Jaký byl hlavní účel pandemického cvičení Catastrophic Contagion?

O pandemickém cvičení, které proběhlo vloni na podzim pod taktovkou Billa Gatese, jste si mohli přečíst již zde. Než se ovšem podíváme na skutečný účel tohoto cvičení, pak je třeba připomenout jiná – a to velmi důležitá, i když zdánlivě nesouvisející – fakta.

Možná si pamatujete na to, že asi před rokem, když se poprvé začalo veřejně mluvit o pandemické smlouvě, tak se proti ní vymezily zejména některé africké země, ale například i Indie. Pro schválení pandemické smlouvy je zapotřebí 2/3 souhlas a k úpravě Mezinárodních zdravotních předpisů pak stačí prostá většina.

V té době vlastně nebylo vůbec jisté, zda oba dokumenty bez větších problémů projdou. Nyní se proslýchá, že nebude problém zajistit nejen prostou většinu, ale také potřebné 2/3 zemí…

A jak souvisí pandemická smlouva a změny MZP s oním pandemickým cvičením? Podle všeho mnohem víc než kdo tuší…

Cvičení lze chápat jako prostředek k vyvíjení tlaku na africké vlády, aby souhlasily s americkým a později i bruselským zpřísněním Mezinárodních zdravotnických předpisů (MZP) a pandemickou dohodou WHO, která je v mnoha chudších zemích silně odmítána. 

Tlak na reformu MZP nefungoval nebo nebyl dostatečný, protože revizní komise MZP složená z vládních zástupců  zamítla návrhy USA, protože mnoho afrických zemí se spolu s Indií obávalo drastického omezení své suverenity.

Byla proto nacvičena reakce na novou smrtící pandemii, která postihuje především děti a mládež. Místem konání byla výroční konference Grand Challenges v Bruselu.

Grand Challenges, vytvořený Gates Foundation, spojuje financující a výzkumné partnery, soukromý sektor a vlády přijímajících zemí při prosazování mezinárodního zdraví a rozvoje.

Tento rámec pravděpodobně zajistil značnou ochotu spolupracovat na straně pozvaných z přijímajících zemí. Jde o příklad metody cukru a biče používané k přesvědčování chudých zemí, aby souhlasily s tím, aby jim byla odebrána suverenita.

Bill Gates a Johns Hopkins spolu se Světovým ekonomickým fórem byli také organizátory nechvalně známé události 201 v roce 2019: šlo o cvičení, které se konalo několik měsíců před vypuknutím paniky SARS-CoV-2.

Testována byla reakce na virus podobný SARS, který však mohou do značné míry šířit lidé se slabými příznaky, což se mělo ukázat jako prorocké, alespoň pokud chcete věřit pozdějším tvrzením o bezpříznakové nemoci.

A na podzim loňského roku přišla další simulace, která se měla týkat zejména Afriky, odkud bylo také pozváno nejvíc účastníků této akce nazvané Catastrophic Contagion.

Volba scénáře katastrofické nákazy je děsivá, protože vede organizátory k závěru, že virus postihující mladé lidi by mohl poskytnout nové ospravedlnění pro zavírání škol a všeobecné lockdowny. Nezbývá než doufat, že toto cvičení bude méně prorocké než Událost 201.

První „lekce“ z tohoto cvičení byla:

„Dokonce i skupina některých nejmoudřejších a nejzkušenějších mezinárodních vůdců v oblasti veřejného zdraví, kteří byli svědky COVID-19, zápasila s protichůdnými názory na to, zda by země měly zavést cestovní omezení nebo zavřít školy, aby se pokusily zastavit závažnou novou epidemii, která lidi zachvátila v neúměrně velkém počtu. Nejvíce byly postiženy děti. (…)

Vytvoření mezinárodní sítě národních vůdců v oblasti veřejného zdraví po vzoru profesionalizovaných „pandemických sborů“ zmíněných v našem cvičení by mohlo významně pomoci zemím zachránit životy a živobytí a rychleji se zotavit z velkých epidemií. Tvůrci politik mají za úkol chránit své občany…“

Vzkaz zúčastněným vládním úředníkům byl jasný: Tato rozhodnutí jsou příliš obtížná a nebezpečná na to, abyste je dělali sami. Je lepší, jednodušší a bezpečnější nechat to na odbornících (zaslaných WHO).

Či spíše: „Pokud neschválíte pandemickou smlouvu a mezinárodní zdravotní předpisy, počítejte s pandemií, která bude zabíjet zejména děti a mládež, právě u vás, v Africe.“

Další lekce by se daly pak shrnout takto: souhlasit s pandemickou smlouvou a novými zdravotnickými předpisy, zvýšit propagandu a cenzuru a investovat více peněz do farmaceutického průmyslu.

Tedy pandemická simulace neměla ani tak předpovědět další pandemii, ale měla varovat zúčastněné africké země, že pokud pandemickou smlouvu nepodepíší a neschválí i nové zdravotní předpisy vydané WHO, mohla by u nich vypuknout pandemie, která začne zabíjet mladou populaci.

Tyto země také velmi dobře ví co je to například ebola a odkud se ve skutečnosti v Africe šíří. Mohou mít oprávněnou obavu, že příště to bude něco horšího, co se bude mnohem víc šířit.

Jak dalece pohrůžka na africké země zabrala, uvidíme už za měsíc, kdy se na ženevském summitu WHO budou oba dokumenty schvalovat….