Pandemická smlouva WHO se zdá být jen jedním ze sedmi pilířů, jejichž prostřednictvím Organizace spojených národů formuje globální vládu.
V březnové zprávě OSN představila sedm takzvaných „globálních otřesů“, z nichž jedním byla pandemie covidu.
Prostřednictvím „nouzové platformy“ chce být OSN připravena na budoucí „globální otřesy“. Tato platforma by měla automaticky vstoupit v platnost v případě (možných) hrozeb, které by mohly ohrozit cíle udržitelného rozvoje nebo Agendu 2030.
Těmito sedmi „otřesy“ jsou rozsáhlé klimatické události, budoucí pandemie, události s velkým dopadem zahrnující biologický činitel, narušení globálního toku zboží, osob nebo financí, rušivé činnosti v kyberprostoru nebo narušení globální digitální konektivity, významná událost ve vesmíru, která vážně narušuje jeden nebo více kritických systémů na Zemi, a nepředvídaná rizika.
Prostřednictvím „nouzové platformy“ chtějí být schopni ujmout se vedení v příští krizi. Podle OSN koronavirová pandemie ukázala, že národní vlády byly špatně vybaveny k účinnému řešení mimořádné situace takového rozsahu a složitosti.
V případě nové krize mohou být použity nástroje, které stejně jako v případě covidu porušují základní práva a svobody.
Pracují na „globální vládě“, která nejen zvládne krizi, jako je covid, ale bude také řešit všechny druhy dalších druhů výzev.
To je problém, varovala doktorka Meryl Nass v programu pátečního kulatého stolu CHD. „Nyní bychom se měli zajímat nejen o WHO, ale také o samotnou OSN,“ řekla.
Jen se z té agendy 2030 neposerte, mohla by vám přerůst přes hlavu. OSN se vymyká, k čemu byla stvořena.