Evropa nakupuje rekordní množství rafinovaných ruských paliv přes Indii a platí obrovskou přirážku

Sankce skutečně skvěle fungují. To tedy v případě, že jejich hlavním cílem bylo přispět ke zdražování a inflaci v celé EU. Hlavním důvodem zdražování a inflace je samozřejmě politika zeleného údělu, důsledky covidových restrikcí a v neposlední řadě také sankce.

Již dlouho je známo, že Evropa i nadále nakupuje ruský plyn a ropu, nicméně za mnohem vyšší ceny než dřív. Ona přirážka je za to, že je po cestě daná komodita „ideologicky očištěna.“

Rusko tak již od samého počátku obchází evropské takzvané komoditní embargo: prodávalo LNG Číně, která ho pak přeprodávala do Evropy s podstatnou přirážkou.

Rusko nyní používá podobné obcházení sankcí také pro ropu, tentokrát s použitím Indie místo Číny.

V pátek Bloomberg oznámil, že navzdory všem zaváděným balíčkům sankcí ze strany EU ruská ropa stále proudí do Evropy –  jen s pomocí Indie.

Loni v prosinci EU zakázala téměř jakýkoli dovoz námořní ropy z Ruska. O dva měsíce později rozšířila zákaz na rafinovaná paliva. Pravidla však nezastavila země jako Indie v tom, aby se chopily levné ruské ropy, přeměnily ji na paliva jako nafta a dopravily ji zpět do Evropy s velkou přirážkou.

Jak ukazuje graf níže, cenový rozdíl Brentu vůči Uralu je asi 25 dolarů za barel ropy, téměř třetina ceny barelu ropy. Přirážky na ruských výrobcích jsou ještě větší, pokud jde o rafinované produkty, jako je benzín nebo nafta.

Ve skutečnosti se Indie stala tak dobrou v prodeji ruské ropy  Evropanům, kteří ji odmítají kupovat přímo z Moskvy za mnohem nižší cenu, že asijská země je na cestě stát se tento měsíc největším  dodavatelem rafinovaných paliv do Evropy a současně nakupuje rekordní množství ruské ropy, podle údajů analytické firmy Kpler.

Jinými slovy, Evropa stále kupuje ruskou ropu, ale díky nutnosti ideologické čistoty ropy ji nakupuje přes prostředníka, transakce tak nakonec stojí Evropany o miliardy více, než kdyby jednoduše koupili ropu přímo.

„Ruská ropa si nachází cestu zpět do Evropy navzdory všem sankcím a Indie, která zvyšuje vývoz paliva na západ, je toho dobrým příkladem,“ řekl Viktor Katona, hlavní analytik prodeje ropy ve firmě. „S tím, jak Indie přijímá tolik ruských barelů, je to nevyhnutelné.“

Jak poznamenává Bloomberg, vývoj je pro EU dvojsečný. Na jedné straně blok potřebuje alternativní zdroje nafty, když odřízl přímé toky z Ruska, dříve jeho hlavního dodavatele. V konečném důsledku to však zvyšuje poptávku po moskevských barelech a znamená to dodatečné náklady na dopravu.

Jinými slovy, Evropa nedosahuje žádného ze svých cílů embarga (tj. udržet ruskou ropu mimo trh a zabránit Putinovi používat ropu k financování války na Ukrajině), zatímco je zasažena mnohem vyššími cenami energií.

Znamená to také větší konkurenci pro evropské ropné rafinérie, které nemají přístup k levné ruské ropě.

Generální ředitel společnosti Repsol SA Josu Jon Imaz ve čtvrtek uvedl, že ruská nafta vstupuje do Evropy nelegálně a vyzval úřady, aby proti tomu zakročily. Nemluvil o obchodu přes Indii, ale o tocích nafty, která pochází z Ruska. Což je samozřejmě totéž.

Je úsměvné, že předběžné vyšetřování této záležitosti španělskými úřady nenalezlo důkazy o tom, že by se do země dovážela ruská nafta, řekl v pátek vládní úředník a dodal, že vyšetřování pokračuje.

Samozřejmě, že nikdo v Evropě nechce připustit, že nepřímo financuje Putina, takže očekávejte mnohem více takových „objevů,“ jako nyní, kdy se  všechny země snaží tvrdit, že ji používají všichni ostatní kromě nich.

Mezitím se dovoz rafinovaného paliva z Indie do Evropy zvýšil nad 360 000 barelů denně, což je těsně před množstvím dovozu ropného exportního titána Saúdské Arábie, jak ukazují data Kplera.

A třešnička na dortu: očekává se, že dodávky ruské ropy do Indie v dubnu překročí 2 miliony barelů denně, což představuje téměř 44% celkového dovozu ropy do země, podle údajů Kplera.

Indie pak ropu rychle reexportuje nebo ji nejprve zpracuje na naftu a benzín a poté ji prodá evropským zákazníkům.

Více než polovina ruských námořních dodávek ropy byla do Evropské unie a skupiny G7, než blok začal omezovat nákupy v reakci na  invazi na Ukrajinu na začátku roku 2022.

A konečně, otázka, jaký smysl mají pokračující ruské „sankce“, zůstává, jak vysvětluje Robin Brooks z IIF, který opět objasňuje, že západní sankce proti Rusku byly katastrofálním selháním. Snad to tak i bylo celou dobu zamýšleno.

Hodnocení naší politiky sankcí:

1. Záleží pouze na 2 otázkách. Zaprvé, omezily naše sankce smysluplně schopnost Ruska vést válku? Za druhé, jsou naše sankce odstrašujícím prostředkem pro země, které mohou v budoucnu vést válku? Odpověď na obě otázky zní: „Ne!“

2. Kořenem problému je poblouznění finančními sankcemi. Ty mohou být účinné, pokud jsou použity na země s deficitem běžného účtu – Turecko v roce 2018 je příkladem – ale nefungují na země s přebytkem běžného účtu. To je klíčový bod, který nelze dostatečně zdůraznit.

3. Rusko ukazuje, jak selhaly finanční sankce. EU uvalila sankce na některé banky, včetně centrální banky (červená), ale ne na všechny. To znamenalo, že veškerá hotovost z ruského přebytku běžného účtu byla směrována přes nesankcionované ruské banky (modrá).

4. Takže naše finanční sankce nezabránily Putinovi, aby dostal všechny své peníze výměnou za vývoz energie. Všechny tyto peníze byly směrovány přes jiné banky než předtím. V důsledku toho se finanční podmínky v Rusku uvolnily zpět na předválečnou úroveň, což je velké plus pro ruskou válečnou ekonomiku.

5. Dalo se tomu vyhnout, ale vyžadovalo by to sankcionování VŠECH ruských bank. To je stejné jako obchodní embargo, protože Putin už by nedostal zaplaceno a přestal by vyvážet.

6. Lekce číslo jedna z Ruska je, že poblouznění finančními sankcemi musí skončit. Nefungují na přebytkové země, pokud nejsou sankcionovány všechny banky. V takovém případě funguje jen obchodní embargo.

Tolik ve zkratce k sankcím, které potvrzují, že byly zavedeny tím stylem, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá.“ Sankce v roce 2014 Rusko skutečně poškodily, což se nyní neděje, ale stále škodí Evropě.

Na druhou stranu nelze uložit takové sankce, jaké by Evropu nepoškodily. A v neposlední řadě je třeba dodat, že vůči jiným agresorům – včetně toho největšího, jemuž v jeho agresích rádi asistujeme – nikdy sankční válku nevedeme.

Ať je to jak chce, stále více to vyvolává dojem, že hlavním cílem ukrajinské proxy války bylo zničit Evropu a především zavést multipolární svět, který byl v globalistických plánech již dlouhé roky.

Připomínám, že podle těchto plánů se má do „Nového světového řádu“ vstoupit v podobě stávajícího multipolárního světa – a to dokonce bez hegemonie USA, která již upadá. Jistě i to má svůj účel.

Nezapomeňte také, že k Agendě 2030 a jejím cílům se stále hlásí drtivá většina zemí – bez ohledu na své postavení v tomto multipolárním světě.

To se týká hlavně zavádění CBDC a snahy o rušení hotovosti či zavádění mezinárodních zdravotních pasů a diktatury WHO.

S tím vším jsou v plném souladu téměř všechny země světa – bez ohledu na to, kam z hlediska nového rozdělení, které bylo podle všeho dlouho plánováno, patří.