V důsledku sankcí USA a EU se zvyšuje podíl jüanu na mezinárodních platbách

Jüan, jak se čínské měně Rénmínbì v zahraničí říká, pomalu, ale jistě roste v seriózní alternativu k americkému dolaru v mezinárodním obchodu se zbožím a komoditami.

I to je přímý důsledek západních sankcí proti Rusku, v nichž je dolar hlavní zbraní hospodářské politiky.

Hrozba vyloučení z plateb založených na dolarech, které jsou ovládány a do značné míry kontrolovány USA, nebo dokonce ztráty přístupu ke svým devizovým rezervám, odradila mnoho států, bank a velkých obchodních domů od příliš otevřené vzpoury proti omezením USA a EU.

Tedy alespoň na začátku.

Čína považovala uvalení ekonomických sankcí proti Rusku za historickou příležitost vybudovat si vlastní měnu jako globální alternativu k dolaru a rozhodně ji využila. Tento vývoj byl v té době západními politiky a ekonomy hlavního proudu zcela špatně odhadnut, ba dokonce zesměšňován.

Dnes, jen o rok později, říkají fakta jiný příběh. Letos v březnu ČLR poprvé vypořádala více plateb zahraničního obchodu ve své vlastní měně, jüanu, než v amerických dolarech.

Podle údajů čínské Státní devizové správy (SAFE) v Pekingu byly provedeny přeshraniční transakce v jüanech v hodnotě 549,9 miliardy USD, což je nárůst z 434,5 miliardy USD v únoru. Proporcionálně to činí 48,4% v juanech oproti 46,7% v dolarech, přičemž malý zbytek tvoří transakce v eurech, jenech a dalších měnách třetích stran.

Celosvětově činil podíl jüanu na světovém obchodu letos v březnu 4,5 %. I když je to stále jen zlomek z 84,3% účtovaných v dolarech, je to téměř trojnásobný nárůst ve srovnání s předválečnými čísly z února 2022.

A jak bude vzestupný trend pokračovat, jüan pravděpodobně brzy překoná globální význam eura, jehož globální podíl transakcí již léta stagnuje kolem 6 procent.

Důvodem není jen obrovský nárůst objemu obchodu mezi Čínou a Ruskou federací, který je nyní téměř zcela prováděn v jüanech.

Podle moskevské burzy MOEX, která je nyní čtvrtým největším mezinárodním obchodním místem pro transakce v jüanech po Hongkongu, Singapuru a Londýně, se devizové obchodování v čínské měně během jednoho roku zvýšilo osmdesátinásobně (!) a nyní představuje téměř polovinu veškerého ruského devizového obchodování.

Ruské společnosti, stejně jako soukromé osoby, mohou nyní levně a snadno otevřít účty v cizí měně v ruských bankách. A také toho využívají, aby se vyhnuli notoricky známým kurzovým rizikům své vlastní národní měny, rublu. Díky jüanu mohou nyní velké ruské společnosti také znovu získat zahraniční dluhový kapitál.

Největší světový výrobce hliníku Rusal, společnost Polyus těžící zlato a ruský ropný gigant Rosněfť, vydaly loni na podzim dluhopisy v hodnotě 42 miliard jüanů (asi 6 miliard eur), čímž získaly nové peníze na mezinárodním finančním trhu.

To je něco, čemu měly západní sankce údajně zabránit.

Ale i další země v Asii, Africe a především Latinské Americe nyní také naskakují do rozjetého vlaku jüanu. Nejvýraznějším příkladem je Saúdská Arábie, která loni na podzim s velkou pompou oznámila zavedení jüanových plateb za své dodávky ropy do Číny, přičemž Malajsie ji následovala jen krátce poté.

Saúdové jasně chtějí větší nezávislost na petrodolaru, protože se obávají, že je při příští příležitosti potká podobný osud jako ruskou centrální banku, protože netančili podle melodie Washingtonu.

A v případě Malajsie je veřejným tajemstvím, že v tamních skladovacích nádržích je ruská sankcionovaná ropa přeznačena na vlastní a pak znovu prodána se ziskem na světovém trhu.

V případě zemí, jako je Argentina, Brazílie nebo Pákistán, které nedávno uzavřely bilaterální platební dohody s Čínou, existuje také skutečnost, že měnové swapy s čínskou centrální bankou PBOC zachovávají své vlastní dolarové rezervy a tím podporují směnnou hodnotu domácí měny.

Kromě toho se zahraniční obchodní transakce v zásadě zlevňují, pokud se nejedná o třetí měnu. Eliminace nákladů na směnu má za následek nákladové výhody až tří procent.

Aby však byla měna uznána jako globální obchodní měna, potřebuje víc než jen vzájemné účty centrálních bank. A zde Čína dělá přípravné práce po celá léta, z jejichž plodů nyní rychle profituje.

Od roku 2015 například Čína vytvořila „přeshraniční mezibankovní platební systém“ (CIPS), funkční alternativu k západnímu SWIFTu, který se používá hlavně ke zpracování přeshraničních plateb mezi bankami.

CIPS se sídlem v Šanghaji byl bezvýznamný, regionální, dokud nebyly ruské banky vyhozeny ze systému SWIFT. Nyní jsou však prakticky všechny ruské banky napojeny na CIPS, a tak jsou transakce elektronickými penězi s ruskými obchodními partnery opět technicky možné;

Jen je třeba to směrovat jinak. I zde přináší použití jüanu nákladové výhody.

Dalším požadavkem je schopnost obchodovat futures a opce s odpovídající měnou. To není jen něco pro spekulanty, ale nezbytný předpoklad pro ochranu vývozců a dovozců před riziky.

Protože pokud si dnes v Číně objednáte 10 000 smartphonů za 1 000 jüanů pro dodání pro vánoční prodej, přirozeně chcete vědět, kolik vás to bude stát později ve vaší měně.

To je přesně důvod, proč existují výše uvedené forwardové burzovní transakce, které lze uzavřít prostřednictvím speciálních bank nebo na burze.

Obchodování s futures v čínské měně existuje od zavedení „offshore jüanu“ v roce 1999. Ale teprve od loňského roku zde objemy obchodu skutečně prudce vzrostly, a to jak v Hongkongu a Singapuru, tak v Moskvě.

Možnost obchodování s komoditami denominovanými v jüanech na burze cenných papírů je však klíčová. Je to proto, že drtivá většina komoditních transakcí se surovou ropou, kovy a zemědělskými komoditami se uskutečňuje prostřednictvím hlavních komoditních burz v USA a Londýně.

Chicago Mercantile Exchange CME, NYMEX v New Yorku a Londýně, LIFFE pro kovy a ICE pro ropu a CO2 certifikáty určují přední světové ceny. A jsou tam kótovány v dolarech. Tedy s výjimkou CO2 certifikátů, které se účtují v eurech, ale mimo EU o ně stejně nemá zájem téměř nikdo.

Aby bylo zajištěno, že to funguje i v jüanu, byla v roce 2013 založena „Shanghai International Energy Exchange“, zkráceně INE. Donedávna to byla v komoditním byznysu také absolutní exotika, kterou sotva znalo i mnoho zasvěcených.

To se však v posledním roce radikálně změnilo, přičemž objem obchodů se surovou ropou se jen za posledních 6 měsíců zhruba ztrojnásobil.

Díky CIPS a posílení burzovního obchodování s komoditami kótovanými v jüanu bude jüan pravděpodobně používán nejen jako bilaterální obchodní měna mezi Čínou a jejími ekonomickými partnery, ale také v mnohostranných transakcích, například mezi Malajsií a Brazílií.

To spustí efekt sněhové koule, řekl agentuře Reuters Michael Pettis, vedoucí pracovník Carnegie China v Pekingu, čínské pobočky amerického think-tanku Carnegie Endowment.

„Čím více tuto měnu používáme, tím je levnější a efektivnější. Tím, že se Peking snaží vnutit stále větší část svého obchodu v jüanech, snaží se vytvořit síťové efekty, které učiní využití jüanu pro obchod mnohem jednodušší a s nižšími náklady.“

Co však stále chybí reálné rezervní měně, je možnost neomezené a volné směnitelnosti jüanu. Je pravda, že offshore aktiva mohou být směněna za cizí měny podle libosti. Společnosti a soukromé osoby v Číně však stále podléhají přísným kapitálovým kontrolám, které mají zabránit nekontrolovanému odlivu peněz do zahraničí.

Dříve či později však Čína tuto restriktivní měnovou politiku bude muset opustit, chce-li dále rozšiřovat svou pozici na devizovém trhu. Chi Lo, hlavní čínský stratég v BNP Paribas Asset Management, řekl:

„Číňané používají salámovou taktiku k internacionalizaci Rénmínbì (jüanu). Nespěchají.“