Německo si přivezlo 154 Afričanů, kteří budou usídleni na východě země, další import bude pokračovat

Program výměny obyvatel Evropy pokračuje nerušeně i nadále, přičemž je velmi dobře patrná snaha obohatit i ty oblasti, které se tomu zatím vyhýbaly. Například německá vláda si uvědomuje, že ztrácí přízeň na východě – není tak nic jednoduššího, než si tam postupně vlastní voliče navozit.

Německo již s programem přesidlování pokračuje několik let, přičemž nejvíc „Novoněmců“ přiváží právě z Afriky, ale také z Afghánistánu.

Zde je nutné upozornit na to, že každý údajný „uprchlík,“ jak se jim v Německu říká, má právo si postupně sloučit svoji rodinu, pokud se v Německu rozhodně zůstat. To, že „rodina“ v Evropě a v Africe či Afghánistánu je co do počtu osob něco zcela odlišného, snad netřeba připomínat.

Nové obyvatelstvo má být usídleno na východě Německa, což zcela jistě podnítí tamní obyvatelstvo k ještě větší podpoře AfD. Migrační pakt má za dva roky zajistit, že se podobně „obohatí“ i další evropské země.

O migrační politice už totiž nebudou rozhodovat vlády, ale Brusel. Nevěřte tedy žádné politické straně, která chce zůstat v EU a zároveň tvrdí, že je proti migračnímu paktu. To totiž nelze. Vlád se nakonec nikdo ptát nebude.

Nicméně nyní se vraťme do Německa, kam si obohacení dováží dokonce i letecky…

Minulý týden přivezlo letadlo z Nairobi do Erfurtu jedince z různých afrických zemí, aby byli trvale ubytováni v Německu. Organizace spojených národů organizuje tyto a další cesty z Afriky, Asie a Středního východu v rámci globalistických smluv.

Jedná se samozřejmě o nechvalně známý „Globální pakt o uprchlících,“ který v roce 2018 také naše vláda jednomyslně schválila. Ovšem stejně tak jej schválila tehdejší vláda slovenská – a drtivá většina evropských vlád.

Pro Německo, které přijímá asi nejvíc, ale v podstatě i celou Evropu, jde o – z hlediska migrační politiky – zcela likvidační dokument.

154 migrantů, kteří přiletěli na letiště v Erfurtu předminulou středu, pochází z Jižního Súdánu, Somálska, Konžské republiky, Burundi a Súdánu.

Nyní mohou žít v Německu po dobu nejméně tří let a požívat stejného statusu jako uprchlíci uznaní spolkovou vládou.

Většina však nakonec zůstává natrvalo a postupně si sloučí i rodinu, případně se přemístí jinam do Evropy, kde se trvale usadí.

Kvůli údajnému pronásledování, kterému čelí ve svých domovských zemích, nechvalně známý Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) rozhodl, že pro ně neexistuje žádné jiné bezpečné místo než 6 000 kilometrů vzdálený Doberlug-Kirchhainu v Německu, kde je skupina zpočátku ubytována, dokud nebude distribuována do jiných azylových domů.

Trvalé přemístění

Nově příchozí si s sebou mohou nejen vzít své rodiny, ale mají také povolení hledat si práci a po třech letech požádat o trvalý pobyt v hostitelské zemi.

Program OSN, v jehož rámci se takové přesídlování uskutečňuje, je k tomu skutečně určen: návrat migrantů není v rámci této agendy prioritou.

Jak píše Infomigrants s odkazem na Thüringer Zeitung, 154 afrických migrantů pro tento rok také neznamenalo konec. Dalších 240 „uprchlíků“ má být letecky přepraveno do Německa z Keni, Pákistánu, Egypta, Jordánska, Libye a Libanonu, a pokud nedojde k nucené remigraci (což s aktuální vládou nehrozí), zůstanou tam natrvalo.

Globální nárok na Evropu?

Podle Ylvy Johanssonové, komisařky EU pro vnitřní věci a migraci, přijala Evropská unie asi pětinu všech takzvaných „uprchlíků“ na světě. Gigantické proporce, zvláště když si uvědomíte, že většina z nich nejsou Evropané.

Invaze, která probíhá již desítky let, zajišťuje dovoz jedinců z míst, která jsou daleko jak etnicko-kulturně, tak a geograficky.

Avšak smlouvy založené na univerzalistických ideologiích, které nutí západní národy k výměně obyvatel pod jhem globalistických organizací, zakotvují prakticky právo kteréhokoli člověka na světě na to, aby se usadil v Evropě.

A co je na tom nejhorší? Že drtivá většina Evropanů si volí tytéž politiky, kteří podepsali dokumenty, jimiž tuto výměnu posvětili.