Americký Kongres reaguje na Trumpova prohlášení schválením návrhu zákona, který má zabránit vystoupení z NATO

NATO je USA a vystoupení USA z NATO by de facto znamenalo rozpuštění tohoto agresivního spolku. Donald Trump, který již v minulosti inicioval například odchod USA z WHO (kam zemi záhy Biden opět navrátil), se opakovaně zmínil o tom, že je pro vystoupení USA z NATO.

Většina světa by si jistě v případě rozpadu NATO oddychla, neboť by byl rázem zničen účinný nástroj na rozvracení nejedné země. Tento spolek nemá s obranou nic společného, což například dokazuje již takřka 50 let okupovaný Kypr, jehož okupaci dalším členem NATO nikdo nebránil.

NATO pomohlo zřídit islámský chalífát Kosovo na území Evropy, iniciovalo vznik ISIS, Al Kájdy či Talibánu a rozbombardováním a totálním rozvratem Libye dopomohlo k urychlení invaze do Evropy.

NATO tedy nesmírně škodí i samotné Evropě, přičemž paradoxně právě evropské země jsou do značné míry členy tohoto agresivního paktu.

V zákoně o národní obraně (NDAA) z roku 2024, který byl právě schválen americkou Sněmovnou reprezentantů i Senátem, je pohřben dodatek, jehož cílem je zabránit jakémukoli budoucímu prezidentovi stáhnout Spojené státy z NATO.

Jeden ze spolupředkladatelů legislativy, Tim Kaine (D-VA), popsal, že „znovu potvrzuje americkou podporu této klíčové alianci, která je základem naší národní bezpečnosti. Vysílá také silný vzkaz autoritářům po celém světě, že svobodný svět zůstává jednotný.“

Samozřejmě, že žádný z těchto demokratů a jestřábů v Kongresu se ani na okamžik neobává, že by se prezident Biden někdy zabýval myšlenkou odchodu z NATO, ale to je  scénář, který v průběhu let několikrát nadhodil republikánský prezidentský kandidát Donald Trump. Dvoustrannou legislativu vedl také senátor Marco Rubio z Floridy.

Již v roce 2000 byl Trump znám jako zastánce této myšlenky, například ve své knize Amerika, kterou si zasloužíme, napsal, že „stažení se z Evropy by této zemi ušetřilo miliony dolarů ročně.“

Na druhé straně stojí Biden, který označil pakt NATO za „posvátný.“ Trump však již dlouho kritizuje ten druh zahraničního vojenského avanturismu Washingtonu, který přítomnost u kormidla aliance vyvolává.

Od nekonečných válek v Afghánistánu a Iráku až po NATO vedoucí operace na změnu režimu od Libye po Sýrii, Trump a jeho stoupenci takové bažiny kritizovali.

Ale ve skutečnosti je to častěji Washington, kdo provádí vojenský avanturismus pod rouškou „mezinárodní podpory“ prostřednictvím NATO (například Obamova intervence v Libyi použila NATO jako fíkový list).

V reakci na to Bidenova administrativa vytáhla kartu „Russiagate“ a pošpinila Trumpa tím, že se podbízí Putinovi, a to i v  říjnovém  prohlášení:

„Výhrůžky Donalda Trumpa, že oslabí NATO a postaví se na stranu Vladimira Putina, podkopávají sílu Ameriky na globální scéně a ohrožují naši národní bezpečnost,“ uvedl v prohlášení mluvčí kampaně Ammar Moussa.

„Jako prezident strávil Donald Trump čtyři roky podlézáním diktátorům a tím, že učinil naši zemi méně bezpečnou. Myšlenka, že by opustil naše spojence, pokud by nebylo po jeho, podtrhuje to, co už o Donaldu Trumpovi víme: Jediná osoba, na které mu záleží, je on sám. A to je přesně důvod, proč by Donald Trump neměl mít dovoleno přiblížit se k Oválné pracovně.“

Realitou však zůstává, že NATO se během let Trumpova prezidentství rozšířilo do Černé Hory a Severní Makedonie a Trump se v prvním volebním období o vystoupení z NATO – mimo výše uvedené rétoriky – reálně nepokusil.

Není tedy tak úplně jasné, jak dalece myslel Trump svoje opakovaná prohlášení o vystoupení z NATO (potažmo tedy i o rozpadu celého paktu) vážně.

Vojensko-průmyslový komplex by se samozřejmě snažil podobnému kroku vehementně zabránit.

Přesto Trumpova minulá rétorika zjevně velmi znervózňovala kongresové lídry a jestřáby Deep state. Zdá se, že se těmito kroky také připravují na potenciální Trumpovo vítězství v roce 2024.