protože toxické účinky léku byly široce známy před vypuknutím pandemie COVID-19 a protože existují vážné otázky o platnosti EUA, mohou být úředníci, kteří podporují a podávají lék pacientům s COVIDem, kteří později zemřeli, obviněni minimálně z vraždy prvního a druhého stupně a/nebo neúmyslného zabití.

Tito úředníci budou muset dále vysvětlit, proč podporovali a povolovali další používání remdesiviru, když v listopadu 2020 Světová zdravotnická organizace nedoporučovala používat remdesivir při léčbě pacientů s Covid-19!

Vyvstávají dvě otázky: proč  lékaři porušovali svou Hippokratovu přísahu, že nebudou škodit pacientům, kteří jim byli svěřeni do péče, tím, že by svým pacientům vědomě podávali vysoce toxický lék?

Proč správci nemocnic a tvůrci zdravotnických politik obhajovali a vyžadovali remdesivir k léčbě obětí COVID-19?

Pokud jde o první otázku, vysoce důvěryhodný lékařský zdroj uvádí, že pokud se ošetřující lékař nebo rodinný lékař pokusil podat známou účinnou léčbu, jako je ivermektin nebo hydroxychlorochin, hrozilo mu ztráta lékařské licence a/nebo ztráta nemocničních privilegií.

Mnoho, ne-li většina, lékařů (a zdravotních sester) se tedy rozhodlo „souhlasit“ s nemocničními protokoly (stanovenými Dr. Anthonym Faucim), které vyžadují použití remdesiviru, i když věděli nebo měli vědět, že lék je vysoce toxický, což vede ke smrti pacienta nebo k němu přispívá.

Pokud jde o druhou otázku, finanční pobídky (bonusové platby) udělované nemocnicím Centry pro Medicare a Medicaid a dalšími federálními agenturami byly obrovské.

Správci nemocnic obecně zjistili, že je nemožné (v jejich myslích) odmítnout přijmout tyto platby, což vedlo k tomu, že vedení nemocnic buď přímo, nebo nepřímo podporovalo, aby:

a) pacienti byli kódováni jako nakažení virem COVID-19, i když nakaženi nebyli;

b) byli léčeni remdesivirem;

c) byli připojeni na ventilátory na dostatečně dlouhou dobu, což často vede ke smrti, aby za tuto akci obdrželi značný bonus.

Zpráva v Blaze Media uvádí:

„Pro nemocniční systém, který v průběhu pandemie léčí 5 000 pacientů s COVIDem, by samotný Remdesivir mohl přinést téměř 100 milionů dolarů na federálních úhradách nebo 20 000 dolarů na pacienta.

Nadace Kaiser Family Foundation uvádí:

„U závažnějších hospitalizací jsme používali průměrnou platbu Medicare – za diagnostiku dýchacího systému s podporou ventilátoru po dobu delší než 96 hodin – ve výši 40 218 USD.“

Ručně psané dopisy obdržené od mnoha poškozených rodin, které ztratily své blízké v nemocnicích, potvrzují, že mnoho ztracených blízkých (obětí) splňovalo všechna tři výše uvedená kritéria (například viz příloha B právního stanoviska předloženého texaskému generálnímu prokurátorovi).

Závěrem lze říci, že právní stanoviska předložená pěti generálním prokurátorům států představují rozsáhlé veřejně dostupné důkazy o zločinech spáchaných v jejich příslušných státech.

Je čas, aby generální prokurátoři a jejich okresní prokurátoři určili, zda existuje pravděpodobný důvod ke svolání velké poroty, předložili důkazy o těchto monstrózních zločinech, vydali obžaloby a stíhali obviněné v plném rozsahu zákona.