Aktuálně se většina lidí soustřeďuje na zcela jiné problémy a i ti, kteří se zajímají o politiku, již na toto téma zapomínají. To je ovšem ideální doba na další důležité změny tohoto vysoce nebezpečného dokumentu, případně na jeho posunutí blíže ke schválení.
Připomínám, že ze všech členských států WHO se nakonec proti nedávno schváleným (poněkud „vykostěným“) Mezinárodním zdravotním předpisům vymezilo jen velmi málo zemí.
U Pandemické smlouvy je tedy možné počítat se stejným přístupem. Nicméně prozatím by přijata být neměla, což ovšem neznamená, že bychom dění na WHO měli pouštět ze zřetele.
Jednání o „Pandemické smlouvě“ budou pokračovat 17.–18. července 2024. Co to znamená?
Desáté zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu WHO (INB) se bude konat 16. – 17. července 2024 v hybridním formátu. Doufají že do konce roku 2024 dosáhnou konsensu o „pandemické dohodě“, jak píše James Roguski na svém Substacku.
Změny Mezinárodních zdravotnických předpisů již byly přijaty na Světovém zdravotnickém shromáždění v Ženevě. Zatímco mnoho pozorovatelů očekávalo na 77. Světovém zdravotnickém shromáždění (WHA) schválení pandemické dohody, byla v Ženevě na půdě WHO podepsána další smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO).
Tato nová smlouva WIPO bude vyžadovat, aby země původu zveřejnily genetické zdroje používané v patentových přihláškách. Zdá se, že Smlouva WIPO odstranila překážku ve vyjednávání WHO, což mohlo usnadnit schválení Mezinárodních zdravotních předpisů, které tak mohly být na poslední chvíli schváleny.
V sobotu 1. června 2024 přijalo 77. Světové zdravotnické shromáždění změny Mezinárodních zdravotnických předpisů a také souhlasilo s prodloužením jednání o nové „pandemické dohodě“ – a to případně až na celý rok.
Možnost zvláštního zasedání Světového zdravotnického shromáždění zůstala otevřená, pokud bude možné dosáhnout konsensu o navrhované „pandemické dohodě“ do konce roku 2024.
Pak by mohla být Pandemická dohoda schválena o něco dřív.
Během jednání WHO nepadlo jediné slovo o selháních a škodách způsobených lockdowny, sociálním distancováním, cestovními omezeními, požadavky na roušky a nevhodným použitím PCR testu jako diagnostického testu.
Nemluvilo se ani o škodách způsobených vedlejšími účinky léků jako midazolam a remdesivir, nebo zjevných vedlejších účincích v případě takzvané „vakcíny“ Covid-19.
Namísto toho bylo jedním z hlavních cílů jednání zajistit rovný přístup k produktům souvisejícím s pandemií pro země s nízkými a středními příjmy, které nemají výrobní kapacitu na poskytování neomezeného přístupu k rouškám, diagnostice, lékům a vakcínám.
V nedávných jednáních byly na seznam „produktů souvisejících se zdravím“ přidány buněčné a genové terapie a další zdravotnické technologie.
Odsouhlaseným řešením bylo vytvořit „mechanismus koordinačního financování,“ který by usnadnil masivní převod aktiv za účelem vybudování výrobní a distribuční kapacity na geograficky rozptýleném základě.
Články 13, 44 a 54 pokládají základy systému převodu neomezeného množství finančních zdrojů, aniž by definovaly podrobnosti o tom, odkud peníze pocházejí, komu budou poskytnuty nebo jaké budou priority.
Novely také zcela nestanoví požadavky na kontrolu tohoto masivního převodu majetku, který umožní masivní střety zájmů a korupci.
Stručně řečeno, můžeme očekávat masivní budování infrastruktury farmaceutického nemocničního nouzového průmyslového komplexu, včetně výroby mRNA, laboratoří biologického genetického sekvenování a preventivního dohledu.
Kromě toho úpravy článků 24, 27 a přílohy 4 umožnily změny, které zemím umožňují využívat cestovní kanceláře k provádění jejich zdravotní politiky.
Tím se rozšiřuje stávající pravomoc každé země podle článku 31 „nutit cestujícího, aby se podrobil lékařskému vyšetření, očkování, izolaci, karanténě nebo dohledu ze strany zdravotnického úřadu.“
Hlava státu každé členské země se může odvolat na článek 61 Mezinárodních zdravotních předpisů a odmítnout změny z roku 2024 formálním oznámením WHO prostřednictvím zamítavého dopisu.
Například země jako Írán, Nizozemsko, Slovensko a Nový Zéland odmítly změny MZP z roku 2022. K tomu, aby se takové odmítnutí stalo skutečností, by bylo zapotřebí společné úsilí po celém světě.
Cílem „pandemické dohody,“ která bude znovu projednána v červenci, je podporovat a odměňovat hledání patogenů s pandemickým potenciálem.
Mělo by k tomu dojít vytvořením sítě laboratoří koordinované WHO pro sdílení genetických informací, což může vést k vývoji vysoce ziskových produktů, které budou dostupné prostřednictvím globální distribuční a logistické sítě WHO.
Znepokojivé je, že „pandemická dohoda“ je strukturována jako rámcová dohoda, podobně jako Rámcová dohoda o změně klimatu. Po přijetí takové dohody by byla ustavena probíhající konference smluvních stran, která by se každoročně scházela, aby přijala protokoly způsobem, který by probíhal převážně bez účasti veřejnosti a mimo veřejnou kontrolu.
Smlouva WIPO vyřešila spory o duševní vlastnictví, které také sužovaly jednání WHO.
Zdá se, že „pandemická dohoda“ je na rychlé cestě k přijetí do konce roku 2024, ačkoli mnoho odpůrců věřilo, že předběžný neúspěch jednání byl vítězstvím.
Oba texty byly na 77. zasedání Světového zdravotnického shromáždění prosazeny s neobvyklým spěchem těmi, kdo také uzákonili „zdravotní opatření proti Covidu,“ komentuje Brownstone Institute.
Oficiální příběh zůstává: „Svět musí být připraven na další pandemii.“
77. konference WHA dala jasně najevo, že program globální pandemie postupuje kupředu. WHO dokonce ignorovala procedurální požadavky při hlasování o MZP. Žalostný nedostatek vážného zapojení do masivních neúspěchů pandemické politiky v letech 2020–2023 ukazuje, že neexistuje shoda ohledně potřeby zpochybňovat rozhodnutí přijatá WHO nebo přijmout realističtější přístup.
Zdá se, že v těchto jednáních není žádná reflexe, žádný pocit zahanbení ani viny. Zdá se, že pouhá zmínka o alternativních opatřeních nebo návrhy na lepší poměr přínosů a nákladů by mohla být klasifikována jako „nebezpečná dezinformace.“
Britský poslanec prohlásil: „Jsme zklamáni, že z pozměňovacích návrhů bylo vypuštěno tolik navrhovaného balíčku opatření. Promeškali jsme možnost přijmout velký balíček. Svět není připraven na další pandemii.“
Hlavním cílem jednání o dodatcích MZP a pandemické dohodě bylo rozšířit pravomoci WHO v budoucích zdravotních krizových situacích jakéhokoli druhu. Takzvaný přístup jednoho zdraví (One health), který by dal WHO pravomoc uvalit omezení na hlavy vlád i během vlny veder, byl odmítnut, což je alespoň paprsek naděje.
Navzdory humbuku a dlouhému zasedání dramatických tajných vyjednávání byl letošní WHA zklamáním bez událostí. Zdá se, že vedení WHO je pevně v rukou několika velmi vlivných zemí a většina ministrů zdravotnictví stále neví, co se skutečně v Ženevě děje.
Zaměření jednání na „globální veřejné statky“ a vytvoření „mechanismu koordinačního financování“ ukazuje masivní vliv Big Pharmy a nedostatek odpovědnosti a transparentnosti v těchto procesech.
To má dalekosáhlé důsledky pro globální zdravotní prostředí a mohlo by to vést k další komercializaci a centralizaci globální zdravotní politiky.
A o tuto globální centralizaci zdravotní politiky vlastně po celou dobu skutečně jde…
