Masoví střelci se většinou se svými úmysly netají, ale jsou přesto ignorováni

Nedá mi se ještě nevrátit ke včerejší kauze střelby na Karlově Univerzitě v Praze. Na základě mnoha dalších informací je patrné, že má tato střelba mnoho společného s jinými, ke kterým dochází v USA i dalších zemích.

Bylo možné 24letého masového vraha Davida Kozáka zastavit? Na to není snadné odpovědět.

Podle informací se však podobně jako v případě nejednoho masového vraha v zahraničí také Kozák netajil tím, že něco chystá. Údajně už 10.12. se o svých úmyslech zmínil poprvé na Telegramu – a po pár dnech své záměry na sociálních sítích zopakoval.

Rakušan tvrdí, že se o něm vědělo, ale nebylo možné ho najít. Nicméně dosud se dařilo nalézt jiné „hříšníky,“ kteří třeba jen napsali nějaký nesmysl na Facebooku.

Cenzorské sítě, které si mnohé vlády doslova hýčkají, se podle všeho mají prioritně věnovat lidem, kteří mají „závadné“ názory, byť nejsou žádným nebezpečím pro společnost. Nicméně kritizují systém či danou vládu, případně – v případě Evropy – politiku EU.

Proč se raději nezaměřují na skutečné nebezpečí pro společnost? Tato otázka samozřejmě platí všeobecně – stejné problémy vidíme i v jiných zemích. Proč se nepoučíme z jejich chyb?

U nás je toto zaměření na názorové oponenty uplatňováno již roky. Ve velkém to začalo již za minulé vlády. Tehdy se vnitro pod vedením Al Hamajdy soustředilo na jedince, kteří se na sociálních sítích vyjadřovali tvrdším způsobem k islámu a muslimům.

Na základě zákona o předsudečné nenávisti bylo odsouzeno více než 100 lidí, kteří jen něco napsali na sociálních sítích, aniž by byl jejich výrok jakkoli nebezpečný. Ale šel proti muslimům, tak dotyční museli být odsouzeni.

Mezitím se stalo, že vládě zcela unikali muslimové, kteří financovali islámské bojůvky v Sýrii. Tato komunita nebyla sledována, takže na vše se přišlo díky zahraničním tajným službám, které sledovaly skutečně nebezpečné jedince.

Později se cenzura přelila zejména na kritiky covidových restrikcí a genových injekcí. Toto téma je podle všeho sledováno nadále a názory, které neodpovídají mainstreamovému narativu, jsou cenzurovány.

Současná vláda jen pokračuje v nastaveném stylu, pouze s tím rozdílem, že se přeorientovala zejména na jedince, kteří napíší něco proti Ukrajině nebo veřejně vystaví písmeno Z, případně vedou akademické diskuze. Co na tom, že nejsou veřejnosti nijak nebezpeční.

Pro ten účel současná vláda ještě dále rozšiřuje řady cenzorů, ale opět pouze proto, aby sledovali lidi, kteří v některých ohledech nesouhlasí se systémem, aniž by byli reálnou hrozbou.

Potlačení plurality názorů je totiž už nějakou dobu hlavní prioritou ministerstev vnitra a na ně napojených orgánů nejen u nás, ale i v dalších zemích. Mezitím jsou mnohdy ignorováni či podceňováni různí nebezpeční psychopaté – a v západní Evropě také islámští radikálové.

Mimo alarmující skutečnosti, že se tajné služby soustřeďují prioritně na oponenty režimu a ne na potenciálně nebezpečné zločince (velmi zřetelně je to již dlouho vidět třeba v Německu), je také zarážející, že může mít psychicky vyšinutý jedinec v držení smrtící zbraně. A to zcela legálně!

Jak je možné, že získal zbrojní průkaz? Zbraně vlastnil legálně. Proč nikdo nezaznamenal, že jich najednou zakoupil větší množství? Proč se o něj v té souvislosti nikdo nezajímal?

Je alarmující, že stát za tímto účelem nezaměstnává odborníky, kteří by před vydáním průkazu každého zájemce důkladně prověřili. V tomto případě totiž vydali zbrojní průkaz jedinci, kterému očividně zbraň do ruky vůbec nepatřila.

Tento případ se tak velmi podobá nedávnému případu masového střelce z USA, který asi před měsícem střílel do víceméně náhodných obětí.  Na svém kontě měl 18 mrtvých.

Pár měsíců před střelbou si pobyl nějakou dobu v psychiatrické léčebně a opakovaně se zmínil o tom, že chce zabíjet. Přesto měl v držení zbraň a byl na svobodě.

Podobných případů je nepřeberně a nemá cenu je zde podrobně rozebírat.

Je celkem jedno, zda šlo o masové střelby ve školách nebo kdekoli jinde, v drtivé většině případů se ukázalo, že kdyby se systém soustředil na potenciální zločince a nevydával veškeré prostředky na sledování a případně i stíhání názorových oponentů, kteří nikoho neohrožují, mohlo se možná některým z těchto vrahů v jejich běsnění zabránit…