V souvislosti s „plandemií“ se hodně hovořilo o akci, která jí těsně předcházela. Až se zdálo, že na podzim 2019 si jen vyzkoušeli to, co za pár měsíců spustili v praxi.

To samozřejmě není nic objevného, ale právě tím, že se všichni koncentrovali na „Event 201,“ zcela přehlédli jinou simulaci pandemie, která proběhla jen o dva roky dřív. A nyní se zdá, že právě ta při pohledu nazpět mnohem víc odpovídá dění z let 2020-2023. Jen zde zatím chybí onen závěr, který by měl podle všeho přijít ještě letos…

V období před údajnou pandemií Covidu se ve Spojených státech konaly čtyři simulační hry. Kromě mnohem známější Event 201 se v roce 2017 konal také SPARS. Pokud si přečtete sekvenci, najdete všechny prvky zápletky od roku 2020 do roku 2023. Simulace končí tímto konstatováním:

Pokud nouzové léky způsobí příliš velké škody, někteří odborníci budou propuštěni, jiní rezignují. Politici se budou omlouvat.

SPARS hostila Johns Hopkins University v roce 2017. Tato instituce byla vždy v centru dění a dodávala data a pseudofakta jako na běžícím pásu. V roce 2017 byly připraveny všechny potřebné procesy a zázemí. Pandemický scénář SPARS je popsán mimo jiné zde. Předpokládané časové období bylo 2025 až 2028. Důraz byl kladen na „nový koronavirus“ s názvem SPARS-CoV. Zní vám to povědomě?

Scénář je hypotetický; Infekční agens, lékařská protiopatření, postavy, výstřižky z médií, příspěvky na sociálních sítích a odpovědi vládních agentur jsou zcela smyšlené.

Vlastní popis SPARS

Jak fiktivní scénář skutečně je, zjistila světová veřejnost již od roku 2020. Po (přinejmenším) čtyřech podobných hrách s důležitými účastníky se lidé za událostmi cítili tak bezpečně, že údajná epidemie SARS-CoV-2 byla od roku 2020 urovnána a miliony a miliony daňových aktiv byly přesměrovány do farmaceutického průmyslu.

Ve skutečnosti spoluorganizátoři těchto akcí jako Světové ekonomické fórum (WEF) vycítili svou šanci provést „Velký reset“ společnosti a nastolit Nový světový řád.

Scénář školení s vlastním tempem pro komunikátory v oblasti veřejného zdraví a výzkumníky v oblasti komunikace o riziku pokrývá řadu témat a souvisejících dilemat v oblastech komunikace o riziku, kontroly fám, koordinace a konzistence zpráv mezi agenturami, řízení problémů, proaktivních a reaktivních vztahů s médii, kulturních kompetencí a etických zájmů.

Aby se zajistilo, že scénář bude vyhovovat rychlým technologickým inovacím a překročí očekávání účastníků, shromáždil projektový tým centra informace od odborníků na dané téma, historické zprávy o minulých lékařských protiopatřeních, zprávy ze současných médií a odbornou literaturu v oblasti sociologie, pohotovosti, zdravotní výchovy, a rizikové a krizové komunikace.

Vlastní popis SPARS

Manuál SPARS, který je k dispozici zde jako PDF, popisuje všechny fáze, které také tvořily údajnou krizi SARS-CoV-2. Od vakcíny po online odpor k opatřením – vše je zde pečlivě uvedeno. V současné době se zřejmě nacházíme ve fázi „oživení“, která je řešena ve třech kapitolách. První se jmenuje „Poškození vakcínami.“ Mimochodem, „fiktivní“ vakcína se jmenovala „Corovax“.

Zaměření na nepříznivé vedlejší účinky však vedlo k výraznému nárůstu počtu podaných žádostí o odškodnění a vzrostly obavy z dlouhodobých zdravotních účinků, které by Corovax mohl mít. Tato obava byla obzvláště akutní mezi některými afroamerickými rodiči, kteří nadále zpochybňovali vládní motivy týkající se očkovací kampaně Corovax.

Z příručky SPARS, kapitola „Poškození vakcínou“

Počítali i s internetovými aktéry odboje, kteří mohou škodlivost očkování prokázat na základě statistických údajů:

Vláda byla znepokojena platností neoficiálních údajů společnosti EpiGirl a rozšířeným sdílením informací o pacientech přes internet. Údaje EpiGirl ukázaly významně vyšší míru výskytu téměř každého hlášeného vedlejšího účinku. Federální úředníci se však domnívali, že to bylo způsobeno především duplicitními záznamy vyplývajícími z kompilace dat z více zdrojů.

Kromě volání po okamžité kompenzaci čelil Kongres veřejnému tlaku na zvýšení nouzového financování zákona o PREP. Zatímco počáteční přidělení finančních prostředků bylo dostatečné na kompenzaci akutních vedlejších účinků, vyhlídky na dlouhodobé účinky a možná trvalá postižení vyvolaly obavy, že v blízké budoucnosti budou potřeba další zdroje.

Další kapitola se nazývá „Uznávání ztráty“. Právě teď jsme v této fázi. V Německu, Rakousku, Velké Británii a dalších zemích již systémová média přiznávají stále více poškození z vakcín.

Masmédia a političtí představitelé začínají s přiznáními, ústupky a omluvami. To vše se děje nyní od konce ledna a začátku února 2023. Scénář v pandemické hře z roku 2017 vyzývá ministerstva a vedoucí politiky, aby vyjádřili svou vděčnost veřejnosti a omluvili se za chyby.

Prezident Archer souhlasil, že se bude zabývat odhodláním země a jejím oživením tváří v tvář SPARS. Špičkoví poradci pro rizikovou komunikaci z CDC, FDA, NIH a SAMHSA konzultovali jako skupina, jak nejlépe zarámovat prezidentovy poznámky.

Skupina zuřivě diskutovala o tom, zda je vhodné, aby prezident uznal oběť, kterou příjemci vakcíny přinesli jménem svých komunit, nebo zda je má utěšovat v jejich zármutku nad touto obětí.

Vzhledem k nejistému dlouhodobému bezpečnostnímu profilu vakcíny Corovax, proč je při sdělování možné souvislosti mezi očkováním a nežádoucími účinky vyžadována jak věda, tak sympatie?

Úplně poslední kapitola je o řešení pandemie.

Jak pandemie ustupovala, několik vlivných politiků a úředníků se dostalo pod palbu za to, že politicky vyvolali senzaci a přehnali vážnost události. Stejně jako u mnoha intervencí v oblasti veřejného zdraví vytvořilo úspěšné úsilí o snížení dopadu pandemie iluzi, že událost nebyla zdaleka tak závažná, jak odborníci předpokládali.

I zde se ocitáme v přítomnosti. Mezinárodně probíhají pokusy nastínit, že pandemická opatření údajně zachránila lidské životy – a to je jediný důvod, proč věci nedopadly tak špatně, jak se očekávalo.

Jak vyšetřování nabývalo na intenzitě, několik vysokých úředníků CDC a FDA bylo nuceno rezignovat a stáhnout se z vlády, aby „trávili více času se svými rodinami“. Vyčerpaní zaměstnanci těchto agentur, z nichž mnozí během pandemie pracovali dlouhé hodiny šest nebo sedm dní v týdnu, jen chtěli celou reakci hodit za hlavu.

Tolik shrnutí tzv. „pandemie,“ jak ji plánovali v roce 2017. U nás se již omluv politiků nedočkáme, protože ti, kdo vedli covidový podvod, již nejsou ve vládě a takzvaní „odborníci“ víceméně zmizeli z očí veřejnosti.

A jak se zdá, tak lid jim nejspíš odpustil, i když si ve skutečnosti nikdo z nich žádné odpuštění nezaslouží. Jinde se již přistupuje k soudům nebo se zakládají vyšetřovací výbory.

Kdo si po přečtení simulace pandemie z roku 2017 (!) stále myslí, že plandemie z roku 2020 byla náhoda, tomu už při nejlepší vůli pomoci nelze.

Zůstává naděje, že právě tento dokument pomůže lidem otevřít oči a pochopit špinavou hru, která se zde hraje.

Lidstvo si musí vyvinout obranu, aby něco takového už nikdy nebylo možné – samozřejmě za současné situace ideologicky jednostranně řízených škol, univerzit a masmédií je to jen naivní sen.