USA chtějí úplný zákaz vývozu do Ruska, totéž požadují od EU

Jeden balíček sankcí za druhým nijak zvlášť neničí Rusko, ale spíš ty země, které se do sankcí zapojují. Kdo může, tak ten je navíc obchází, třeba nákupem ruských komodit přes prostředníky z jiných zemí, kde dojde k ideologické očistě tak, aby mohl být daný produkt dále přeprodán.

Zásadní je, že k sankcím se připojuje jen tzv. Západ, většina zemí světa se k sankcím obrací zády – a některé dokonce vzájemný obchod s Ruskem prohlubují. A nepomáhají ani výhružky Deep state, tzv. „globální jih“ se očividně snaží oddělit od vlivu USA.

Důsledky sankcí jsou tak celkem jasné: zatímco inflace zůstává ve většině zemí EU rekordně vysoká, ruská ekonomika jednoduše neklesá ani po deseti balíčcích sankcí EU.

Skupina G7 proto plánuje další zpřísnění. USA dokonce chtějí úplný zákaz vývozu do Ruska, s několika málo výjimkami.

Teprve v únoru země EU zpřísnily své sankce de facto v těsném závěsu s ostatními západními státy. Současně byl masivně rozšířen seznam zboží, které již nesmí být dováženo do Ruska.

Tento seznam sahá od těžkých nákladních automobilů a náhradních dílů až po sněžné skútry, elektrické generátory, dalekohledy, kompasy, vysokozdvižné vozíky, jeřáby, letecké zboží, čerpadla a drobné elektronické součástky.

Nic z toho však nepomáhá: zatímco evropská ekonomika v drtivé většině případů klesá, prognózy pro Rusko musely být korigovány v tom smyslu, že tamní ekonomika zaznamenává dokonce malý růst.

To je sotva překvapivé, protože drtivá většina zemí světa nemá zájem podílet se na sebevražedných sankcích Západu. A tak Rusko hledá své obchodní partnery jinde. Například Rusko a Indie nedávno zintenzivnily své obchodní vztahy a dokonce plánují dohodu o volném obchodu.

Americký dolar je také stále více upozaďován ve prospěch národních měn. Takže USA pod vedením svého neschopného prezidenta Joe Bidena tlačí na totální zničení obchodu s Ruskem – v naivní naději, že alespoň tyto sankce budou fungovat.

Na Rusko má být uvaleno totální embargo, ale evropské země se musí přidat k USA, které povolují výjimky pouze pro dodávky některých základních potravin nebo pro léky.

Se stejnými metodami však operují západní země už desítky let, ale jen zřídka s kýženým politickým výsledkem: embarga a rozsáhlé sankce často zůstávají neúčinné nebo se týkají pouze těch, kdo sankce uvalují či obyčejných lidí a ne hlavounů sankcionovaných zemí.

Takže americké embargo proti Kubě bylo drahou blokádou, která stála Američany mezinárodní prestiž. V těch oblastech, kde sankce fungovaly, zasáhly hlavně kubánské civilní obyvatelstvo, nikoliv vládu ostrovního státu.

Totéž platilo o sankcích proti Iráku, které porušují mezinárodní právo. Na jejich konci bylo asi 500 000 mrtvých dětí, o nichž tehdy Albrightová prohlásila, že „jejich smrt stála za to.“

Mezitím Saddám Husajn, na jehož vládu byly sankce namířeny, zůstal pevně v sedle a USA nakonec vsadily na druhou invazi, při níž spáchaly řadu válečných zločinů. Tamní lidé například nadále trpí následky používání uranové munice.

Nikdy předtím však nebylo uvaleno úplné embargo na tak velkou zemi, jako je Rusko, které se díky svému nerostnému bohatství  pravděpodobně ekonomicky nezhroutí.

Na druhé straně by samotné zavedení zákazů dovozu a vývozu mohlo narušit globální ekonomiku. Moskva také v současné době varuje před touto možností.

„Předpokládáme, že současné sankce uvalené na naši zemi a nové dodatečné kroky, o kterých nyní Brusel a Washington uvažují, v každém případě samozřejmě ovlivní i globální ekonomiku,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

„V případě nouze by výsledkem mohla být globální ekonomická krize,“ pokračuje. Jinými slovy, i kdyby bylo Rusko tentokrát skutečně zasaženo, bylo by to Pyrrhovo vítězství pro ty země, které zavedou další balíček sankcí.

Na druhé straně v Bruselu jsou stále odhodláni další sankce zavést. Rozhovory jsou teprve na začátku a příští sankční balíček EU je především o dalším omezení možností obcházení represivních opatření prostřednictvím třetích zemí.

V každém případě ministři zahraničí G7 před svým setkáním pohrozili všem možným zemím, které spolupracují s Ruskem, nespecifikovanou odvetou: tyto země údajně zaplatí „vysokou cenu.“