OPEC varuje před „čistou nulou“: poptávka po ropě bude nadále růst až do roku 2045

Každý myslící člověk ví, že politika „čisté uhlíkové nuly“ založená na lžích o škodlivém CO2 produkovaném lidmi, je jen záminka, která má ve skutečnosti pouze ospravedlnit ničivou globalistickou agendu.

Jejím cílem je výrazné snížení životní úrovně obyvatel, což logicky povede k depopulaci – ať už vlivem hladomorů či občanských válek.

Globální tlak na dosažení dystopických „nulových“ cílů do roku 2050 také ohrožuje investice do ropného sektoru. Ale podle ropného kartelu OPEC bude mít svět rostoucí poptávku po ropě až do roku 2045, než dojde k jejímu poklesu.

I když ropný kartel OPEC jistě vystupuje jako obhájce ve svém vlastním zájmu, jedno lze říci s jistotou: dystopické plány globalistických elit na dekarbonizaci ekonomiky v příštích třech desetiletích nejsou proveditelné bez obrovských omezení a masivního vylidňování planety.

Ropa a plyn, stejně jako uhlí, budou ještě dlouho hrát důležitou roli v celosvětovém měřítku. Mnoho zemí navíc otevřeně deklaruje, že uhlíkové cíle plnit nehodlá.

Není tedy divu, že generální tajemník OPEC Haitham al-Ghais ostře kritizuje výzvy klimatologů a globalistů k ukončení investic do nových ropných projektů. To by ohrozilo globální energetickou bezpečnost, protože poptávka po tekutém „černém zlatě“ se  bude po dobu nejméně dvaceti let nadále zvyšovat. 

Předpovědi Mezinárodní energetické agentury (IEA), že globální poptávka v tomto desetiletí klesne, a proto by lidé neměli investovat do nových ropných projektů, jsou mylné a riskantní.

Producenti ropy si také uvědomují, že zaměření na vítr a slunce pro výrobu elektřiny je doprovázeno praktickými problémy (stabilita sítě, nepřetržité dodávky), zejména v západních průmyslových zemích, a že zejména rozvojové a rozvíjející se země budou i nadále spoléhat na levné a spolehlivé zdroje energie. 

Tyto země si nemohou dovolit spoléhat na tak nespolehlivé a drahé zdroje výroby elektřiny. Bez dostatečných investic do budoucích dodávek ropy (zemního plynu a uhlí) nebudou tyto rozvíjející se země nadále schopny uspokojovat své energetické potřeby a budou rovněž ekonomicky trpět.

Pro všechny je zde navíc varovným mementem Srí Lanka, jejíž sen o „první udržitelné zemi světa“ se po poměrně krátké době této ničivé politiky rozplynul…