Konec kolonialismu a posílení BRICS o dalších 40 zemí

Konec kolonialismu a posílení BRICS o dalších 40 zemí

Zdá se, že africké země, které se v poslední době postupně zbavovaly svých francouzských kolonizátorů, budou mít zájem o přidružení k rozrůstajícímu se uskupení BRICS.

Aktuálně žádá o členství 40 zemí, což znamená, že tento blok bude mnohem větší než takzvaný „kolektivní Západ,“ který se rozhodl vydat cestou dekadence – doslova ve stopách starověkého Říma.

Afrika osvobozená od kolonizátorů bude mít nyní možnost těžit z nerostného bohatství, které dosud drancovala zejména Francie.

Po skončení druhé světové války koloniální mocnosti, často nedobrovolně, uvolnily své kolonie do formální nezávislosti. Ve skutečnosti byly tyto země svázány se svými bývalými „mateřskými zeměmi“ řadou převážně ekonomických závislostí.

Takže starý kolonialismus pokračoval v jakémsi neokolonialismu. Nyní, téměř 80 let po skončení druhé světové války, se i tato éra chýlí ke konci. Bývalé kolonie mají nyní stále více příležitostí připojit se k zemím BRICS. 

Aktuálně je 40 zemí, které se chtějí připojit k formátu BRICS. Dá se očekávat, že země BRICS budou v dohledné době, možná za 10 let, technologicky a ekonomicky nezávislé na kolektivním Západě. 

Žádná země na globálním jihu pak nebude potřebovat úvěry ze Západu, žádné know-how ani žádné zboží. Sankce západních hodnot proti nepodřízeným zemím pak nakonec přijdou vniveč. 

Potom, po 400 letech, bude éra kolonialismu konečně historií. Takzvané „západní hodnoty“ se pak zcela zredukují na hlavní státy (západní Evropa, Austrálie a Severní Amerika). Moc Západu nad zbytkem světa bude pryč.

Tento vývoj byl dlouho předvídatelný a obrovsky ho urychlila válka na Ukrajině. Země „globálního jihu“ nyní poznaly, že vojenská síla Západu je také na pokraji konce. 

Pokud kolektivní Západ nedokáže vyhrát ani válku proti Rusku, co když jednoho dne dojde ke konfliktu s Čínou? Strach z represálií zřejmě zmizel. To mohlo být také spouštěčem převratu v Nigeru.

Situace v Nigeru je pro mnohé země „globálního jihu“ příznačná: Na jednu stranu je to země bohatá na přírodní zdroje, na druhou stranu je Niger jednou z nejchudších zemí světa. Zejména v produkci uranu zaujímá šesté místo na světě s více než šesti procenty světové produkce. 

Z této země pochází asi čtvrtina evropského a třetina francouzského dovozu uranu. Francie nyní provozuje 56 jaderných elektráren, čímž se řadí mezi největší světové exportéry jaderné energie. Stabilita evropské energetické sítě tak závisí na nigerském uranu.

Kromě toho má Niger další suroviny, jako je zlato, ropa, uhlí, železo, fosfáty a molybden.

Všechno toto nerostné bohatství bylo Francií dodnes kradeno, samozřejmě v rámci „demokracie,“  „právního státu“ a tolik zmiňovaných „lidských práv,“ tedy těch „hodnot,“ které hodnotový západ neustále propaguje.

Tento příklad ukazuje, co Západ skutečně myslí těmito „hodnotami“!

Ve Francii není jediný aktivní zlatý důl. Přesto má tento (dříve) zločinecký koloniální stát čtvrté největší zásoby zlata na světě s 2 436 tunami. Bývalá francouzská kolonie Mali vlastní přesně 0,0 tuny zlata (slovy: nula), ačkoli má v zemi několik desítek dolů (včetně 14 oficiálních).

V zemi se přitom ročně vytěží až 70 tun zlata.

Z příjmů z téměř 60 tun zlata, které těží odhadem 600 000 dětí v bývalé francouzské kolonii Burkina Faso, jde do země jen deset procent, zatímco 90 procent jde nadnárodním společnostem, které se zabývají těžbou zlata.

Navzdory svým nalezištím uranu a zlata se Niger nedávno umístil na 189. místě ze 191 zemí v indexu rozvoje.

Celý státní rozpočet Nigeru, země třikrát větší než Německo, je kolem 4,5 miliardy eur, což je méně než roční obrat francouzské jaderné společnosti Orano (dříve Areva).

Jak se dalo očekávat, v „hodnotovém Západu“ došlo k velkému pokřiku a tlaku na obnovení ústavního „pořádku“ v Nigeru. Zpočátku některé ze států ECOWAS hrozily vojenskou intervencí, ale poté od těchto plánů upustily. 

V současném geopolitickém prostředí tedy země NATO nemají možnost přímo zasahovat v Nigeru. Před válkou na Ukrajině by to nebyl problém.

Zatímco hodnotový Západ musel odepsat svou vojenskou intervenci, Čína přichází na ekonomickou pomoc pučistů. Takové zprávy jsou také příznačné pro rychlou ztrátu moci západních elit na této planetě.

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 28 Průměrně: 4.9]

3 thoughts on “Konec kolonialismu a posílení BRICS o dalších 40 zemí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *