Ve Francii vzbudila pozdvižení hra, v níž černoška symbolicky vraždí bílé děti

Ovšem toto pozdvižení je zaznamenáno jen mezi bílými Francouzi, kteří jsou za kritiku představení nálepkováni za rasisty a fašisty.

Korporátní média i organizátoři festivalu, na kterém byla hra uvedena, samozřejmě plně stojí za představením, v němž jsou symbolicky vražděny bílé děti.

Na pódiu stojí černoška, v rukou dlouhou kovovou tyč, ze které visí desítky bílých panenek – propíchnutých, částečně nahých.   To, co zní jako satanistický rituál, je součástí divadelního festivalu v Avignonu.

Podle tvůrců se má představení zabývat „hypersexualizací“ těl černých žen bílými muži a přinést na jeviště „dekolonizaci.“  Za tímto účelem se nestydí symbolicky napíchnout bílé francouzské děti.

A představení útočí také na diváky – zejména na bílé muže v publiku, kterým jsou odebrány tašky, pokud u sebe nějaké mají.

Hra „Carte noire nommée désir“, z níž scéna se zabitými dětmi pochází, byla naposledy uvedena v úterý v Avignonu po pěti dnech v rámci festivalu Avignon, který je prezentován jako nejvýznamnější světová událost pro performanční umělce.

Hru napsala Rebecca Chaillon, černošská afro a queer aktivistka, která v rozhovoru s festivalovým personálem odsuzuje, že „tělo černých žen bylo hypersexualizováno, objektivizováno jako zvíře, zatímco je stále obtížné a dokonce nemožné tak zacházet s bílými těly a privilegii, která z nich vyplývají“.

Proto chce rozptýlit stereotypy a „fantazie“ o tělech černých žen – a snaží se o to poměrně brutálním a nespoutaným způsobem. Na začátku téměř tříhodinové show jsou všechny černošky v publiku požádány, aby se posadily na pohovku, zatímco zbytek publika zůstává na sedadlech.

Pak Chaillon, oblečená jako služebná, začne zběsile uklízet po běloších. Když je hotová, svlékne se zcela donaha a další černošky jí spletou dlouhé copánky.

Další herečka, Fatou Siby, která se prezentuje jako chůva, pak všechny jí svěřené bílé děti přibije na kůl. Tato scéna vyvolala mnoho pobouření, zejména na sociálních sítích, kvůli jasnému zobrazení zabíjení bílých dětí.

Mnoho uživatelů to nazvalo „nemocným“ a „rasistickým“.

Kromě obvinění z rasismu to možná byl právě tento šok, který chtěla Rebecca Chaillon vyvolat – přinejmenším napíná nervy a limity svého publika i v dalších scénách své hry.

Podle časopisu Le Figaro je také velmi kontroverzní scéna, ve které herečky běží sálem a odnášejí tašky bílým návštěvníkům. Na jednom představení se starší muž údajně odmítl vzdát své tašky a pak byl obtěžován herečkou s tím, že hře nerozumí.

Podle deníku Le Figaro pak někteří diváci opustili hlediště – na popud herečky – a byli ostatními návštěvníky nazváni „fašisty“.

V jednom z pěti představení hry běloch údajně udeřil jednoho z účinkujících právě během této scény a tašku, která mu byla odebrána, si vzal zpět.

Ve třech z pěti představení zazněly ze strany v představení ponižovaných bílých Francouzů také poznámky jako: „My jsme tady doma!“.

Vedení festivalu odsoudilo údajně „rasistické“ útoky na umělce – dokonce i relativně neškodné poznámky během představení.

Co však neodsoudili, ale chránili pod rouškou umění, bylo inscenování nabodnutých francouzských dětí.

Umíte si představit, co by se stalo, kdyby podobnou scénu předvedla bílá herečka a nabodnuté děti by byly černé?