V současné době již jen málo Izraelců věří, že útoky Hamásu nebyly umožněny záměrně, aby vznikla záminka pro razantnější zásahy na území Gazy.
Tento problém by dnes ovšem v podstatě zřejmě ani neexistoval, pokud by se právě Izrael o dominanci Hamásu sám nezasloužil. Jde tak o podobný případ jako byl vznik ISIS, Al Kajdy, Talibanu a jiných bojůvek, za nimiž pro změnu stojí USA.
Jak se tedy podařilo Izraeli dostat Hamás do popředí postupným posílením jeho vlivu? Na to je třeba se vrátit o pár desítek let nazpět.
Islámské hnutí odporu Hamás bylo oficiálně založeno v roce 1987, krátce poté, co začala první „intifáda“ proti Izraeli. Abychom však pochopili jeho kořeny, musíme se vrátit o několik desetiletí zpět.
Zakladatel Hamásu a duchovní vůdce šejk Ahmed Yassin byl postižený a napůl slepý palestinský imám, který vyrostl v malé vesnici poblíž Aškelonu v tehdejším britském mandátu Palestina. Jeho vesnice byla během války v roce 1948 etnicky vyčištěna a on uprchl s rodinnými příslušníky do Gazy.
Na počátku 70. let se Yassin zapojil do zakládání palestinské pobočky Muslimského bratrstva – islámské organizace, které Egypt dlouho oponoval a potlačoval ji, ale která po šestidenní válce v roce 1967 začala být povzbuzována a podporována Izraelem, když převzal kontrolu nad pásmem Gazy.
Izraelští politici chtěli podkopat palestinské nacionalistické a sekulární politické organizace, zejména koalici OOP a stranu Fatah vedenou Jásirem Arafatem.
Aby se postavil OOP, Fatahu a Arafatovi, začal Izrael různými způsoby podporovat a financovat Ahmeda Yassina a jeho muslimský projekt. Když chtěl oficiálně zaregistrovat islámskou organizaci Mujama al-Islamiya, která je dnes považována za předchůdkyni Hamásu, Izrael tento projekt také podpořil.
Islámští radikálové, kteří byli v minulosti spíš na okraji společnosti, zakládali sociální instituce, kluby, komunitní centra, školy, mešity, krevní banky, nemocnice a stali se v očích mnoha Palestinců legitimní alternativou, která přilákala mnoho nových stoupenců, zatímco OOP byla oslabena.
Nacionalisté a islámští radikálové se často střetávali. Zdálo se, že izraelská ambice rozdělit Palestince se daří.
Snaha řídit a kontrolovat islámské fanatiky se však ukázala být velmi obtížná. Projekt Ahmeda Yassina se stával stále otevřeněji nepřátelským vůči izraelským represím a zacházení s Palestinci.
V prosinci 1987, poté, co izraelská armáda zabila čtyři palestinské dělníky, se Yassin setkal s několika dalšími představiteli Muslimského bratrstva, aby prodiskutovali, co dělat. Krátce nato byl založen Hamás, kterému dal Yassin své požehnání.
Na jaře 1989 byly provedeny první potvrzené útoky na izraelské cíle. V nadcházejících desetiletích následovalo mnoho dalších.
Jedním z mála amerických politiků, kteří se odvážili kritizovat izraelské financování a podporu Hamásu, byl libertarián Ron Paul, který v roce 2009 poukázal na to, že Izrael v praxi umožnil založení této militantní islamistické organizace.
„Hamás byl ve skutečnosti povzbuzován a založen Izraelem, protože chtěli, aby byl protikladem Jásira Arafata,“ vysvětlil kongresu.
Vůdce OOP Jásir Arafat také nazval Hamás „výtvorem Izraele“ a také řekl, že tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabbín to uznal a označil to za fatální chybu.
Izraelský brigádní generál Ytzhak Segev, který sloužil jako vojenský guvernér Gazy, také svědčil o tom, jak osobně pomáhal financovat radikální islámské hnutí v oblasti jako protiváhu OOP a komunistům.
„Izraelská vláda mi dala rozpočet a vojenské vedení pomáhalo mešitám,“ přiznal v rozhovoru pro New York Times.
Izraelský plukovník David Hacham, který sloužil v Gaze v 80. letech jako expert na arabské záležitosti, s tím souhlasí a věří, že bylo velkou chybou, že Izrael koncem 70. let podporoval Yassina.
„Ale v té době si nikdo nedokázal představit možné následky,“ říká.
Někteří si to však stále dokázali představit, včetně Avnera Cohena, který byl po dvě desetiletí izraelským šéfem náboženských záležitostí v Gaze.
„K mému velkému zármutku je Hamás výtvorem Izraele,“ vysvětluje.
Cohen mohl z první ruky vidět, jak radikální islámské hnutí s požehnáním Izraele získalo půdu pod nohama na palestinských územích, bojovalo a překonalo své sekulární rivaly a proměnilo se v dnešní Hamás.
Již v polovině 80. let napsal zprávu, ve které varoval izraelské vládce před rozdělováním a pustošením okupovaných území a apeloval na vůdce, aby přestali podporovat islámské radikály a místo toho s nimi skoncovali. Málokdo chtěl poslouchat.
Dokonce i expert na Blízký východ David Long, který sloužil pod americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, řekl, že Izrael si „zahrává s ohněm,“ když se snaží rozdělit Palestince.
„Neuvědomují si, že se chystají vytvořit monstrum, ale nemyslím si, že byste si měli zahrávat s potenciálními fanatiky,“ řekl v rozhovoru s novinářem Robertem Dreyfussem.
Od té doby Hamás zabil více izraelských civilistů než kterákoli jiná palestinská militantní skupina a zaujal velmi tvrdý postoj vůči tomu, co považuje za nelegitimní izraelskou okupační moc. Od roku 2006 je také dominantní a vládnoucí stranou v Palestině.
Pro šejka Ahmeda Yassina, který je všeobecně považován za „otce Hamásu,“ se šťastný konec nekonal. 22. března 2004 byli on, jeho bodyguardi a devět dalších lidí zabiti izraelským útočným vrtulníkem. Hamás odpověděl sebevražedným útokem na dva izraelské autobusy, který zabil 15 lidí a nejméně 80 zranil.
„Nepříjemnou pravdou je, že Hamás je zčásti výtvorem, který si Izrael sám vytvořil, nepřítelem, kterého Izrael pomáhal budovat více než 20 let a pak strávil dalších 20 let bombardováním, obléháním a znemožňováním jeho existence,“ poznamenává novinář The Intercept Mehdi Hassan.
Tolik stručná historie vzniku Hamásu. Zde je ovšem také třeba upozornit na fakt, že v začátcích Hamásu neexistovalo příliš mnoho radikálních islámských skupin.
To se postupně výrazně měnilo i s intervencemi USA v oblasti Středního a Blízkého východu. Od 90. let začalo islámských fanatiků – a také různých bojůvek – přibývat.
Vzájemná podpora těchto skupin, stejně jako opora ze strany bohatých arabských zemí – zejména Kataru – pak dále umožňuje jejich rozpínání.
Izrael i USA tak v podstatě pomohly vybudovat teroristické organizace, jejichž odnože již fungují po celém světě a aktuálně asi nejvíc ohrožují Evropu.
Jak dobře se umí organizovat jsme již před pár týdny viděli v Izraeli. Je tak jen otázkou času než podobným způsobem udeří i v Německu, Francii, Belgii, Švédsku či Holandsku.
Aktuálně již dochází k přesunu statisíců vojáků do Evropy – a to i s podporou samotné EU. První údery tak mohou přijít ještě v tomto desetiletí…
