Kdo je vlastně Pete Hegseth, budoucí šéf Pentagonu, kterého skoro nikdo nezná?

Přiznám se, že zatímco jména ostatních navržených čelních představitelů budoucí Trumpovy administrativy mi byla více či méně známa, tak jméno Pete Hegseth mi bylo dosud zcela neznámé. I když je to ve vztahu k Číně jestřáb jako všichni ostatní, tak ze strany RINO republikánů a demokratů se proti němu strhla vlna odporu.

Právě fakt, že ostatní jestřábi nevyvolali u demokratů ani RINO republikánů žádné zvláštní negativní emoce, zatímco tento jim vadí, mne přiměl k dalšímu zkoumání toho, co by asi mohlo být pro zástupce neoconů tak velkým problémem.

Samozřejmě jde o zarytého konzervativce a odpůrce wokismu (což jsou i všichni ostatní vybraní kandidáti) a – přinejmenším ve vztahu k Číně – také o kovaného jestřába. Ale je tu ještě něco, proč byl zřejmě zvolen a proč tak moc vadí těm, kteří jsou s ostatními jestřáby v souladu.

Jsou to pro někoho až extrémní názory na islám, které však vychází z faktů: každá země, která vpustila muslimy na své území a nechala je se volně usadit, byla dřív či později islamizována –  a v jisté fázi dokonce „mečem.“

Ostatně, islám má dosud na svědomí odhadem více než 3/4 miliardy obětí z řad bezvěrců. A další každodenně přibývají, nyní zejména v Africe, brzy však zřejmě také v Evropě.

Hegseth pracoval jako moderátor na Fox News, kde často komentoval islám a kritizoval další přijímání muslimů v zemi.

Lze však říci, že jeho názory byly asi takové, že pokud by je u nás někdo takto otevřeně prezentoval třeba za dob vlády islamofila Al Hamajdy na ministerstvu vnitra, tak by skončil před soudem (což se také asi stovce lidí stalo).

A možná by podobně dopadl i dnes, kdy se také mnohé názory neakceptují.

Hegseth byl totiž podporovatelem tehdejší floridské republikánské kandidátky do Kongresu Laury Loomerové, která se popsala jako „hrdá islamofobka.“

Řekla, že se „nestará“ o masovou střelbu v mešitách v Christchurchi na Novém Zélandu, a prohlásila, že je pro více úmrtí migrantů.

Hegseth Loomerovou opakovaně obhajoval a řekl, že doufá, že „ona vyhraje, a vyhraje ve velkém!“; a zveřejnil nyní smazaný tweet obsahující odkaz na dar pro její kampaň.

Hegseth dává své protimuslimské názory jasně najevo ve své knize American Crusade, která vyšla v květnu 2020. V ní napsal, že „stejně jako křesťanští křižáci, kteří ve dvanáctém století zatlačili muslimské hordy, budou muset američtí křižáci sebrat stejnou odvahu i dnes proti islamistům.“

Tímto výrokem varoval před „porodností muslimů“ ve státech jako Michigan, New York a Minnesota; a stěžoval si na počet muslimů, kteří byli zvoleni do úřadů po celých Spojených státech.

Níže je několik úryvků z jeho knihy, podle nichž si uděláte lepší představu o jeho smýšlení. Zde jen podotýkám, že je svým zaměřením také silně protičínský, ale právě ve vztahu k islámu má paradoxně stejné názory jako čínské vedení.

V tom kontextu by mne zajímal i jeho názor na násilné Ujgury, kterých se celý Západ tak vehementně zastává.

Dále úryvky z jeho knihy, kterou napsal v roce 2020:

Dnes se Evropa tak nějak probouzí do skutečnosti, že byla znovu napadena – kulturně i demograficky. Podle Pew Research Center byla muslimská populace v Evropě, s výjimkou Turecka, odhadována na 30 milionů v roce 1990, na 44 milionů v roce 2010 a očekává se, že do roku 2030 vzroste na 58 milionů.

Toto číslo roste, zatímco porodnost mezi rodilými Evropany klesla. Mnoho evropských zemí by mělo klesající populaci, kdyby nebylo muslimské imigrace. Zkombinujte tyto faktory v průběhu času a dostanete toto: v roce 2019 bylo v Anglii nejoblíbenějším jménem pro novorozené chlapce Muhammad.

Mohlo by se totéž stát v Americe? Samozřejmě. S dostatkem levičáctví a dostatkem času je pro islamisty možné všechno. Jak jsem rozsáhle informoval na FOX News, některá města v mém domovském státě Minnesota začala vypadat velmi odlišně díky ohromující a záměrné muslimské imigraci.

To, co začalo dobrými úmysly (viz Somálský Omar v kapitole 1) a mírumilovnými uprchlíky, se nakonec vyvinulo v izolované komunity, mezinárodně financované mešity, podvody se sociálními dávkami, kulturní střety a radikalizaci.

Pak, jak rostla porodnost muslimů – spolu s jejich politickým vlivem –, místní „tolerantní“ populace udělala ústupky. Kritici jsou označováni za rasisty, zločiny jsou před veřejností skrývány a evropský cyklus začal. Podobné trendy se dějí i v dalších státech, včetně Michiganu a New Yorku.

Nesvatá aliance mezi levičáky a islamisty znamená, že otevřené hranice, neasimilace, eroze národní loajality a tolerance netolerovatelného ponechaly islamistům otevřené dveře, aby se v naší zemi uchytili. V listopadu 2019 získalo ve Spojených státech volené funkce dvacet šest muslimských kandidátů. Mohamed je nyní v Americe v první desítce chlapeckých jmen – jaké to bude v roce 2030?

A v jiné části knihy píše:

Plně chápu rozdíl mezi „mírumilovnými“ muslimy a islámskými extremistickými muslimy. Ale ty mírumilovní jsou v obležení. Vedle komunistických Číňanů a jejich globálních ambicí je islámský extremismus nejnebezpečnější hrozbou pro svobodu na světě.

Nelze s ním vyjednávat, koexistovat s ním nebo ho chápat; musí být odhalen, marginalizován a rozdrcen.

Jinde pak například píše:

Samozřejmě, že elitáři jsou nejhorší. Jejich mozkové trusty a univerzity jsou prolezlé takzvanými experty, kteří nám ostatním znovu a znovu říkají lži, že „islám je náboženství míru“ a „v rozmanitosti je naše síla.“

Katar daruje miliony mocným mozkovým trustům ve Washingtonu, jako je Brookings Institution, a financuje „experty“, kteří se neodváží překřížit cestu svým dárcům.

Levičáci vnucují kodexy projevu, psané i nepsané, o tom, co lze říci o islámu – a pak nás ostatní nutí k politické korektnosti.

Jakákoli kritika islámu je považována za „nenávistný projev“ (viz: Kanada a Evropa) a zauzlí se při vysvětlování islamistického terorismu jako zakořeněného v ekonomice, politice a dokonce i ve změně klimatu. Elitáři jsou nejprve apologety a pak podporovateli islámských extremistů.

A poslední ukázka:

Globalisté nám říkají, že na hranicích nezáleží; že kdokoli, odkudkoli a s jakoukoli ideologií, má stejné právo žít v Americe, Evropě a na Západě. „Jsou to mírumilovní občané světa. Pusťte je dovnitř,“ říkají.

Nejenže se vzpírají zákazům muslimské imigrace nebo moratoriím, ale oslavují muslimskou imigraci. Náhle, o několik let později – díky velmi vysoké porodnosti ve srovnání s domorodým obyvatelstvem a jejich strategicky izolované kultuře – se synové a dcery těchto migrantů a uprchlíků množí ve větším počtu než rodilí občané.

Islamisté, nejprve mírumilovně a poté militantně, rozšiřují svůj vliv v tomto jinak „mírovém“ cyklu. Jmenujte jednu moderní evropskou zemi, která otevřela své hranice a která to nezažila? Čas vypršel. Odpověď zní: žádná.

Tolik další informace o smýšlení horkého kandidáta na amerického ministra obrany. Podle všeho jde o hodně tvrdého odpůrce islámu, ale také Číny.

Je jisté, že kdokoli s podobným – navíc v knize zaznamenaným – smýšlením by neměl v Evropě šanci nejen na vysoký, ale na jakýkoli politický post.

Otázka je, co výběrem tohoto kandidáta, kterého dokonce ani většina Američanů nezná (a který ani nemá politické zkušenosti), Trump zamýšlí?

Je u něj podstatné ono zaměření na Čínu a ostatní je nepodstatné nebo jde také o jeho názory na islám, se kterými musí každý, kdo má tuto ideologii dobře nastudovanou, souhlasit?

Jistou teorii už mám, ale počkám s ní, až do doby, než se tato volba v lednu případně oficiálně potvrdí (ministra musí schválit Kongres, což není v jeho případě tak úplně jisté)…