Britské pojišťovny odmítají platit za Nord Stream, protože výbuchy byly podpořeny vládou

Zatímco Švédsko a Dánsko ukončily vyšetřování s tím, že „pachatel je neznámý,“ Německo údajně nadále ve vyšetřování pokračuje. Ale i tam jde vše „do ztracena,“ případně se občas objeví zvěsti o jakési „ukrajinské skupině“ amatérů, kteří by sami zvládli tak vysoce profesionálně provedený útok asi jen stěží.

Nicméně aktuálně jde o hlavní verzi „kolektivního Západu.“

Informace, se kterými asi půl roku po útocích přišel Seymour Hersh, který jasně poukázal na CIA – a pomoc Norska, případně Polska či Velké Británie, byly mainstreamem okamžitě zatraceny a veškeré závěry, které šly tímto směrem, byly okamžitě odkázány do sféry „konspiračních teorií.“

A to přesto, že útoky již dříve vyhrožoval nejen Biden, ale i někteří další čelní politici Deep State. Současný polský ministr zahraničí měl ihned po útocích také jasno, když na sociální sítě napsal: „Thank you, USA.“

Nyní se i právní tým pojišťoven, které by měly vyplácet způsobené škody, začíná obracet k verzi, že za tím může být Západ – a to minimálně jako podpora.

Právní tým zastupující vysoce výkonné pojišťovny Lloyd’s a Arch říká, že vzhledem k tomu, že výbuchy Nord Streamu byly velmi pravděpodobně způsobeny vládou, nemají žádnou odpovědnost za zaplacení škod na potrubí.

Aby společnosti uspěly s touto obranou, budou pravděpodobně nuceny u soudu prokázat, kdo tyto útoky provedl.

Britské pojišťovny argumentují, že nemají žádnou povinnost dodržet své krytí plynovodů Nord Stream, které byly vyhozeny do povětří v září 2022, protože bezprecedentní akt průmyslové sabotáže pravděpodobně provedla národní vláda.

Podání pojistitelů je v rozporu se zprávami Washington Post a dalšími mainstreamovými mediálními publikacemi, které tvrdí, že za masivní akt průmyslové sabotáže byl zodpovědný soukromý ukrajinský tým.

Právní sdělení podané jménem britských firem Lloyd’s Insurance Company a Arch Insurance uvádí, že „obžalovaní budou mimo jiné spoléhat na skutečnost, že škody způsobené výbuchem byly způsobeny pouze vládou nebo na její pokyn (nebo alespoň byly velmi pravděpodobně způsobeny).“

V důsledku toho tvrdí, že „škoda způsobená výbuchem byla „přímo nebo nepřímo způsobena konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou, jeho prostřednictvím nebo v důsledku“ a spadá pod výjimku týkající se vojenských konfliktů.

Zpráva přichází měsíc poté, co švýcarská společnost Nord Stream AG podala žalobu na pojistitele za jejich odmítnutí odškodnit společnost.

Nord Stream, který odhaduje náklady vzniklé útokem na 1,2 až 1,35 miliardy eur, se snaží získat zpět více než 400 milionů eur jako škody.

Švédský inženýr Erik Andersson, který vedl první soukromou vyšetřovací expedici do míst výbuchu ropovodů Nord Stream, popisuje právní strategii pojistitelů jako zoufalý pokus najít záminku, jak se vyhnout plnění svých závazků k odškodnění.

„Pokud je to válečný akt nařízený vládou, je to jediný způsob, jak uniknout své odpovědnosti zaplatit,“ řekl Andersson.

Po zprávě novináře Seymoura Hershe, držitele Pulitzerovy ceny, která tvrdila, že za explozi Nord Streamu je zodpovědná americká vláda, západní vlády rychle otočily příběh, který nyní viní tým nepoctivých ukrajinských agentů.

Vzhledem k nedostatku přesvědčivých důkazů by však bylo pro obhájce velkou výzvou prokázat, že výbuchy byly „způsobeny vládou nebo na její příkaz.“

I když se žalobcům v případu podaří získat finanční prostředky u soudu zpět, pravděpodobně budou čelit dalším vážným překážkám. Později ve zprávě právníci Lloyd’s a Arch navrhují, že i kdyby byli povinni zaplatit, protiruské sankce by jim svázaly ruce.

„V případě, že bude shledáno, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci odškodnění a/nebo náhradu škody,“ uvádí se ve stanovisku, „žalovaní si vyhrazují svůj postoj k tomu, zda by taková platba byla zakázána nějakými použitelnými ekonomickými sankcemi, které mohou být v platnosti v době, kdy bude požadováno provedení takové platby.“

Poté, co jim americká vláda pohrozila sankcemi, v roce 2021 Lloyd’s a Arch odstoupily od své dohody o pokrytí škod na druhém z ropovodů, Nord Stream 2.

Ale i když zůstává žaloba kvůli škodám na prvním potrubí, jazyk používaný právníky pojistitelů se zdá být narážkou na možný budoucí balíček sankcí, který by je zprostil jejich finančních závazků.

„Nord Streamu 1 se tyto sankce nedotkly, ale zjevně by sankce mohly fungovat zpětně ve prospěch pojistitelů,“ poznamenává Andersson.

Žalobci mohou čelit těžké bitvě u britského nejvyššího soudu v Londýně, městě, kde má Lloyd’s od svého založení v roce 1689 sídlo.

Jak poznamenal bývalý úředník ministerstva zahraničí pro kybernetickou bezpečnost Mike Benz, „Lloyd’s of London je oceněním  londýnského bankovního establishmentu“ a „Londýn je hybnou silou plánů transatlantické strany proti Rusku.“

Pokud by ale jejich argumenty stačily k přesvědčení soudu v Londýně, bylo by rozhodnutí ve prospěch pojistitelů pravděpodobně dvousečným mečem.

Po tom, co se Lloyd podřídil americkým sankcím a odmítl pojistit lodě převážející íránskou ropu, jsou západní pojišťovací společnosti (stejně jako jejich kolegové v bankovním sektoru) stále více v nebezpečí ztráty celosvětové pověsti relativní nezávislosti na státu.

Pokud by Západ nakonec ztratil kontrolu nad globálním pojistným trhem – nebo svou pověst bezpečného útočiště pro zahraniční aktiva – 400 milionů eur pravděpodobně nebude stačit na jeho zpětné odkoupení…