Klimatičtí alarmisté již po několik desetiletí přichází s předpověďmi, které se nakonec nikdy nesplní, nicméně v danou dobu pomáhají udržet propagandu, která je potřebná pro prosazení politiky Green Dealu.
Ve svých předpovědích se velmi rádi zaměřují na oblasti kolem obou pólů, tedy jak na Arktidu, tak na Antarktidu. Například v Arktidě už podle jejich apokalyptických předpovědí měl někdy před 10 lety v létě zmizet led, což se samozřejmě dosud nestalo.
Propagandisté se pak velmi rádi věnují i Antarktidě, i když ani tam data neukazují, že by situace nahrávala prosazovanému narativu.
Zatímco klimatičtí hysterici nadále šíří mýtus o tání polárních ledovců, čtyři nové studie o Antarktidě ukazují opak. Navzdory všem varováním klimatických fanatiků zůstává antarktický led poměrně stabilní a dokonce se zdá, že v mnoha oblastech přibývá.
Jen v západní Antarktidě zůstává situace nestabilní. Je jisté, že na polární led vyšší daně z CO2 dojem neudělají.
Led v Antarktidě se prostě nějak nechce chovat tak, jak by si klimatičtí šílenci evidentně přáli, aby prosadili svou propagandu CO2 a dekarbonizační plány.
Ovšem bez vědeckých důkazů o obecném alarmismu je také nedostatek příležitostí k posílení dalšího šíření poplašných zpráv.
O to důležitější je poučit širokou populaci o realitě, protože mainstreamová média, která jsou očividně pod vlivem Zelených a klimatických fanatiků, to nedělají.
První studie například ukazuje, že ledová pokrývka Antarktidy vzrostla od roku 2009 do roku 2019 o 5 305 kilometrů čtverečních a v tomto desetiletí vzrostla o 661 gigatun.
Vědci zjistili, že ačkoliv 18 ledových šelfů poněkud ustoupilo, zároveň se výrazně zvětšilo 16 větších ledových šelfů. Vědci to ukazují také pomocí grafiky (modře je zvětšená plocha, červeně zmenšená):
Druhá studie, která stojí za zmínku, byla publikována v časopise Geophysical Research Letters. Výzkumníci zkoumali množství povrchové vody z tání od roku 1980 do roku 2021.
Použili mikrovlnná satelitní data ze sněhového modelu „SNOWPACK.“ Výsledek: Vrcholy byly v letech 1992/1993 a 1994/1995. Za posledních 41 let však byly naměřeny celkové mírné klesající trendy jak v ročních úhrnech tání, tak v produkci tající vody.
Pokud tedy ubývá vody z tání ledovců, jak by mohla tající voda zaplavit některé oblasti, jak tvrdí klimaalarmisté?
Jiná studie publikovaná v Nature uvádí, že v západní Antarktidě došlo k výraznému úbytku ledové hmoty, ale tamní ledovce se nyní znatelně stabilizovaly.
Vezmeme-li však v úvahu nárůst ledové hmoty v jiných antarktických oblastech, objeví se regionálně velmi odlišný obrázek. V případě Západní Antarktidy jsou to především teplejší oceánské proudy, které ovlivňují tamní regionální klima. Je tedy vidět, že jde o regionální záležitost, i když jsou zde tendence ke stabilizaci.
Čtvrtá relevantní studie se vrací o něco dále do minulosti a zaměřuje se také na západní Antarktidu. Na základě zkoumání subglaciálních skalních jader vědci zjistili, že západní antarktická ledová vrstva byla za posledních několik tisíc let „nejméně o 35 metrů tenčí“ než dnes a teprve nedávno zesílila. Kromě toho píší vědeckým jazykem:
Minulá epizoda ztenčování ledovce, ke které došlo za podobných, i když ne identických, klimatických podmínek, nebyla nevratná. Předpokládáme, že minulý cyklus ztenčování a ztlušťování ledové pokrývky byl způsoben glacioizostatickou zpětnou vazbou, podobnou té, která je považována za možný stabilizační mechanismus pro současný ústup základní linie, kde izostatický vzestup způsobený ztenčováním v raném holocénu vedl k relativnímu poklesu hladiny moře, který upřednostnil posun základní linie.“
To také znamená, že i když led v západní Antarktidě v posledních desetiletích ztrácel na hmotě, jde pouze o zcela přirozený vývoj. Vrstva ledu tam už byla výrazně tenčí než dnes a jen se zvětšila, protože jsme po teplém období středního holocénu opět vstoupili do chladnější fáze. To také potvrzuje, že bychom neměli panikařit kvůli ledové pokrývce v západní Antarktidě.
