Seznamte se s ženou, která se tak bojí změny klimatu, že donutila svého manžela k vasektomii a sama odmítá mít děti

Největší lež v dějinách lidstva má i své oběti, což jsou zpravidla jedinci, kteří bezmezně věří dobře promyšlené propagandě. Tato důvěra ovšem v některých případech zachází až do velmi bizarních důsledků, kdy se klimatičtí apokalyptici rozhodnou omezit svůj život tak, aby produkovali co nejméně uhlíku.

Depopulace je podle členů sekty soudného dne jedním z mnoha prostředků, jak údajně apokalypsu odvrátit. To tedy znamená, že mnozí z těchto tvrdě indoktrinovaných jedinců se dokonce rozhodnou nemít děti.

Důvody jsou dva: jednak ten, že potomci by sami prožili onu nesmírnou katastrofu, čehož je chtějí potenciální rodiče ušetřit. A druhým důvodem je, že by tak přišel na svět další zbytečný producent skleníkových plynů.

Takové dítě by totiž během svého života dýchalo, prdělo a spotřebovávalo zdroje. Nemnožit se je tak jedním z nejvyšších závazků těchto jedinců.

Nicméně nakonec je rozhodnutí nemít potomky možná to nejlepší co mohou udělat. Lze očekávat, že i jejich děti by byly jen nemyslící, lehce ovladatelné loutky. Takové sice ti nahoře potřebují, ale jinak jsou pro svobodomyslnou společnost spíš zátěží.

Předpokládám, že tato žena je oddaná Starmerova volička, hltající každý den zprávy na BBC…

Daily Mail zveřejnil článek 30leté podnikatelky, která se zařekla, že nezaloží rodinu. Dokonce přesvědčila svého manžela, aby podstoupil vasektomii poté, co ji lékaři odmítli sterilizovat.

Taková rozhodnutí jsou svobodnou volbou kohokoli a z jakéhokoli důvodu, který si přeje, ale v tomto případě se ukáže, že důvodem je změna klimatu.

Dále již tedy výpověď ženy, která čeká klimatickou apokalypsu:

Jak mohu přinést na svět nevinný teplý uzlíček, když nikdo z nás nemůže říci, že svět bude pro něj vůbec obyvatelný? V posledních několika týdnech se objevily dvě nové sady statistik.

První ukázala, že porodnost ve Velké Británii klesla na nejnižší úroveň od začátku záznamů. Mezi lety 2022 a 2023 se míra plodnosti v Anglii a Walesu snížila z průměrných 1,49 dítěte na ženu na 1,44 – což je nejnižší zaznamenaná míra a mnohem méně, než je potřeba k udržení stárnoucí populace.

A druhá sada statistik? To byli ti, kteří nám říkali, že rok 2024 podle Evropské klimatické služby „prakticky jistě“ bude nejteplejším rokem v historii.

Rok přerušovaný smrtícími vlnami veder a katastrofickými bouřemi bude nakonec o 1,5°C teplejší než před průmyslovou revolucí a poprvé překročí symbolický bod, za nímž přestaneme být schopni vyhnout se nejkatastrofálnějším důsledkům změny klimatu – sérii dominových efektů, které by mohly vést k rozsáhlému vymírání živočišných druhů a dokonce k našemu vyhlazení.

Tyto dvě statistiky možná nejsou bez příbuzenského vztahu. Vychovávat lidskou bytost v dnešním světě je těžké. Jako důvody, proč to nedělat, ženy uvádějí náklady na péči o děti, ránu, kterou utrpí ve své kariéře, a potíže najít slušného muže, se kterým by mohly mít dítě.

Jako šťastně vdané podnikatelky s vlastní prodejní společností se mě tyto důvody netýkají.

Žena pokračuje  –  a rozhodně si nebere servítky:

Nebudu mít dítě kvůli hrozbě, kterou představuje změna klimatu.

Světoví lídři, kteří se minulý týden sešli v Ázerbájdžánu na klimatické konferenci COP29, by měli vědět, že ženy jako já nerodí, protože se příliš obáváme, že nárůst světové populace jednoduše urychlí její zánik.

Kdykoli se mě někdo zeptá na mou bezdětnost, řeknu mu pravdu a neomlouvám se za to, že to zní úsečně. „Proč přivádět děti do světa, když nevíme, jestli bude existovat za 100 let?“

Nejčastější odpověď na to mě vždy ohromí: „No jo, mně to nevadí, protože pak tu nebudu!“ Je to tak sobecký přístup.

Proč mít děti, které mají naplnit biologickou potřebu, a pak se nestarat o to, že svět, který budou obývat, bude stále pravděpodobněji připomínat nějakou postapokalyptickou pustinu?

Moře jsou pustá, obloha zuří, pouště se rozšiřují a neexistuje způsob, jak tuto ekologickou katastrofu zvrátit.

Dlouho jsem se děsila toho, co přinese budoucnost. Od šesti let jsem měla opakující se noční můry, ve kterých jsem se přistihla, jak mě táhnou dírou v obloze a moje malé tělíčko vystřeluje do vesmíru.

Zdá se, že není sama:

Jsem jen jedna žena, ale mé rozhodnutí není nijak zvlášť vzácné. Jeden americký průzkum zjistil, že čtvrtina bezdětných dospělých tvrdí, že změna klimatu je jedním z důvodů – zatímco v roce 2021 analýza globální banky zjistila, že rozhodnutí „nemít děti kvůli obavám ze změny klimatu roste a ovlivňuje porodnost rychleji než jakýkoli předchozí trend v oblasti poklesu plodnosti.“

Hnutí BirthStrike se sídlem ve Velké Británii se skládá z žen, které odmítají plodit děti, „aby ušetřily své dítě před dystopickou existencí“.

Odmítá jakékoli argumenty pro plození dětí jako „sobecké“ (pravděpodobně mít děti v předmoderní době, kdy čelily vyhlídce na vysokou kojeneckou úmrtnost, nemoci, katastrofy a revoluce, bylo také nehorázně sobecké, a možná ještě více), dbá na to, aby čtenáři Mailu věděli, jak dělá svůj díl práce, aby zabránila tomu, aby se Británie změnila ve vroucí a neúrodnou poušť:

Dávám si pozor, abych svým kmotřencům kupovala udržitelné dárky od místních podniků v Severním Yorkshiru, kde žiji. Snažím se se svými kmotřenci dělat věci, které je naučí vážit si krásy v přírodě, jako jsou dlouhé procházky a sbírání mušlí na pláži.

Pěstuji si vlastní zeleninu a podporuji místní producenty, kdykoli můžu.

Každý den se snažím udělat něco, abych pomohla. Používám nižší teplotu na pračce, řídím elektromobil a svědomitě recykluji. Místo nákupu nového oblečení používám Vinted a mám záchranářského psa.

Celé mé podnikání je digitální: vyhýbáme se tisku čehokoli a všechny dokumenty a smlouvy posíláme digitálně. K cestování na firemní akce používám veřejnou dopravu.

Zvláštním zvratem je, že se obává dopadu rozhodnutí, jako je to její, na péči o seniory, až sama bude ve vyšším věku:

Vlastně, kdo se postará o mou generaci jako celek, pokud nebude dostatek mladých lidí, kteří by zaplatili důchody a NHS?

Ekonomové říkají, že klesající porodnost znamená vážné potíže pro údajně sobecké ženy, jako jsem já, jejichž je to chyba.

Pokud však klesající porodnost znepokojuje politické lídry, možná by měli udělat něco pro to, aby se s tím vypořádali, a to tím, že vystupňují naši reakci na změnu klimatu.

Není úkolem mladších lidí financovat pouze starší lidi (pracuji od svých 16 let a beru plnou odpovědnost za svůj důchodový příjem), ale v každém případě, zda státní důchod drží krok s inflací, může být tou nejmenší starostí, když jsou Norfolk a ústí Temže pod vodou a v našich národních parcích zuří požáry.

Zdá se, že argumentem je, že pokud se vlády budou předhánět v tom, aby věnovaly každou minutu svého bdění prevenci klimatických změn, pak by ženy jako ona přece jen mohly mít děti. Možná. Nebo je v tom možná podtext. Kdo ví?

Článek je fascinujícím vhledem do psychologických účinků státem sponzorovaného vyvolávání strachu, které vede k potenciálně největší katastrofě ze všech: kultuře totální negativity.

Člověk se diví, proč se obtěžuje chodit do práce, která se mimochodem zdá být o pomoci jiným společnostem prodat více věcí.

Stojí za to si článek přečíst celý, i kdyby jen proto, abyste viděli, jak nihilistickou se stala kultura změny klimatu…