Velká Británie: Dokument NHS potvrzuje, že zaměstnanci dostali příkaz podávat při Covid-19 Midazolam; lék, který způsobuje dýchací potíže

Zákaz opravdu účinné léčby a naopak špatná léčba byly součástí covidové politiky zejména v prvním roce, kdy bylo zapotřebí zajistit co nejvyšší čísla úmrtnosti. Mimoto, že se jako úmrtí „s Covidem“ udávalo cokoli, včetně autonehody, při které měla oběť pozitivní PCR test, mnoho mrtvých bylo zřejmě „vyráběno“ záměrně.

Skandál, který nyní otřásá Velkou Británií, jen tato fakta potvrzuje. Nemocnice dostaly přímo příkaz k tomu, aby zejména starším lidem, u nichž byl diagnostikován Covid-19, podávaly Midazolam.

O tomto případu se již popsalo mnohé, nicméně nyní i oficiální dokumenty tamní NHS, tedy národní zdravotní služby, potvrzují, že tato „smrtící léčba“ se podávala záměrně a nešlo o ojedinělé excesy.

Vzhledem k tomu, že příkazy přišly z nejvyšších míst, zdravotnická zařízení vesměs poslechla a „vražedné protokoly“ zavedla.

Oficiální dokument britské NHS dokazuje, že zaměstnancům NHS bylo řečeno, že léky tlumící dýchání „by neměly být zadržovány kvůli nevhodným obavám“ o jejich použití k léčbě Covid-19.

Midazolam může způsobit vážné nebo život ohrožující problémy s dýcháním, jako je mělké, zpomalené nebo dočasně zastavené dýchání, které může vést k trvalému poranění mozku nebo smrti.

Britské regulační orgány uvádějí, že byste Midazolam měli dostávat pouze v nemocnici nebo v ordinaci lékaře, která má k dispozici potřebné vybavení, které je potřebné k monitorování vašeho srdce a plic a k rychlému poskytnutí život zachraňujícího lékařského ošetření, pokud se váš dech zpomalí nebo zastaví.

Droga, která se trestuhodně používá v paliativní péči ve Spojeném království, přestože není na seznamu nezbytných léků pro paliativní péči WHO, by měla být u starších pacientů také používána s extrémní opatrností.

Ale navzdory tomu Matt Hancock a ministerstvo zdravotnictví objednali v březnu 2020 Midazolam na dva roky v reakci na zavedení prvního lockdownu. Zásoba na dva roky však byla vyčerpána v říjnu téhož roku.

Důvodem bylo, že starším a zranitelným osobám byla NHS odepřena léčba; což byla politika, která byla součástí čtyři roky plánované pandemické reakce, a místo toho zavedla péči na konci života, která zahrnovala vysazení léků, odepření jídla a vody a pumpování Midazolamu a morfia do těla, dokud tito lidé nezemřeli hladem a dehydratací.

Důkazy naznačují, že lék Midazolam byl použit k předčasnému ukončení životů tisíců a tisíců lidí ve Spojeném království. O těchto lidech  však bylo řečeno, že zemřeli na Covid-19, a to lze jasně vidět z údajů o předepisování midazolamu mimo nemocnice, které se shodují s vlnami úmrtí ze všech příčin a úmrtí na Covid-19 ve Spojeném království.

Totéž je patrné i ze zpráv Amnesty a CQC, které zjistily, že plošné používání příkazu „neresuscitovat“ se používá v pečovatelských domech, aniž by byli informováni obyvatelé nebo jejich rodiny.

Závažné onemocnění u Covid-19 představuje  zápal plic  a doprovodnou respirační insuficienci. Proto typické příznaky zahrnují  dušnost, kašel, slabost a horečku. 

Také nám bylo řečeno, že u lidí, kteří trpí zhoršujícím se  respiračním selháním, a kteří nedostávají  intenzivní péči, se rozvine syndrom akutní  respirační tísně  s  těžkou dušností.

Navzdory tomu bylo zaměstnancům NHS v klinických pokynech pro kontrolu příznaků pro pacienty s Covid-19  řečeno, že ke zmírnění příznaků Covid-19 by měly být podávány nadměrné dávky morfinu a Midazolamu.

Informace na etiketě léku pro Midazolam v Národní lékařské knihovně USA jasně uvádí, že:

„Midazolam hydrochlorid se nikdy nesmí používat bez individualizace dávkování. Počáteční intravenózní dávka pro sedaci u dospělých pacientů může být jen 1 mg, ale u normálního zdravého dospělého by neměla překročit 2,5 mg. U starších (nad 60 let) nebo oslabených pacientů jsou nutné nižší dávky.“

Navzdory tomu však bylo zaměstnancům NHS řečeno, aby zvýšili dávku midazolamu u všech pacientů s Covid-19, pokud trpí přetrvávající úzkostí nebo neklidem. V žádném okamžiku nebyli instruováni, aby individualizovali dávky na základě věku nebo křehkosti pacienta.

Varovný štítek uvádí, že vzhledem k tomu, že „nebezpečí hypoventilace, obstrukce dýchacích cest nebo apnoe je větší u starších pacientů a pacientů s chronickými chorobnými stavy nebo sníženou plicní rezervou, a protože maximální účinek může u těchto pacientů trvat déle, dávky by měly být menší.“

Možná to věděli i zaměstnanci NHS, ale v rámci klinického poradenství jim bylo řečeno, že jejich obavy jsou „nevhodné.“