Klimatické lži: Jsou údaje o teplotách před industrializací vůbec spolehlivé?

Celá politika Green Dealu je založena na klimatických lžích, které mohou propagandistům soudného dne procházet jen proto, že většina lidí stále věří nesmyslům o „zlém“ CO2 a dusíku, produkovanými lidskou činností.

Přitom mnohá data, na která se klimaalarmisté odvolávají, pochází z dob dávno minulých. Zjistit tak spolehlivě globální teplotu (kterou se nyní propagandisté neustále ohání) například před  150 nebo 200 či více lety prakticky nelze.

Zejména na jižní polokouli totiž probíhají skutečně spolehlivá měření jen velmi krátkou dobu.

Klimatologové neustále říkají daňovým poplatníkům a konzumentům médií, že po roce 1850 se po celém světě téměř nepřetržitě otepluje. Na vině je samozřejmě pouze průmyslový oxid uhličitý – a zahřívání je enormní. Na čem je ale tvrzení o „globálním oteplování“ vůbec založeno – a lze těmto údajům věřit?

Jasná odpověď: NE! Dokonce i dnes, v době satelitů, je měření teploty uměním, které by nemělo být v rukou šarlatánů nebo politických šmelinářů.

Například počet pozemních monitorovacích stanic na celém světě se od roku 1990 drasticky snížil – a zbývající stanice se až příliš často nacházejí v blízkosti sídel, která jsou přirozeně teplejší než okolní oblast kvůli mnoha topným systémům, klimatizačním systémům, kamenným fasádám akumulujícím teplo a motorovým vozidlům.

Jak v současné době analyzuje kritický web „Sciencefiles“, naměřená data z období mezi začátkem industrializace, asi kolem roku 1850 a 1900, pochází většinou z USA a Kanady.

Ve střední a západní Evropě se v té době také pilně a přesně měřilo, ale náš kontinent je prostě příliš malý na to, aby se na základě těchto údajů mohlo učinit „globální“ prohlášení o vývoji teploty. Poměrně obrovské USA a Kanada přispívají podstatně více, ale také jim chybí rozhodující faktor – měření povrchové teploty moře!

Asi 70 % Země je pokryto vodou, a proto by spolehlivé tvrzení o vývoji teploty planety mohlo být učiněno pouze tehdy, pokud by člověk měl od roku 1850 k dispozici co nejvíce měření povrchové vody.

Ale nestalo se tak, zejména nejsou žádné údaje z jižní polokoule, která má poměrně malou pevninu. K tomu se přidává technicko-průmyslová zaostalost nezápadních zemí před rokem 1950 – dokonce ani v evropských koloniích na jižní polokouli nebylo zdaleka tolik vybavení a kvalifikovaného personálu jako v mateřských zemích.

Kromě toho chladné nebo velmi chladné evropské země, jako je Německo, Švédsko nebo Rusko, poskytují většinu dřívějších naměřených dat – průmyslově navazující jih, jako je Řecko nebo Španělsko, není před rokem 1900 téměř vůbec zastoupen.

Například v Německu začínaly meteorologické služby DWD měřit v roce 1881, dodnes je v zemi přítomno přesně 23 meteorologických stanic, které tehdy také měřily, což je pouhé 1 %.

Jediný rozdíl je v tom, že tyto meteostanice jsou umístěny na úplně jiných – a to teplejších – místech než v roce 1881, jen mají stejný název.

Již několik let plavou ve světových oceánech driftové bóje Argo, které pokrývají alespoň určitou část rozlehlých oceánů a poskytují spolehlivá data o teplotě.

Ale z nedávné minulosti, a ještě více z předindustriální éry, nemají klimaalarmističtí výzkumníci k dispozici prakticky žádná data o měření oceánů.

Jinými slovy, protože nebylo změřeno 70 % zemského povrchu, je jednoduše nemožné vypočítat „globální průměrnou teplotu“ pro klima kolem roku 1850.

Vědecky obhajitelné srovnání s dnešním „světovým klimatem“ proto také nepřichází v úvahu!